Ve velkých evropských městech se koncem 19. století vyvinul nový stavební druh velkých městských lázní, inspirovaný antickými předlohami. Stavby často zahrnovaly i další funkce, například knihovnu. Příkladem mohou být neoklasicistní lázně v Berlíně-Neuköllnu od Reinholda Kiela z roku 1914.
