Kampaň Metro D jinak a lépe, za kterou stojíte, měla poměrně silnou odezvu veřejnosti. Díky podpisové akci se vám podařilo získat slib, že bude na nové zastávky linky D vypsána alespoň výtvarná soutěž. Překvapila vás pozitivní reakce lidí?
Jednoznačně bych letošní rok označil rokem aktivismu. Společnost se probouzí z letargie a začíná mít zájem o územní plánování a veřejný prostor, ale i o to, co se v Praze děje. Politici snad pochopí, že je tady po takových tématech poptávka a začne se konečně něco převádět do praxe.
Kromě toho se snažíte i upozornit na výtvarnou hodnotu současných stanic. Chcete upozornit veřejnost na to, že vestibuly nejsou jen dopravní stavbou, ale důležitým veřejným prostorem?
Metro má pro město ohromný potenciál. Nelze ho chápat pouze jako dopravní stavbu, ale skutečně jde zároveň o důležitý veřejný prostor. V 90. letech se podoba vestibulů začala měnit k horšímu. Z bývalé výkladní skříně a Prahy se mnohde staly tržnice polepené reklamou. Pražské metro je přitom umělecký unikát, který je třeba chránit a rozvíjet.
V poslední době se diskutovalo i o novém metropolitním plánu a situaci na IPR (Institut plánování a rozvoje hlavního města). Ředitelem byl minulý týden jmenován Ondřej Boháč. Na sociálních sítích lidé kritizovali to, že tak stalo bez výběrového řízení. Je to podle vás špatně?
Výběrové řízení neproběhlo. Politická reprezentace se v tomto ohledu rozhodla správně a neriskovala prodloužení bezvládí na IPR. Vzala výsledky minulého. Boháč se v něm umístil jako druhý a navíc byl za Hlaváčka prozatímním ředitelem. Nevnímám to jako netransparentní. Je pravda, že práce na metropolitním plánu stagnuje a nestihnete se vypracovat a projednat do roku 2020, kdy současnému vyprší platnost. Hrozilo by tedy, že Praha se ocitne v naprostém chaosu.
Takže jmenování Ondřeje Boháče je zárukou toho, že se vše stihne?
Už teď je jisté, že se to nestihne. Zřejmě se na krátkou chvíli prodlouží platnost současného územního plánu. To není šťastná situace. Plán sice bude platný, ale zároveň se v něm nebudou moci dělat změny, kterých jsou tisíce ročně. Jde vlastně o poměrně krizové období. Karambol, ke kterému na IPR došlo, Prahu k tomuto krizovému období bohužel přiblížil.
Přinese nový ředitel nějaké změny?
Předchozí ředitel Petr Hlaváček a Ondřej Boháč si jsou názorově velmi blízcí. Tudíž se nepředpokládá, že by se idea nového metropolitního plánu stočila radikálně jiným směrem. Vzhledem k tomu, že se vrátil autor plánu Roman Koucký se svým týmem, tak se bude pokračovat dál, jako by se nic nestalo. Jen se zlepší způsob komunikace s městem a veřejností. V podstatě celá tato kauza byla zcela zbytečná.
Proč k tomu tedy došlo?
To je velmi těžké vysvětlit. Nicméně oficiálně metropolitní plán torpédovala především Strana zelených a zlí jazykové tvrdí, že za vším zřejmě stojí osobní animozita mezi Matějem Stropnickým a Romanem Kouckým, kterou posléze řešila Petra Kolínská. Organizovali jsme petici za podporu Hlaváčka. Všechny jsme upozorňovali na to, že v případě propuštění Hlaváčka nastane kolaps. Poměrně nelogicky argumentovali tím, že chtějí přípravu plánu urychlit. Zřejmě si teď uvědomili, že šlo o chybný krok.
V čem je nový metropolitní plán lepší?
On není jen lepší, je průlomový. V současném se město dělí do barevných fleků, podle funkčního využití. Naprosto ale neřeší, kde budou ulice a náměstí. Máte k němu strašnou spoustu koeficientů, koeficient zeleně, podlahových ploch, pomocí nichž na kalkulačce vypočítáte, jak může být dům vysoký a kolik má mít zeleně. To ale vychází z typu pozemku, na kterém se nemovitost nachází, nikoliv z charakteru dané lokality. Takto se ale živé město netvoří.
To znamená, že výšková regulace v současném metropolitním plánu existuje?
Částečně ano, ale určuje ji spíše rozloha a využití pozemku. Nový metropolitní plán zavádí striktní výškovou regulaci podle lokalit. Výška domu se tedy bude určovat nejen výpočtem podle koeficientů. Určující také bude, zda se staví ve vilové zástavbě, na sídlišti nebo v centru města. V novém metropolitním plánu se rovněž inovativně pracuje s dominantami a celkovou siluetou města.
A jaké další změny a zlepšení přinese?
Zdůrazňuje veřejná prostranství, což ten současný, na rozdíl od prvorepublikového regulačního plánu, nedělá. Současný plán řeší infrastrukturu a jednotlivé funkce na mnoha výkresech, které se posléze dají přes sebe a definují město, což ale není dostačující. Nový se částečně vrátí k prvorepublikovému a bude se řídit tím, že město je definováno skrze veřejná prostranství, a ne naopak. Nejprve musíme vyřešit ulice, náměstí, pak teprve stanovit stavební čáru a výškové regulativy na jednotlivé stavby. Další výhodou navrhovaného metropolitního plánu bude také přehlednost a jednoduchost, takže mu snáze porozumí úředníci, majitelé nemovitostí i veřejnost.
V říjnu a ještě před tím v březnu navštívil Prahu světoznámý urbanista Jan Gehl. Údajně přislíbil metropoli spolupráci na revitalizaci magistrály. Ubírá se vývoj města správným směrem?
To jen dokládá, že Praha je historicky městem spousty velkorysých koncepcí, které nebyly nikdy dokončeny. Praha byla a je hodně konzervativní, což je vlastně na druhou stranu dobře. Protože díky této těžkopádnosti zůstala zachována její podoba. Ale vrátím se ke Gehlovi a magistrále, což vlastně zapadá do toho pražského „Kocourkova“. O nutnosti revitalizovat magistrálu se hovoří zhruba 20 let. Nicméně musel přijet světoznámý urbanista, aby se město konečně chytlo za vlasy. Samozřejmě si ho vážím, je opravdu velkou kapacitou ve svém oboru. Bojím se jen, aby nešlo o marketingový tah. Do budoucna doufám, že dostane prostor, a nejen on. Praha to potřebuje.
Co revitalizace magistrály městu přinese?
Magistrála je příliš širokou bariérou, jde v podstatě o dálnici ve městě, která ho rozděluje podobně, jako to ve středověku dělaly hradby. Kdyby místo čtyř pruhů nabízela jenom dva, a zároveň i víc světelných křižovatek, pak by si lidé zřejmě rozmysleli, jestli po ní pojedou. Prvním krokem na cestě k tomu, aby se znovu navázaly příčné vazby (například propojení Vinohradské ulice s Václavským náměstím), je zúžení magistrály. Zúžení by speciálně u Státní opery nebo u Národního muzea hodně pomohlo. Budovy by získaly tolik potřebný předprostor, který by postupně začal ovládat ulici. Pěší by převládli nad automobily.
Mimochodem magistrála neměla plnit jen dopravní účel. Ve vizích architektů tehdejší doby měla být v podstatě reprezentativní autostrádou. Kolem ní byly rozesety soudobé architektonické perličky od budovy Centrotexu a Paláce kultury přes Federální shromáždění až po hlavní nádraží.
Jednou z nich byl i Transgas na Vinohradské ulici. Ministerstvo kultury ho za kulturní památku neprohlásilo a brutalistnímu souboru teď hrozí zbourání. Vy jste pro jeho zachování, nebo pro zbourání?
Hodnocení jakékoliv stavby má vícero kriterií. Například jak zapadá do okolní zástavby, jaký má potenciál využití a nebo v jakém je stavu. A pokud zvážím všechny tyto okolnosti, pak jsem spíš pro zbourání, ačkoliv se mi tyto budovy v něčem líbí. Jinou otázkou je, čím budou nahrazeny. Nicméně hodně paradoxní mi přijde, že snaha o zapsání Transgasu do seznamu kulturních památek vzešla z iniciativy Klubu za starou Prahu. Zajímalo by mě, jak by klub reagoval v 70. letech, kdy se Transgas stavěl a znamenal skutečně brutální zásah do historického města.
Architekti často vyzdvihují podobu Litomyšle. Existuje v Česku i nějaké další město, které se ubírá správným směrem?
Pravdou bohužel je, že většina pozitivních příkladů se děje mimo Prahu, která by přitom měla být městem, které je pro ostatní inspirací. Nicméně myšlenky, které v Praze vznikají, se dokážou uchytit jinde. Stačí se podívat třeba do Brna, které Prahu velmi rychle předbíhá. Tady se o veřejných prostorech zatím jen diskutuje, v Brně se s nimi pracuje. Tramvaj jezdí mezi lidmi na pěší zóně a funguje to. Spousta ulic v centru je rekonstruována a je vidět, že se to děje na základě jednotné koncepce. Zkrátka že tam existuje někdo, kdo má vizi. Nebojí se moderních, i když kontroverzních děl jako například onen velmi známý a diskutovaný orloj.
V Praze za tu dobu kromě několika pochybných pomníků, které budí spíše rozpaky, nic podobného nevzniklo. Klíčová veřejná prostranství na rekonstrukci stále čekají a celková vize je stále ještě v nedohlednu. Veřejná poptávka a kompetentní odborníci tu však jsou, takže věřím, že se věci začnou dávat do pohybu čím dál rychleji.
