Jak se změnilo cestování v roce 2023 a co čekat letos?
Cestujících je po loňském uvolnění covidových opatření tak moc, že náklady nemají důvod jít dolů, naopak. V roce 2023 poptávka v mnoha zemích prostě překročila nabídku. Už teď v únoru jsou letenky dražší, než jsem čekala. Některé destinace navíc vůbec nejdou s cenou dolů. Zatímco celé roky platilo, že nejvýhodnější jsou letenky dva až čtyři měsíce před odletem a příliš brzký nákup by je prodražil, to se teď mění. U některých destinací se nyní vyplatí kupovat letenky pět až šest měsíců před odletem. To dříve nebylo, nejdřív byly letenky drahé a pak šla cena dolů.
Znamená to tedy, že letos budou letecké dovolené dražší?
Letenky už nekoupíte za 500 korun, ale budou vás stát třikrát tolik. Připlatíte si za žádané destinace, týká se to zejména míst, o jejichž obsluhu se nepere velká konkurence. Třeba na Madeiru létá velmi málo společnosti, a tak je drahé se na ni dostat. Naopak například do Londýna, Říma nebo do Bari míří hodně společností, a tak se tam dostanete levně. Za ty roky jsem také vysledovala, že když jsou do nějaké destinace jeden rok letenky levné, ten následující jsou naopak drahé. To je třeba případ Athén, které byly dříve skoro nejlevnější destinací v Evropě. Vyplatí se tedy sledovat ceny a porovnávat je.
Jak konkrétně ceny sledujete?
Na Google Flights se dá graf některých cen pozorovat a i na něm je jasně vidět, že jsou v průměru dražší. Platí to pro evropské letenky, ale ne pro všechny. U letů s přestupem je to sledování vývoje cen složitější, protože je tam více proměnných. Druhý způsob je mít nastavené alerty na službě Flightor.com, která shromažďuje nejvýhodnější letenky a nabídky ubytování z různých serverů. Když chci třeba vyrazit z Vídně nebo z Budapešti do jihovýchodní Asie někdy mezi březnem a dubnem, tak si tam nastavím upozornění a vždy mi přijde e-mail, když se cena sníží.
Jak výhodné letenky vyhledáte?
Na "nízkonákladovky" používám jako vyhledávač Kiwi.com, na klasické letecké společnosti Google Flights nebo Kayak. Letenku si potom koupím přímo na webu letecké společnosti. I to je novinka. Dřív bylo lepší koupit si letenky u prodejců, po pandemii se to dost změnilo. Letecké společnosti si uvědomily, že se jim vyplatí, když si zákazník koupí letenku přímo u nich, protože nemusí platit poplatky zprostředkovatelům. A je to i nejbezpečnější, protože mají téměř vždy i lepší zákaznický servis.
Pamatujete si, za jakou nejnižší cenu jste letěla?
Myslím, že to bylo za 90 centů, tedy asi 20 korun. Společnost Ryanair tehdy dávala voucher, když jste si udělali účet na jejich webových stránkách. Letěla jsem do Londýna, kam byla sama o sobě letenka celkem levná a po využití voucheru jsem ušetřila.
Na jakou nejhorší situaci při létání si pamatujete?
Nikdy jsem naštěstí nezažila turbulence, kdy letadlo spadne třeba o 100 metrů a začnou vypadávat kyslíkové masky. Mám kamarádku, která se nikdy nebála létat, ale od té doby, co takové turbulence zažila, jí dělá tento typ cestování problém. Nejhorší bylo, když jsme museli kvůli nějaké technické závadě sedět tři hodiny v letadle a pak nás čekal ještě dvanáctihodinový let. Občas také vaše sedadlo zabírá nějaký "přerostlý" soused, ale díky tomu, že přestupy trávím ve VIP saloncích, je pro mě létání velmi příjemné, bývám uvolněná a v pohodě. V letadle mám osvědčenou rutinu a lety jsou pro mě příjemné. Jen se vyhýbám nočním letům, nerada si rozhazuji spánkový rytmus.
Jak vaše rutina vypadá?
Celou dobu mám v letadle sluchátka s aktivním potlačením hluku. Pokud to jde, tak se každé dvě hodiny protahuju. Na dlouhé lety mívám kompresní punčochy, protože pomáhají minimalizovat riziko vzniku krevních sraženin v nohách. Když mi v letadle dávají jídlo, nejím ho, pokud to není v době, kdy bych jedla normálně. To znamená, že pokud mi noční let začíná ve 20 hodin a já jsem najedená, protože jsem byla ve VIP salónku, kde je mimochodem mnohem kvalitnější jídlo než v letadle, tak si na palubě nic nedám. Lidi jsou pak plní, dostanou do sebe hodně kalorií, mají potom hodně energie a ráno jsou vyčerpaní a zničení. Nedávám si v letadle ani alkohol, kocoviny jsou pak horší.
Na letišti jako VIP
Zmínila jste, že si létání zpříjemňujete v letištních VIP saloncích. Jak se do nich člověk dostane?
Existuje několik způsobů. Ten úplně nejpraktičtější je přes svou banku a bankovní kartu. Většina bank nabízí vstupy do salonků v Praze, Bratislavě a Vídni. Podmínky získání takové výhody se ale liší, a tak je třeba si předem nastudovat, co je pro vás nejvýhodnější. Kromě toho existují některé externí společnosti jako Lounge Pass, Priority Pass nebo Dragon Pass, které tyto vstupy do VIP salonků nabízejí. Díky nim pak máte přístup do VIP salónků po celém světě. Do některých z nich si můžete koupit i jen jednorázový vstup.
Létání jsme probraly a co ubytování na cestách?
To je skutečně nejdražší položka, protože letenky se ještě dají pořídit relativně levně, ale ubytování zdražilo tak moc, že ho rozhodně doporučuji řešit s velkým předstihem. Včera večer jsem si třeba zarezervovala bydlení v Chorvatsku na červen. A už je to docela pozdě, je to drahé. Vyplatí se proto hledat ubytování s bezplatným stornem, protože se může stát, že objevíte lepší, levnější nebo hezčí ubytování. Já si ho většinou rezervuji přes Booking, protože znám jejich systém, mají hodně nabídek ubytování a využívám kupony na 10% slevu. Samozřejmě si ale opět dělám i cenové srovnání jinde.
Jakým způsobem?
Používám k tomu opět srovnávač od Googlu. V podstatě to funguje stejně jako u letenek, porovnává ceny ubytování u různých prodejců. Pokud je někde ubytování výrazně levnější než na Bookingu, tak to samozřejmě vezmu tam. Navíc mám super aplikaci, která se jmenuje Pruvo. Do ní si vždycky své rezervované ubytování zadám, a když náhodou sníží cenu, tak mi přijde upozornění a můžu si rezervaci změnit.
Jak levně na exotiku?
V první řadě je třeba najít zemi, která je levná. Spousta lidí řeší, jak letět levně do exotiky, ale když si koupíte levnou letenku třeba do Japonska, tak tam už je pak všechno ostatní drahé. Na to je zase dobrá aplikace Numbeo, která porovnává průměrné ceny různých komodit v daných zemích, například jídel v restauracích, nebo potravin. Další, velmi podobná stránka se zaměřuje na nomády. Jmenuje se Nomadlist.com a tam můžete najít ceny dlouhodobých pronájmů nebo kávy v kavárnách. Na základě toho si můžete udělat představu o tom, kolik v dané zemi průměrně utratíte.
A jaké destinace tedy můžete doporučit?
Určitě Kambodžu, Vietnam, ještě Thajsko, i když už je dražší, než bývalo. Vyplatí se také Indie, Srí Lanka, Nepál, Filipíny, Indonésie a Malajsie. U Afriky je to různé, nedávno jsem byla v Burundi a to bylo opavdu velmi levné. Rwanda přesně naopak. Myslím, že do Afriky se vyplatí letět s nějakou dobrodružnou cestovkou, to mi přijde v případě tohoto kontinentu jako úplně nejlepší varianta. V Jižní Americe je zatím ještě levná Argentina, Kolumbie, Bolívie. Brazílie, Nikaragua, Mexiko jsou taky v pohodě. Drahá je Panama, Kostarika, Chile i Uruguay. Vyšší ceny už má Mauricius, stejně jako Seychely.
Místa, která opravdu stojí za to
Navštívila jste přes 80 zemí. Kde se vám nejvíc líbilo a kam byste se chtěla vrátit?
Nemohu říci jednu zemi, ale několik: Seychely, Gruzie, Írán, Buenos Aires, kde jsem se cítila jako doma, a Káthmándú v Nepálu.
Co vás v Káthmándú zaujalo nejvíc?
Tamní atmosféra. To, že tam mají najednou všechny buddhistické chrámy přímo uprostřed metropole. U Káthmándú leží krásné historické město Bhaktapur. Je to prostě fascinující místo.
Z vašeho seznamu nejoblíbenějších míst je nejblíž Gruzie…
Gruzie je nádherná a levná, má skvělou kuchyni. A je v ní spousta krásných míst. Určitě ji můžu doporučit.
Jak se vlastně cestování stalo vaší prací?
Před devíti lety jsem studovala práva na vysoké škole, seděla jsem na přednášce a otevřela si při ní odkaz na internetu, kde byla velmi levná zpáteční letenka do Brazílie. Svému tehdejšímu příteli jsem řekla: "Poleťme!" A celá jsem se rozklepala. Byla jsem tak nervózní a ani jsem nevěděla, co jsem to vlastně zarezerovala. Nevěděla, jestli je to pro dvě osoby a jestli je to opravdu zpáteční letenka. Ale najednou jsem ji měla v mailu, a tak jsme letěli do Brazílie. Na ikonické soše Krista v Riu de Janeiro bylo tehdy lešení. S přítelem jsme si řekli, že na něj vylezeme. Seděli jsme tam, dívali si na město a já si řekla: "Páni! Když tohle zažívám tady, tak co bych zažívala někde jinde?" Byla to myšlenka, která se se mnou od té doby tak nějak táhne.
Janka Schweighoferová
- V únoru roku 2015 na Seychelách napsala svůj první článek, který si tehdy na slovenském Denníku N přečetlo více než 100 000 lidí. Tak začala její kariéra cestovatelské blogerky
- Od té doby navštívila více než 80 zemí, napsala stovky článků a její blog se řadí mezi nejznámější a nejčtenější na Slovensku
- Praktické cestovatelské rady nedává jen na svém blogu a instagramovém účtu janka_travelhacker, ale také prostřednictvím knihy Cestuj bez miliónov, kterou každý rok aktualizuje
Kdy to došlo do fáze, že jste se cestováním začala opravdu živit?
Když jsem odletěla na Seychely, odkud jsem napsala svůj úplně první článek. Tehdy mi všichni říkali: "Janko, co děláš na Seychelách? Kdo ti za to zaplatil? Všechno je tam drahé." A tak jsem napsala o tom, jak se tam dá letět levně. A mělo to obrovský úspěch. Článek na blogu Denníku N si za tři dny přečetlo přes 100 000 lidí. A tak mi došlo, že je o to zájem, proto jsem se vyprofilovala tak, že budu psát o tom, jak cestovat lacině a dávat praktické tipy. Později jsem na Slovensku vyhrála Blogerku roku a moje komunita začala narůstat. Dělám to autenticky a snažím se vytvářet praktický obsah a nějak to vychází. Moc mě to baví.
A nejste z toho cestování někdy unavená?
Minulý rok to tak bylo. Bylo toho hodně, vydávala jsem novou knihu a do toho jsem hodně cestovala a měla jsem hodně spoluprací. Už jsem si ke konci dávala asi měsíční pauzu předtím, než jsem odletěla do Afriky. A myslela jsem si, že si po návratu vezmu ještě nějakou dobu volno. Třeba až do května, ale v té Africe jsem za 10 dní zažila tolik dobrodružství a vrátila jsem se tak nadšená, že se opět těším na cestování. Ale i přesto si musím dávat pozor na to, co kde slíbím, protože mám tendenci říkat na vše ano a potom zjistím, že to nestíhám.
Nedávno jste se vrátila z Afriky. Na vašem Instagramu jsem viděla, že jste byla nadšená ze setkání s gorilami ve volné přírodě…
Ano, to bylo neuvěřitelné, ale možná ještě větší zážitek bylo Burundi. Je to neturistická země, a když tam přiletíte, tak ani nevíte, kam se podívat. Na blozích si toho moc nepřečtete. Ale cestovka, se kterou jsme tam byli, tam provozuje i charitu. Majitel cestovky Baloo tam vede deset let sirotčinec, kde pomáhá dětem, takže nás tam vzal a díky tomu jsme měli naprosto autentickou zkušenost s Afrikou. Nebyla to taková ta situace, kdy místní dělají show pro turisty.
Na co nezapomenete?
Nejvíc se mi líbil moment, kdy jsme tam přišli. Děti se bály nás a my jich. Neuměly anglicky a styděly se. Chtěla jsem navázat kontakt, a tak mě napadlo, že jim dám svůj telefon, a ukázala jsem jim, jak se natáčí a fotí. A najednou to byly úplně jiné děti, najednou jsme byli partička. A pak se ukázalo, že jeden chlapec uměl asi 300 slov anglicky. Řekl mi, že nemají WhatsApp, takže ty fotky už nikdy neuvidí, tak jsem jim slíbila, že jim je vytisknu. Byl to naprosto autentický zážitek a získala jsem díky němu vnitřní pocit porozumění té kultuře.
