Bylo 17. října 1937 a komtesa Marie Immaculata (Lata) Brandisová v sedle klisny Normy vlétla do cíle i do dějin.
Dostihová scéna první republiky byla pánskou záležitostí, doménou armádních důstojníků, kteří považovali Velkou pardubickou za zkoušku mužnosti. Když se v roce 1927 na start poprvé postavila Lata, komtesa ze zámku Řitka, setkala se s posměchem a protesty. Jezdci argumentovali: "Takový náročný dostih není pro dámu! Co když vyhraje nad důstojníkem a zesměšní ho?" Lata, přestože byla zvyklá na tvrdou práci a jezdila od osmi let, musela bojovat nejen s Taxisem, ale i s předsudky.
Norma, klisna jedné šance
Lata ale nikdy nepolevila. Po několika pádech a diskvalifikacích se pomalu prokousávala ke špičce. V sedle klisny Normy, s níž už v dojela na druhém a třetím místě, cítila, že rok 1937 je její poslední šance. Norma už měla svá nejlepší léta za sebou a i pro Latu to, ve dvaačtyřiceti letech, byla téměř poslední velká výzva.
Den závodu byl plný dramatu. Lata na Normě čelila tvrdé konkurenci německých jezdců, mezi nimiž byl i slavný favorit Rigoletto. Už na startu se zdálo, že to nebude hladká jízda. Ale na nejtěžší překážce, obávaném Taxisově příkopu, se ukázala síla jejich partnerství. Zatímco ostatní koně zaváhali, Norma ho přeskočila elegantně a přesně.
"Vnímala jsem, jak mě Norma nese k prvenství, a vychutnávala jsem si radost z potlesku a volání diváků. Nikdy předtím mi nebylo dopřáno zažít nádhernější pocit. Pocit, že široko daleko není nikdo, kdo mě nemá rád!" líčila nejslavnější den své dostihové kariéry.
Triumf, který nebyl jen sportovní
Dále na trati, kde se ostatní jezdci potýkali s hlubokou oranicí a pády, držela Lata s Normou chladnou hlavu. Jejich spolupráce byla dokonalá. Ve finiši už bylo jasné, že si jedou pro vítězství.
Když Lata Brandisová jako první proťala cílovou pásku, 40 tisíc diváků na tribunách propuklo v jásot, který nebyl jen oslavou sportovního vítězství. Bylo to i vítězství morální. Československá žena porazila německou převahu v době, kdy byla národní hrdost pod obrovským tlakem.
Lata Brandisová se okamžitě stala národní hrdinkou a živoucí legendou. Přepsala pravidla jednoho z nejtěžších dostihů na starém kontinentu. Její vítězství je dodnes nepřekonané - zůstává jedinou ženou v historii, která triumfovala. Ostatně letos se na 6900 metrů dlouhou trať s 31 překážkami nevydala řádná žena.
Nezlomná
Otec Laty pocházel ze starého tyrolského hraběcího rodu. Bratr její babičky byl Oktavián Josef Kinský, který patřil k zakladatelům Velké pardubické.
Již v dětství se rodina usadila na zámečku v Řitce u Prahy, kde otec zřídil chov koní a kde se Lata začala věnovat jezdectví. Příběh Laty Brandis ale nekončí slávou. Po válce, s nástupem komunistického režimu, byla šlechtična perzekvována a musela opustit rodinné sídlo. Se sestrou se musely vystěhovat na chatu u nedaleké Líšnice, kde stárnoucí sestry žily prakticky bez příjmů, bez vodovodu a elektřiny.
Na startu Velké pardubické stála sedmkrát, naposledy v roce 1949, kdy zraněná po pádu nedokončila. Její triumfální jízda na Normě zůstává navždy symbolem odvahy a nezlomné vůle.
