Psal se rok 1911, když Elsie Paroubek, dívenka z české komunity, beze stopy zmizela. Chicago se ponořilo do paniky, pátrání po ní hýbalo novinami i ulicemi, vyšetřovatelé se honili za falešnými vodítky. Až po několika týdnech bylo její tělo nalezeno v kanálu. Pachatele se nikdy nepodařilo odhalit. Zdálo se, že příběh končí. Jenže pak nečekaně ožil – v tvorbě slavného umělce.
Osudné dopoledne. Poslední potvrzené kroky pětileté Elsie
Sobotní ráno 8. dubna 1911 začalo pro rodinu Paroubkových jako každé jiné. Malá Elsie se tehdy oblékla a oznámila, že jde "k tetě Julii", a vyrazila ven.
Cestou potkala svou sestřenici Josie a další děti ze sousedství. Společně se chvíli bavily a hrály si venku, když v ulici začal hrát flašinet. Děti byly nadšené a užívaly si vystoupení. Zatímco ostatní děti se po chvíli rozprchly za další zábavou, Elsie zůstala stát - fascinovaná, možná nerozhodnutá. A pak zmizela. Beze stopy.
Když se odpoledne nevrátila domů, začala se v rodině šířit obava. Ještě téhož večera vyrazil otec Frank Paroubek na policejní stanici a nahlásil zmizení své dcery. Policie zpočátku reagovala zdrženlivě, ale druhý den, když případ převzal kapitán John Mahoney, se pátrání rozběhlo naplno. To, co však mělo být systematickým pátráním, se brzy změnilo v chaotický hon - ne po stopách, ale po vinících, které si veřejnost už předem vybrala.