reklama
 
 

Island je hipsterland. Je tu ohromná promiskuita a vyžívají se ve fast foodech, říká Čech

14. 3. 2016 9:42
Šestadvacetiletý absolvent oboru chemie a technologie životního prostředí strávil necelý rok na Islandu, kde pracoval jako dobrovolník. O tom, co mají Islanďané společného s jihoevropskými národy, jaká je nejnavštěvovanější islandská restaurace, kterou mobilní aplikaci před sexem používají nejčastěji a proč jsou islandské cesty klikaté, vyprávěl Aktuálně.cz.

Aktuálně.cz: Co vás lákalo na tom, odjet na zimu na nejchladnější ostrov v Evropě?

David Lukáč: Chtěl jsem odjet do zahraničí, procházel jsem si drobnou osobní krizí a celkově jsem toužil po změně. Hledal jsem práci v zahraničí, ale sehnat práci v mém oboru není zas tak jednoduché. Pak jsem narazil na možnost dělat dobrovolníka a říkal jsem si, že nemám co ztratit. Skandinávské země mě vždycky zajímaly a zrovna přišel Island. Kdyby přišlo Norsko, jel bych do Norska.

David Lukáč v pěti bodech:

David Lukáč v pěti bodech:

  1. Je mu 26 let, žije v Praze.
  2. Vystudoval Vysokou školu chemicko-technologickou, obor chemie a technologie životního prostředí.
  3. Na Islandu strávil 10 měsíců jako dobrovolník a vedoucí pracovních kempů. Spolupracoval například na environmentální osvětě, projektech na záchranu velryb i úklidových akcích ve městě.
  4. Milovník skandinávských zemí pomáhal také například ve Finsku za severním polárním kruhem.
  5. Pracuje v odpadovém hospodářství.

Navíc obecně preferuji zimu nebo chladnější prostředí. Kromě toho zima na Islandu není zas tak dramatická. Je tam chladněji, sněhu bývá také víc, ale v Reykjavíku je tepleji, než by člověk čekal, protože okolo proudí Golfský proud. Takže sníh vydrží asi týden a pak zase roztaje. Ale i když je chladněji a víc sněhu, neznamená to, že by se tam na půl nebo tři čtvrtě roku zastavil život.

A.cz: Na ostrově jste strávil 10 měsíců. Co jste tam dělal?

Pracoval jsem jako Environmental Manager, potažmo workcamp leader v neziskovce, která se jmenuje SEEDS Iceland a sídlí přímo v Reykjavíku. Mou náplní práce přes zimu bylo vedení kempu, který se zaměřoval na environmentální osvětu, případně spolupráci v nějakých environmentálních oblastech. S kempy jsme spolupracovali třeba na projektech na záchranu velryb, úklidových akcích ve městě, dalšího vzdělávání a podobně. Povětšinou se ale dobrovolníci přijížděli sami vzdělávat.

Na jaře jsem cestoval v rámci pracovních kempů po celém ostrově. Pracovali jsme manuálně na různých místech Islandu. Na jednom místě jsme rekonstruovali střechu staré továrny, která má historický význam pro celou oblast. Pomáhali jsme s úklidem pobřeží nebo celé osady. Na jiném místě jsme pro změnu byli 14 dní na farmě, kde jsme pomáhali s přípravou pole na pěstování organické mrkve. Ale pomáhali jsme také v kravíně – s úklidem, krmením krav a tak dále, což bylo super, protože k tomu se obvykle městský člověk nedostane.

A.cz: Jak vypadal váš typický den?

Záleží, jaký typ práce hostitel, který dobrovolníky ubytovával a zadával práci, vyžadoval. Na kempech se pracuje vždy až osm hodin denně, hodinová pauza na oběd je v tom zahrnutá. Dobrovolníci si společně připravují jídlo. Snídaně si každý chystá sám, ale každý den má někdo službu na vaření oběda pro všechny účastníky kempu, což bývá pro spoustu dobrovolníků nová zkušenost. Uvařit pro 10 až 15 účastníků není úplně jednoduché, zvládnout uvařit třeba tři jídla najednou během půl hodiny je trošku výzva.

Odpoledne se zase pracuje a obdobně se vaří večeře. Úkolem kemp lídra bývá také zajistit večerní program, kdy dochází ke stmelování kolektivu. Workcamp leaderem na Islandu bývá dobrovolník, který v dané zemi žije delší dobu.

Krátkodobí dobrovolníci se pochopitelně vyptávají na místní specifika a leader by jim měl umět zemi představit. Kemp lídr musí také zajistit, aby se jeho dobrovolníci nenudili v případě, že úkol je splněný dříve, než se čekalo. Takže v některých případech jsem byl nucen si vymýšlet, co vlastně budeme dělat a s čím bychom mohli našemu hostiteli pomoct. Islanďané totiž kolikrát moc věcí neřeší.

A.cz: Co to znamená, že moc věcí neřeší?

Jsou neuvěřitelně podobní jihoevropským národům. Neřeší - žijí na ostrově, kde jim nic neuteče. Zima přijde, léto přijde. Nestihli natřít plot nebo koupit auto? To nevadí, stihnou to příští rok nebo třeba až ten další. Nepřijel autobus? Nevadí, zítra přijede další.

A.cz: Jak vnímají rostoucí počet turistů, kteří jejich zemi navštěvují?

S turisty nemají moc zájem a důvod zabředávat do rozhovoru. My Češi, když potkáme turisty a jsme jim nakloněni, tak se s nimi klidně dáme do řeči, ale oni ne. Během letní sezony mají v posledních pár letech trojnásobně víc turistů, než je počet obyvatel Islandu. Proto nemají moc zájem si s turisty vyprávět, diskuse bývají totiž většinou o tom stejném znova a znova. Takže se není čemu divit. Ale když se opravdu s nějakými Islanďany seznámíte a oni pochopí, že jste tam na delší dobu, tak velmi rádi vypráví a chlubí se svou zemí.

A.cz: Většina lidí jezdí na Island spíše kvůli přírodě, ale jaká je vlastně islandská kultura?

Islanďané jsou spjati s přírodou, řekl bych, že asi nejvíce ze skandinávských států. Všechny historky, co se o Islandu vypráví, typu – přeplánujeme dálnici kvůli tomu, že v kameni žijí elfové, jsou pravdivé. Není to tak, že by opravdu věřili v existenci elfů, ale udržují určitou tradici a to je validní důvod pro to, udělat zákrutu v nové silnici. Jeden kamarád, Islanďan z Reykjavíku, mi říkal, že ulice, kde žije, je naprosto rovná a přesně uprostřed obkrouží jeden kámen, protože má historickou hodnotu. Je to asi určitá póza, které podporuje mínění zbytku světa o Islandu. Ani bych se nedivil, kdyby podobné historky vytvářeli záměrně. Na druhou stranu, Island není, co se týče ochrany životního prostředí, v popředí před ostatními evropskými státy.

A.cz: Proč?

Odpadové hospodářství tam je na velmi mizerné úrovni. Třídění odpadu a recyklace funguje spíš v Reykjavíku, naprostá většina odpadu ale končí na nezabezpečené a staré skládce. Mám fotky, na kterých jsou plasty rozfoukané po celém širém okolí. Někdy na jaře je potom uklidili, ale přes zimu to tam vypadalo naprosto příšerně.

Oproti zbytku Evropy jim také dlouho chyběly čističky odpadních vod, což je typické pro celou Skandinávii. Veškeré odpadní vody vypouštěli do moře a nikomu to nepřišlo divné. Teď se to ale mění, lidé začínají propagovat systémové změny. Hodně žhavé téma je ochrana centrální oblasti Highlands. Většině lidí ze západní Evropy by přišlo logické, kdyby celý střed ostrova byl národní park, ale tak to vůbec není. Národním parkem je pouze největší islandský ledovec Vatnajökull a přilehlé okolí. Zbytek, který je několikanásobně větší, není dodneška nijak chráněný.

A.cz: Čím je ještě typická islandská kultura, kromě elfů v kameni?

Říká se, že každý druhý nebo třetí Islanďan je umělec. Podle statistik mají na daný počet obyvatel největší množství profesionálních umělců – lidí, kteří se živí uměním, ať už je to design, nebo výtvarné umění. Mají také spoustu hudebníků. Za první měsíc v Reykjavíku jsem byl na více koncertech než za celý předchozí život. Koncerty a vstupy do klubu tam většinou bývají zadarmo, i na poměrně vyhlášené místní kapely. Další islandské specifikum je, že se všichni mezi sebou znají. Pro ně to nejsou celebrity, ale známí známých, kterým zrovna vyšlo třetí CD. Island je takový hipsterland. Člověk, který přijede z kontinentální Evropy, má pocit, že všichni jsou tam hrozní hipsteři, minimálně co se týče vzhledu.

A.cz: Jak se třeba Islanďané stravují?

Nejedí zdravě. Mají největší spotřebu Coca Coly na hlavu na světě. A taky podle toho vypadají. V Reykjavíku to člověk úplně nepozná, ale mimo hlavní město ano. Lidé jsou prostě koule, co se valí. Kolikrát je to absurdní pohled. Také se neuvěřitelně vyžívají ve fast foodech. Jsou schopni vařit si fast food i doma! Národní jídlo je kromě ryb tvořeno jehněčím, protože mají strašně moc ovcí, asi 400 tisíc, přičemž obyvatel je 300 tisíc. Jehně pak ale zalijí UHO omáčkou. Když jsem se jednoho kuchaře ptal, jak omáčku dělá, řekl mi: „Vezmeš tenhle bujón, tenhle bujón a tamten bujón, všechno to rozpustíš ve vodě, zahustíš to zahušťovadlem a to je ono.“ V roce 2015 jim otevřeli Dunkin´ Donuts, což jsem do té doby ani neznal, a Islanďané stáli hodinové fronty, aby se tam dostali. Nicméně nejnavštěvovanější islandskou restaurací je podle statistik IKEA.

A.cz: Co je ještě překvapivého na Islandu?

Islandština je neuvěřitelně složitý jazyk, který jsem se za celou pobyt nenaučil, je totiž výrazně složitější než ostatní skandinávské jazyky. Také je pravda, že vzhledem k tomu, že Islanďanů není mnoho, jsou téměř všichni příbuzní. Proto mají speciální mobilní aplikaci, která v sobě zahrnuje rodokmeny, a když se dva potkají, tak si můžou ověřit, jestli nejsou příbuzní. Promiskuita je na Islandu ohromná, takže než s někým vlezou do postele, podívají se, jestli ten člověk není bratranec nebo sestřenice.

A.cz: Stihl jste za svůj pobyt objet celý ostrov?

Celý ostrov jsem procestoval během pracovních kempů, když za mnou přijeli rodiče na návštěvu a pak s kamarády. Půjčili jsme si vždycky auto, protože je to nejlevnější způsob dopravy. MHD je poměrně drahé a ne úplně funkční. Objet celý ostrov linkovými autobusy není možné, protože Ring road, která vede kolem celého ostrova, není na východě země zpevněná a vede přes horský průsmyk.

Takže byť se to dá zvládnout s nějakým maličkým autíčkem, autobusy tam nejezdí. Dokud se člověk drží hlavních cest, není cestování po Islandu úplně náročné. Lidé mají dojem, že je potřeba terénní auto, ale dá se to zvládnout nejmenším autem z autopůjčovny. Ale je to spíš zdlouhavé cestování, protože nemají žádné dálnice evropského typu.

A.cz: Která místa na vás zapůsobila nejvíce?

Mám hrozně rád část Snaefellsnes, která je na sever od Reykjavíku. Je to poloostrov na západním pobřeží, který vystupuje z Islandu a na jeho konci je ledovec. Jde o ledovec, který má Jules Verne ve své knize Cesta do středu Země. Skrz tenhle ledovec se dostali hrdinové pod sopku, která je ve středu Země.

Poloostrov je neuvěřitelně rozmanitý – jsou tam sopečné krátery, lávová pole, zároveň ale pastviny, a krásné malé městečko, které vypadá jako v Grónsku. Pak je tam samotný ledovec a lávové pole, které doteklo až do moře, takže vytváří na mořském pobřeží kamenné brány.

Potom je krásná oblast kolem jezera Mývatn, což je na severu, a je to na hraně Highlands, které jsou už velmi nehostinné. V této oblasti je geotermální elektrárna a aktivní sopka, takže člověk se tam může projít po mladém lávovém poli, ze kterého se ještě kouří.

Pěkných míst je ale spousta, na jihu mám třeba jeden oblíbený malý vodopád, který je zcela schovaný a o kterém jsem se dozvěděl od místních farmářů. Turisté tam vůbec nejezdí. A pak část West Fjords, kde jsem pracoval.

A.cz: Máte nějakou špatnou vzpomínku na Island?

Negativně hodnotím spolupráci s neziskovkou, se kterou jsem pracoval, protože její ředitel a zakladatel byl velmi špatný manažer. Většina jeho manažerských rozhodnutí se později ukázala jako špatná. O detailech bychom se mohli bavit dva dny, ale velkým problémem bylo, že dobrovolníky využíval výrazně nad míru, než měl. Pakliže člověk nebyl schopen říct ne, mohl pracovat 12 hodin denně, do pozdního večera. Ale to je u dobrovolnictví riziko, se kterým je nutné počítat.

René Kujan letos přeběhl Island z východu na západ. Za 21 dní zdolal přes 950 km. Na ostrově běžel už potřetí. Proč právě Island? A co při ultramaratonech prožívá? I na to odpoví. | Video: dvtv |  10:27

autor: Magdaléna Daňková | 14. 3. 2016 9:42

Související

    Pokračujte dál

    Hlavní zprávy

    reklama
    reklama
    reklama
    reklama
    reklama
    reklama