Rozhovor – Zpěvačka kapely Toxique se netají tím, že ji nabídka televize Nova překvapila. Rozhodnutí stát se porotkyní další Česko Slovenské Superstar zase překvapilo řadu jejích kamarádů a kolegů muzikantů.
"Většina mi to přála a psala, že se určitě bude koukat. Další mě kritizovali a psali doslova nesmysly o astronomických částkách, které si mám vydělat," vysvětluje Klára Vytisková, která nebude v soutěži hledat jen kvalitního zpěváka, ale především silnou osobnost.
Že mají podobné soutěže smysl, ukazuje na příkladu Bena Cristovaa, Moniky Bagárové nebo Petra Bendeho, kterým se po Superstar podařilo rozjet úspěšnou hudební kariéru.
Aktuálně.cz: Překvapilo vás, když vás kontaktovala produkce Novy s nabídkou na účast v porotě nové Superstar?
Klára Vytisková: Po pravdě řečeno překvapilo. Když mi to volal můj manažer, řekla jsem jenom: Cože? (smích)
A.cz: Kývla jste hned, nebo jste si vzala čas na rozmyšlenou?
Chvíli jsem o tom přemýšlela. Taky jsem tak trochu čekala na to, až se dozvím jména ostatních porotců.
A.cz: Talentové soutěže nemají mezi profesionálními muzikanty moc dobrou pověst. Jak na vaši účast v Superstar reagovali vaši kolegové z branže?
Sama jsem byla zvědavá, jak se k tomu moje okolí a fanoušci postaví. Názory jsou různé. Nedávno jsem mluvila se svým kamarádem, ten mi to například schvaloval, a jiný říkal, že to nemám zapotřebí. Když jsem o tom informovala na Facebooku, tak se názory dělily. Většina mi to přála a psala, že se určitě bude koukat. Další mě kritizovali a psali doslova nesmysly o astronomických částkách, které si mám vydělat.
A.cz: Jenom pro peníze to asi neděláte...
Samozřejmě že za tuhle práci dostanu honorář a jsem za něj moc ráda, protože si tak budu moct natočit desku. Zároveň mě to ale musí primárně bavit! Přistupuju k tomu tak, že chci najít nejenom hudební talent, ale hlavně silnou osobnost.
A.cz: Hudební kariéra posledních vítězů a finalistů Superstar skončila dřív, než začala. Výjimečné postavení mezi nimi zaujala snad jen Aneta Langerová…
To není jen Aneta Langerová. Co třeba Petr Bende nebo Ben Cristovao? To je přeci kluk, který dělá kvalitní věci. Zapomenout bych neměla třeba na Moniku Bagárovou. Ale samozřejmě existují i ti, co dělají špatnou hudbu.
A.cz: Jakého člověka budete v soutěži hledat vy?
Především chci, aby soutěž vygenerovala někoho, kdo může obohatit naši hudební scénu. Jak jsem říkala, nehledám tedy jen kvalitního zpěváka, ale především i silnou osobnost. Člověka, který bude mít svůj vlastní názor, a zároveň někoho, kdo ustojí všechen ten tlak kolem.
A.cz: Myslíte tlak, který přijde s popularitou?
Ten samozřejmě také, ale i ten, který přijde poté, co si ze soutěže jakožto vítěz odnese peníze. Člověk, kterého hledám já, by se proto měl umět správně rozhodnout, jak naložit s vyhranými penězi, a nenechat se nachytat někým, kdo je z něj chce vytáhnout. Nějakým rychlo-pseudo-producentem, kterých je u nás spousta. Zkrátka hledám někoho, kdo ví, co chce.
A.cz: Ondřej Soukup a Pavol Habera mají na základě zkušeností z minulých ročníků pověst neúprosných a přísných porotců. Marta Jandová naopak působila mnohdy až mateřským dojmem. Jaká jste byla na soutěžící během castingů vy?
Pravda je, že Marta je opravdu hodně mateřská, čímž samozřejmě nechci říct, že by nebyla spravedlivá. Já jsem v tomto ohledu taková ledová královna. Jsem soucitná, ale myslím, že to na mně není vidět. Na druhou stranu se opravdu snažím být objektivní a po pravdě říct svůj názor tak, aby dával smysl. Samozřejmě jsem nezkušená, nikdy jsem nikomu neradila. Nikdy jsem ani zpěv neučila. Mnohdy jsem hodně přemýšlela, jak dotyčnému pomoci, jak ho vytáhnout z toho bahna. Jsem hodně zvědavá, co z toho nakonec vznikne. Nicméně v zákulisí prý kolují zvěsti o tom, že jsem přísná.
A.cz: Jste vyhlášená pro své extravagantní oblékání, jak moc budete na soutěžících hodnotit jejich image?
Samozřejmě mám ráda, když to někomu sluší. Dávám, ale přednost takovému tomu nenucenému šarmu, jaký vidíme například u zahraničních kapel. Vzpomínám si třeba na jeden koncert francouzské jazzové skupiny v Paláci Akropolis. Všichni ti kluci vypadali jako ze "žurnálu", ale taky z toho bylo cítit, že tenhle styl je přirozenou součástí jejich osobnosti a taky kultury, ze které pocházejí. Móda je pro mě zkrátka určitým druhem umění, stejně jako sochařství, malířství nebo design.
A.cz: Prý jste teď v tomto ohledu umírněnější...
Čeká mě turné, k mému sólovému projektu KLARA., kde budu sama za sebe. Vykládám karty na stůl a říkám naprosto upřímně, co jsem zač. Není to potřeba dokreslovat příliš divokými kostýmy.
A.cz: Proč jste se vlastně vydala na sólovou dráhu?
S kluky z Toxique fungujeme dál. Dohodli jsme se, že v nahrávacím studiu se sejdeme, až to všichni budeme chtít. Všichni měli a mají i další hudební projekty a mně to hrozně chybělo. Potřebovala jsem ještě nějaký další ventil kromě kapely, což je právě můj sólový projekt KLARA., ze kterého už jsou venku tři singly - Country Girl, Survival a teď aktuálně Home. Potřebovala jsem prostě poznávat nové lidi, získávat jiné hudební zkušenosti a kontakty. Práce na všech mých singlech byla děsně inspirativní a zábavná.
A.cz: Prý jste tehdy měla tvůrčí krizi...
Nemohla jsem tvořit, nenapadly mě žádné písničky. Ocitla jsem se v takovém citovém průměru a přesně v takových situacích nedokážu skládat.
A.cz: Takže z tvůrčí krize vás dostala sólová dráha?
Určitě. Hodně písniček jsem složila taky během těhotenství, které jsem si šíleně užívala. Měla jsem pohodových devět měsíců, sice poměrně pracovně náročných, ale hodně jsem jedla, chodila na procházky a taky skládala.
A.cz: Kolik jste přibrala?
Asi dvacet čtyři kilo.
A.cz: Jak jste po porodu zhubla, se dokonce řešilo napříč bulvárními médii, víte o tom?
Vůbec. Já tyhle věci už moc nesleduju. Ale nejste první, kdo mi to říká. Nedávno jsem dělala rozhovor v rádiu, kde se mě rovněž ptali na nějaký bulvární článek.
A.cz: V Toxique hraje i váš manžel. Nedocházelo někdy k neshodám ohledně práce?
To víte, že nastaly situace, kdy jsem si říkala, že vztah v kapele není ideální model.
A.cz: Myslíte si, že Češi mají dobrý hudební vkus?
Myslím si, že mají čím dál tím lepší. Dnes máte nepřeberné množství hudebních kanálů. Lidé mají odkud čerpat inspiraci. Například moje generace vyrostla na různých hitparádách, Esu nebo Medúze, tedy nám byl předkládán jeden zúžený pohled a hudební názor, teď jsou možnosti neomezené. Myslím ale, že jsme v zásadě národem písničkářů a máme rádi texty.
Já to mám tedy odmalička naopak, text pro mě není tak důležitý, byla pro mě důležitá hudba a to, jak na mě působí. Protože jsem v šesti letech textu absolutně nerozuměla, ale rozhodně jsem poznala, jestli mě písnička bere, nebo ne. Myslím si také, že Češi mají rádi tklivé texty, což do určité míry souvisí s naším životním stylem. Rádi si stále na něco stěžujeme. Ráno jde člověk naštvaný do práce, odpoledne naštvaný z práce. Doma si k tomu pak pustí smutnou písničku a říká si, sakra ten život je ale těžkej a já to mám stejně jako ten smutnej kluk nebo holka v tý písničce, a truchlí s interpretem.
