Předlohou pro film byl stejnojmenný román Petera Benchleyho, který se inspiroval sérií žraločích útoků u pobřeží New Jersey v roce 1916. Během tragických událostí došlo k několika smrtelným napadením plavců. Benchley následně události volně adaptoval do svého románu.
Hlubinný predátor nakonec potrápil i samotné filmaře. Jedním z největších technických problémů při natáčení byl silně poruchový mechanický žralok, kterému se podle Spielbergova právníka Bruce Ramera přezdívalo "Bruce". Žraločí rekvizita často selhávala, což začalo posléze frustrovat celý štáb a zároveň s tím i zdržovat celé natáčení. Technické potíže však oscarový režisér Steven Spielberg vyřešil poměrně kreativně, když se rozhodl žraloka na plátně ukazovat méně často a dodat mu tím na tajemnosti.
Rozhodnutí natáčet film na otevřeném moři přineslo kromě potíží s hlavní rekvizitou celou řadu nečekaných výzev. Štáb se potýkal s nevyzpytatelným počasím, pohybem lodí a technickými problémy s vybavením. Původně plánovaných 65 dní natáčení se protáhlo na 159 dní, čímž filmaři výrazně překročili původní rozpočet. Navzdory obtížím se film stal díky intenzivní marketingové kampani a pozitivním ohlasům diváků nejvýdělečnějším filmem své doby.
Čelisti měly zároveň hluboký dopad na veřejné vnímání žraloků. Strach, který v lidech po celém světě vyvolaly, vedl k poklesu návštěvnosti pláží a zvýšenému lovu žraloků. Na druhou stranu snímek inspiroval mnoho lidí k zájmu o mořskou biologii a ochranu oceánů. Dnes je film považován za kultovní klasiku a často se promítá na filmových festivalech a speciálních projekcích.
