"Já jen, jestli jste nezabloudila," říká majitel Tomáš Svoboda, když na místo určení přijíždím s několikaminutovým zpožděním. "Akorát jsem dorazila na místo," odpovídám sebevědomě. "Aha. A na co se teď koukáte?" ptá se a já mu jako cizinec v jeho rodném kraji popisuji, že tu stojí starý statek, jsou tu ovce a také kýčovitý výhled do údolí. "Tak to jste špatně," překvapí mě jeho odpověď.
