Je kolem třetí ráno, zvenku se ozývá vřískot a stan se třese. To bude Martin, napadne mě, který včera za trest četl kapitolu z románu 50 odstínů šedi a teď v noci se s tím pořád nemůže vyrovnat.
Rychle vylézám ze spacáku a z ostatních dvou stanů se ozývají zvuky probouzejících se kamarádů. Otevřu zip a najednou je mi vše jasné.
Kamarádka Eliška chtěla jít na záchod, ale když se zvedla ze stanu, zjistila, že před ní stojí jak - místní obrovská, přerostlá, chlupatá kráva. Teď tu stojí proti sobě a skoro si koukají do očí. Eliška stojí jak přimrzlá, čemuž se nelze divit, protože teplota klesla hluboko pod nulu.
Spíme ve výšce 4700 metrů u posledních pár stavení, které místní pastevci jaků v létě používají. V rozespalosti si vybavuji slova jednoho z nich: "Jaci jsou v pohodě, ale když je naštvete, neutečete jim."
Koukám na tu obrovskou chodící skříň, která přemýšlivě přežvykuje, a potom pomalu ukládáme Elišku zpátky do stanu. Na záchod už se jí nechce a podle toho, jak se tváří, už ani nikdy chtít nebude.
Poslední výprava zde byla vloni
Den v ...
Přinášíme vám exkluzivní cestovatelské zážitky Čechů z různých koutů světa. Ve stovce slov se vám pokusí přiblížit atmosféru místa, na které rádi vzpomínají. Vydejte se s nimi na cestu. Pokud se vám příběh líbí, podělte se o něj se svými přáteli na sociálních sítích přidáním #cestujisaktualne
Definitivně vstáváme kolem osmé a dáváme si klasickou snídani v podobě jakési vydatné kaše. Kocháme se výhledy na krásné hory s dominantou Jannu, která se tyčí do výšky necelých osm tisíc metrů. Jsme v samém srdci hor a tato část treku je už za odměnu.
Na cestě jsme dvanáctý den, začínali jsme v 600 výškových metrech, pět dní se drápali džunglí a teprve po dvou dnech se nám začaly ukazovat první špičky hor.
Balíme stany a pomalu se vydáváme cestou k severnímu základnímu táboru Kančendžengy, kam bychom měli dnes dorazit. Poslední výprava před námi zde byla někdy vloni a tak si užíváme klidu a ticha hor.
K obědu si dopřáváme trekařské jídlo, o které se dělíme i s naším místním doprovodem - oficiálně průvodcem - Dávou. Ten si jídlo žádné nevzal. Problém je, že je zvyklý pouze na nepálské jídlo dal bhat (rýži zalitou čočkovou polévkou), a jakmile si dá to naše, okamžitě usne.
Myšlenky se točí kolem jídla
Chůze, i jakákoliv jiná činnost, je v těchto výškách opravdu náročná, a tak jdeme pomalu a velmi rozvážně. Kyslík chybí především mozku, a tak je hlavním objektem našich myšlenek i diskusí jídlo a to, jak se k němu dostat.
Docházíme do základního tábora ve výšce 5140 metrů, který je označen malou boudičkou. Na oslavu si děláme výborné kafe, které jsme si sami donesli, a koukáme na neuvěřitelně obrovský masiv Kančendžengy. Vaříme večeři, která je úplně stejná jako oběd, stavíme stany a přemýšlíme nad zítřkem.
Cílem je vrchol Dhormo Ri v 5960 metrech. Vstávat budeme do zimy ve čtyři ráno a očekávání se mísí s odporem k zimě, brzkému probuzení a dlouhému výstupu.
Fotografové ještě loví pár krásných nočních záběrů a pak definitivně zalézáme do stanů. Tak snad to zítra vyjde.
