reklama
V cílové rovince si připadám jako vítěz. V penzionu hltám vodu a na krokoměru demonstruji Andree, že na vzdálenost nemá odhad. "Ušla jsem 12 a půůůl kilometru," ukazuji na displej. "Ta trasa má ale sedm. Ty jsi byla v uplně jiné realitě," říká Andrea a za zády jí přikyvuje její muž. Chci jí říct, že tam dole v údolí určitě žijí čarodějnice. Ale není čas, musím domů do postele. "Musíš přijet znovu a projdeme si to ještě jednou spolu," říká majitelka penzionu, když mě vyprovází k autu na cestu do Prahy. "To určitě," zašeptám si. | Foto: Magdaléna Medková