Psal se rok 1911, když Elsie Paroubek, dívenka z české komunity, beze stopy zmizela. Chicago se ponořilo do paniky, pátrání po ní hýbalo novinami i ulicemi, vyšetřovatelé se honili za falešnými vodítky. Až po několika týdnech bylo její tělo nalezeno v kanálu. Pachatele se nikdy nepodařilo odhalit. Zdálo se, že příběh končí. Jenže pak nečekaně ožil – v tvorbě slavného umělce.
Nájezdy do táborů a šíření strachu
Pátrání po Elsie se rozšířilo z Illinois až do sousedních států Wisconsinu a Minnesoty. Policie i dobrovolníci prohledávali pole, lesy, chatrče, vlaky, vagony, opuštěné sklady. Těžiště vyšetřování se ale záhy přesunulo do jedné konkrétní oblasti - romských táborů. Policie prováděla opakované razie. Podezření ale padalo i na italské čtvrti, zejména na pouliční hudebníky, kteří hrávali na flašinety. Nikde však nenašli nic, co by vedlo k rozluštění zmizení Elsie.
Frank Paroubek začal dostávat anonymní dopisy, psané v angličtině, v nichž byl obviňován z podílu na dceřině zmizení. Pro člověka, který prohledával každou ulici, mluvil s každým policistou a každý den doufal, že jeho dítě stále žije, to byla rána pod pás. V záchvatu vzteku a zoufalství většinu těchto dopisů spálil - tím, aniž to tehdy tušil, ztížil policii možnost dopadnout jejich autora.