reklama
 
 

Kampaně na MasterCard nelituji. Negativní reakce nás ale s Tomášem překvapily, říká Radka Třeštíková

7. 2. 2017 11:22
Spisovatelka Radka Třeštíková má za sebou úspěšný román Bábovky, nyní dokončuje novou knihu s názvem Osm. S manželem, fotografem Tomášem Třeštíkem, jsou populární i díky aktivnímu působení na sociálních sítích, zejména na Facebooku. Zde se však museli nedávno potýkat s velkou vlnou trollů a haterů kvůli kampani na MasterCard. "Lidi mají naštěstí dost svých starostí, než aby pořád řešili mě a Tomáše. Je sice spousta takových, kterým dál ležíme v žaludku a kdykoliv můžou, tak nám to dají najevo. Nicméně kdyby přišla podobná nabídka, tak neváhám a jdu do toho znovu," říká Radka Třeštíková v rozhovoru pro Aktuálně.cz.

Zaujalo mě, jak jste popisovala vaši chystanou knihu Osm, která má letos vyjít. Konec je na začátku a příběh končí začátkem, prostředek teprve píšete. Jak se s takovou strukturou vám jako autorce pracuje?

Překvapivě se mi to píše lépe, než když jsem popisovala děj plynule. Tím, že přeskakuju z různých postav a z různých částí knihy, tak si vyberu to, na co mám zrovna náladu a co se mi chce psát. Konec se dozvíme dříve, než kniha skončí.

Jak si to mám vysvětlit?

Hlavní hrdinka je totiž v bezvědomí, takže se čtenář dozví, co se stalo, dříve než ona. A když se pak hrdinka probere, začne se odvíjet další příběh, protože ona si ze svého života pamatuje jen něco.

Jak rozlišujete a oddělujete své psaní knih, článků a třeba statusů na Facebook?

Vždycky vše, co píšu, tak považuju za nějaký literární útvar. I když píšu na Facebook obyčejný status, tak je to pro mě novodobá literární forma a mělo by to nějak vypadat.

Když si čtu vaše facebookové příspěvky, mají mnohdy až literární rozměr - je to vytříbeně napsané, vypointované, vtipné. Nebojíte se, že si zde vyplýtváte nápady a hlášky do knih?

Takto jsem nad tím nikdy nepřemýšlela. Když začnu psát cizí příběhy o cizích postavách, tak jim dávám jejich vlastní příběh. Jsou v tom moje myšlenky a pocity, určitě i odposlechnuté věty, ale vysloveně svoje příhody tam nedávám.

Neuvažujete o knize plné vašich osobních zážitků, které píšete na Facebooku?

Beru to tak, že by to bylo z mé strany příliš málo. Knihy něco stojí a za ty peníze si čtenáři zaslouží něco víc, než co si mohou přečíst na internetu. Kdybych do toho někdy šla, tak by to muselo mít nějakou přidanou hodnotu a jednoticí nápad.

Co říkáte úspěchu vaší knihy Bábovky? Může to souviset s tím, jak jste v aktivním kontaktu s vašimi čtenáři na sociálních sítích?

Vůbec netuším, proč se z toho stal bestseller. Kdybych to tušila, hrozně ráda to využiju při další knize nebo to poradím někomu, kdo také píše. Čtenáři už zřejmě znají mé jméno, ale zároveň musí zafungovat spousta dalších věcí - od obálky, přes téma až po správné načasování.

Kolem vaší zatím poslední knihy se vytvořila pevná komunita čtenářek, nebo mi to tak aspoň přijde.

Jak Bábovky zasáhly čtenářky, mě mile překvapilo. Před pár dny mi přišlo video od kluka, který dal babičce Bábovky k Vánocům a natočil její reakci na video. Babička je na něm úplně zděšená z toho, jak je kniha vulgární, ale zároveň říká, že ji přečetla jedním dechem a nemohla se od ní odtrhnout. Ze všech možných recenzí na Bábovky mě tahle dojala úplně nejvíc. Jsem ráda, že kniha udělala tolika lidem radost, že třeba někomu zpříjemnila dovolenou nebo úplně obyčejný den. To je krásný pocit bez ohledu na čísla prodeje.

Jak si definujete hranice, kam až otevírat své soukromí na sociálních sítích?

Posouvala jsem tu hranici tak moc, že už skoro ani není kam. Vzdala jsem se kusu svého soukromí, které můžete veřejnosti snadno dát, ale už si ho nikdy nevezmete zpátky. Můžu samozřejmě chránit svoje soukromí odteď do budoucna, ale pere se to ve mně s potřebou něco druhým sdělit, přece jen psaní mě prostě baví.

Jak se zpětně díváte na kampaň MasterCard, které jste se s manželem Tomášem zúčastnili jako ambasadoři projektu Priceless Cities? Šli byste do toho znovu?

Kdyby přišla podobná nabídka, tak neváhám a jdu do toho znovu. Pro nás oba šlo o velký zážitek a byla to i obrovská zkušenost. My jsme s Tomášem samozřejmě věděli, že to vzbudí určitou míru závisti a nepochopení a že reakce budou různé, ale ta velká míra negace nás oba překvapila. Kdybych ji mohla předvídat, některé věci bych promyslela líp a některé prostě udělala jinak, ale předvídat to úplně nešlo. Pokud jde o další reklamní nabídky, tak je rozhodně pečlivěji promýšlíme, řadu z nich odmítáme, ale rozhodně se jim nevyhýbáme. Považuji za naprosto normální a přirozené, že se sociální sítě využívají pro reklamní účely.

Vy jste si pak užili své na sociálních sítích s hatery a trolly. Jak se díváte na tyto reakce?

Teď už jsem se proti tomu částečně obrnila, ale ze začátku to bylo těžké. Mám potřebu si s každým věci vysvětlovat a spory urovnávat. V některých chvílích, kdy jsem měla být zticha, jsem zticha nebyla a akorát to pak bylo všechno horší. Vím, že nejlepší cestou je na útoky nereagovat a všechno to tolik neprožívat, ale ono se o tom snadněji mluví ve chvíli, kdy se na vás nespouští žádná lavina.

Negativní vlna, která mířila na vás a vašeho manžela, už pominula?

Lidi mají naštěstí dost svých starostí, než aby pořád řešili mě a Tomáše. Je sice spousta takových, kterým dál ležíme v žaludku a kdykoliv můžou, tak nám to dají najevo, ale ono by bylo dost naivní představovat si, že nás všichni mají rádi.

Vaše popularita je ze značné části založena právě na komunikaci na sociálních sítích. Co říkáte jejich moci a vlivu?

Sociální sítě jsou jedinečným místem pro osobní PR a využívat je pro tento účel může úplně každý, ať už tam bude chtít propagovat, že myje okna, prodává auta, píše knížky nebo skládá hudbu. Akorát je dobré vědět, že kromě těchto pozitiv jsou sociální sítě i pořádná žumpa.

Jak vlastně stíháte psát každý rok jednu knihu při dvou malých dětech?

Vždycky si říkám, že si dám volno, ale pak mě většinou na letní dovolené něco napadne, nápad v hlavě roste a roste, až už si pak nemůžu pomoci. Dva měsíce ho nosím v hlavě a pak ho začnu velmi pomalu psát. Zpravidla kolem Vánoc zrychlím tempo, protože když knihu píšu zase až moc dlouho, tak už se příběh rozpadá, navíc se člověk dostane do jiných myšlenkových poloh. Knihu mám proto ráda hotovou do čtyř až pěti měsíců.

Na závěr bych se vás ráda zeptala, co říkáte manželovu trvajícímu projektu, kdy stále někoho fotí u vás na balkoně. Nevadí vám, že pořád někoho vodí přes váš byt na balkon?

Já tomu projektu strašně fandím, zejména v období, kdy neprší a nesněží a venku je sucho. Teď přes zimu s tím mám upřímně trochu problém, protože Tomáš už u dveří hlásí, že se nikdo nemusí zouvat, a já to pak musím vytřít. (smích)

Na běžný kvalitní život je potřeba asi 80 až 90 mentálních modelů, třeba minimalizace rizika nebo lítosti, říká Filip Doušek. | Video: Daniela Drtinová |  26:16

autor: Zuzana Hronová | 7. 2. 2017 11:22

Související

    Pokračujte dál

    Hlavní zprávy

    reklama
    reklama
    reklama
    reklama
    reklama
    reklama