Washington - Před několika dny byly odtajněny deset let staré soudní dokumenty, podle nichž se americký komik a herec Bill Cosby už v roce 2005 přiznal, že své oběti před sexuálním stykem zdrogoval. Kauza tak mimo jiné vyvolala vášnivé debaty o práci a etice současných médií, informuje online deník Huffington Post.

Kritikům amerických médií vadí, že novináři cíleně používali nepřesné výrazy, a případ tak zlehčovali, kauzu navíc navzdory závažnosti drželi záměrně pod pokličkou a schválně o ní nepsali.

Sloupařka deníku The Guardian se pozastavuje nad slovíčkařením v Cosbyho případu a píše, že když někdo zdroguje druhého s cílem mít s ním sex, jedná se o znásilnění. "A pořád to je znásilnění, i když se jmenujete Bill Cosby," tvrdí Megan Carpentier.

"Znásilnění! To je správné slovo, které by mělo být v této souvislosti použito. Titulky jsou ale plné jiných, zcela nepřesných slov,“ reagoval například hudební recenzent David Greenwald na svém Twitteru.

Další diskutující zacházejí dál a kritizují nejenom samotného Cosbyho, ale i americkou společnost. "Je to děsivé. Nikdo ho nesoudil. Nestačilo nám ani tvrzení desítek žen," kritizoval na Twitteru další.

Sedmasedmdesátiletého komika a spisovatele totiž veřejně obvinilo ze sexuálního obtěžování či znásilnění nejméně 25 žen, na kterých se měl trestného činu provinit během posledních čtyř desetiletí. Za násilníka loni označila Billa Cosbyho i bývalá modelka Janice Dickinson, a to v živém vysílání televize CNN. Komik se ale obviněním bránil a označil je za smyšlená.

"Naše kultura je kulturou znásilňování. Ty ženy musely čekat na to, až se Cosby přizná, aby jim někdo uvěřil," napsal komentátor CNN Marc Lamont Hill.

Negativní zkušenost s reakcí veřejnosti potvrzuje i respektovaná podnikatelka a modelka Beverly Johnson, která se měla stát Cosbyho obětí v roce 1986. Když poprvé otevřeně promluvila o své zkušenosti, místo pochopení se na její hlavu, snesla vlna kritiky.

"Chtěla jsem se svěřit se svým tajemstvím a bylo to opravdu těžké. Nakonec mě obvinili z toho, že chci zničit pověst jednoho z nejuznávanějších Afroameričanů," uvedla ve své zpovědi pro Vanity Fair v roce 2014.

Jak uvedl Huffington Post, společnost i média by si z této kauzy měly vzít příklad a naučit se, jakým způsobem o znásilnění mluvit a psát a podporovat tak oběti, aby o něm dokázaly otevřely hovořit. 

Podle americké organizace podporující oběti znásilnění RAINN je totiž stále nahlášeno pouze 32 procent případů. Ženy většinou čekají dlouhé měsíce a roky než případ nahlásí. Vzhledem k promlčecím lhůtám, pak jejich vinící nemusí být nikdy odsouzeni.