V dětství o vesmíru Lucie přitom vůbec nesnila. Věnovala se hudbě, hrála na violoncello, klavír i flétnu, působila v různých orchestrech. "To mě strašně bavilo, ale cítila jsem, že nejsem nejlepší a ten progres není tak rychlý, jak jsem chtěla. Najednou jsem začala o svojí cestě pochybovat," vzpomíná.
Po absolutoriu na uměleckém gymnáziu tak přemýšlela, na jakou vysokou školu si podá přihlášku. "Na střední mě zajímaly dějiny umění, biologie, společenské vědy," vysvětluje. "Pak jsem objevila, že existuje antropologie, která zkoumá člověka z holistického pohledu, a přihlásila jsem se tam." Souběžně s tímto oborem studovala také experimentální biologii, aby získala i laboratorní vzdělání.
Na přednáškách ji pak zaujala nová metoda měření stresu pomocí termodynamiky, kterou vyvíjela profesorka Julie Vašků Dobrovolná. "Bylo to průkopnické, nikdo se tehdy na stres nedíval tak komplexně a neměřil ho tak objektivně," vypráví Lucie, která se tématu začala věnovat. Stres zkoumala v lockdownech během covidové pandemie, ale i na Antarktidě mezi zkušenými polárníky, kde strávila dva měsíce.
Z Antarktidy do vesmíru
Po návratu se jí pak naskytla možnost orientovat se na vesmírný výzkum člověka. "První zkušenost s komunitou lidí, kteří se tímto tématem zabývají, jsem získala na cvičné vesmírné misi na Islandu, u soukromé společnosti ICEE.Space," popisuje Lucie, která si všechny příležitosti musela hledat sama, ať už šlo o zahraniční stáž nebo o spolupráci s univerzitami či výzkumnými centry.
Zlomovým se pro ni stal devítidenní Space Studies Program v Brazílii na International Space University, kde se setkala s odborníky z NASA. Dokonce se jí podařilo navázat spolupráci s doktorkou Suzanne Bell, která v NASA funguje jako vedoucí laboratoře Behavioral Health and Performance a je součástí týmu lidí, kteří definují budoucí výzkum na misích Artemis.
Spolupráce s ESA i NASA
"Právě teď spolu připravujeme projekt, který se bude příští rok realizovat ve spolupráci s NASA v rámci stodenní cvičné vesmírné mise Evropské kosmické agentury. Mám z toho hroznou radost," říká nadšeně. "Budeme sledovat, jak izolace ovlivňuje výkonnost v operačně relevantních úkolech a psychickou odolnost posádky," popisuje.
V rámci projektu se už Lucie zúčastnila pilotní osmidenní mise v německém Centru pro letectví a astronautiku, a to jako cvičná astronautka a vedoucí posádky. Zúročit tady mohla své bohaté zkušenosti, které nasbírala na dřívějších cvičných misích, třeba ze simulace pobytu na Marsu. Máloco ji tak už překvapí. "Každá mise je ale jiná a přináší jiné výzvy, záleží, jak se k tomu člověk postaví," dodává.
V oblasti výzkumu působí Lucie také ve firmě Honeywell, kde se podílí na vývoji systémů zvyšujících bezpečnost a efektivitu letecké dopravy. K tomu učí na Masarykově univerzitě předmět Aplikované a translační neurovědy ve vesmíru a extrémních podmínkách, který vytvořila a garantuje ho. Věnuje se také podpoře vzdělávání mladistvých, se kterými sdílí svoji cestu. "Říkám jim věci, které se mi podařily i nepodařily. Myslím, že se o těch neúspěších málo mluví, přitom ta odmítnutí jsou v různých formách téměř každodenní součástí práce," připouští otevřeně.
"Česko na to má!"
Česká astronautika prochází podle Lucie v posledních letech velkou proměnou. "Je tady obrovský potenciál vědeckého a technologického vývoje, který vesmírný výzkum, včetně astronautiky, provází," připomíná Lucie a zdůrazňuje, že technologie, které se vyvíjely v rámci vesmírných programů, dnes používáme každý den, ať už jde o zpracování obrazu magnetické resonance, radioterapie, kardiostimulátory, inzulinovou pumpu nebo třeba infračervené teploměry. "Máme tady strašně moc šikovných vědců a vynálezců, kteří by se mohli podílet na dalších senzačních objevech, proto doufám, že si tu příležitost Česko nenechá utéct a ukážeme, že na to máme."
A ukázat, že na to má, by mohla i Lucie, která při všech svých aktivitách zohledňuje jediný cíl: let do vesmíru. "Rozhodně chci být připravená, kdyby se ta příležitost objevila, protože štěstí přeje připraveným," usmívá se. "Ale nechci se na to upínat, ta šance je malá, je to hodně o náhodě, o tom, jestli se ty věci skloubí ve správný čas," myslí si. "I kdyby to nevyšlo, tak ta cesta sama o sobě má smysl i pro můj osobní rozvoj. Člověk musí být praktický, chytrý, fyzicky odolný vůči stresu, parťák do nepohody. Motivuje mě to se neustále zlepšovat, posouvat," uzavírá.
