Komika minipříběhů Zen žen dle poroty tkví ve vtipném zachycení každodenních rituálů, partnerských a rodinných, jež provázejí neshody i trapasy, cynické glosy i plané mudrování, nechtěné úlety dětí i psychologicky přesně odpozorované reakce dospělých. Pro Martina Macha Ondřeje je strip formou terapie: "Pracovní nároky a provoz mé báječné rodiny přinášejí nějaké napětí a mně ho náš strip pomáhá ventilovat cestou, která je pro společnost zcela nezávadná."
Moje žena začíná číst Respekt od vašeho komiksu a stripy, které ji nejvíc rozesmějí, dává na lednici. Na jednom z nich se žena ptá muže navrátivšího se z nákupu, jestli koupil máslo, a on odvětí "Skoro", což je situace, kterou zažil zřejmě každý pár. Evidentně se vám daří trefovat se do partnerských stereotypů. Čím je ta úspěšnost daná, je to tím, že jsme všichni vlastně stejní?
Lela Geislerová: Řekla bych, že se do těch partnerských stereotypů strefuje hlavně Martin tím, že v partnerství žije. Myslím že všichni nejsou stejní, jen v určitém období prožívají podobné věci a situace. Přišla mi ale legrační ta zmínka o lednici, právě tam si stripy dává mnoho lidí. Zeptejte se ale spíš Martina, už delší dobu spolupracujeme tak, že já spíš kreslím a vlastní náměty využívám jen zřídka, když se mi něco legračního přihodí.
Martin Mach Ondřej: Já začínám číst Respekt taky odzadu, protože jsem zvědavý, jak můj námět dopadl. Ale Respekt jsem četl odzadu i v době, kdy jsem s Lelou ještě nespolupracoval. Na naši lednici jsme si vyvěsili taky jeden strip. Týká se mě, mé ženy a našich dětí, které jsou už týden pryč a v komiksu je moje žena po delší odluce "už zase začíná mít ráda". A jsem rád, když se nějaký námět trefí někomu do života a on se mu zasměje i proto, že se v něm poznal.
S jakým předstihem vlastně musíte dodat výsledek, stává se vám někdy, že nestíháte a vymýšlíte příběh na poslední chvíli?
M. M. O.: To má dvě roviny. Já mám zásobník asi dvaceti námětů, které můžu vzít a poslat Lele. Vedle toho mám ještě pařeniště témat, která čekají, až dozrají a já je buď pošlu, nebo neuzrají a pak je smažu. Vtipné je, že někdy v září jsem Lele jeden námět poslal a teď po pár měsících jsem ho "vymyslel" znova. Úplně se mi vypařilo, že už jsem ho dávno zpracoval. Jinak námět Lele posílám vždy týden před vydáním.
Probíhá pak mezi vámi pak nějaký další ping-pong nápadů, nebo už to "jenom nakreslíte"?
L. G.: Ráda bych měla také nějaké s předstihem, ale většinou hotový komiks odevzdávám až na poslední chvíli. Někdy se mě Martin ptá, jestli něco není za hranou nebo jestli mi to přijde vtipný.
Stalo se vám, že jste něco napsal a kresba příběh posunula do jiného významu? Ať už v dobrém, nebo zlém…
M. M. O.: Velmi často mě mile překvapí, jak kresba posune příběh o level výš. Já Lele předám "písmenka", základní popis situace, a nechávám na ní, jak si to výtvarně vymyslí a nakreslí. Lelo, co jsme měli jako jeden z posledních stripů?
L. G.: Jak robotický lux rozjezdí psí hovínko…
M. M. O.: Tam jsem byl úplně nadšen z toho psíka a ze způsobu, jakým poulí oči na oba páníčky. Je to drobnost, ale skvělá. Dopustili jsem se i chyb, které vznikly nedorozuměním. Napsal jsem scénku a na konec jsem napsal osobní otázku, něco jako: "Hm?" Myslel jsem tím, jestli to Lele přijde dobré. Jenže jsem tam neoddělil, kde končí scénář a kde začíná můj dotaz.
L. G.: Já jsem myslela, že to pokračuje, no.
M. M. O.: Takže v časopise to vyšlo s otázkou. Ve vydání knížky jsme to už napravili.
Komiksový strip vypadá pro laika možná jednoduše, ale je to velmi složitá disciplína. Kolik potu vás stojí vměstnat zápletku do tří okének, a když budu mluvit řečí jedné z vašich postav, "vyklenout dějovou hyperbolu?"
L. G.: S tím mám docela problém. Někdo mi občas vypráví příběh, který považuje pro Zen žen za ideální, ale ukáže se, že ho nemůžeme použít, protože se to v těch třech okénkách prostě vyklenout nedá. Nejvíce mě baví podpořit příběh výrazy aktérů ve tváři. Občas je to složité tam všechno nacpat, když jsou postavičky moc malinké, a je tam navíc potřeba nakreslit celek.
M. M .O.: Mě ta tři okénka hrozně baví. To není prostor na nějaké romány a osobně mám nejraději ty stripy, které nejsou ukecané. Koukám i po "konkurenci". Strašně mě baví komiks o dvou holubech Arnoštech, který vychází v Novém prostoru. U jednoho jsem se nedávno v metru smál nahlas. V posledním okénku byla pointa jak blázen. Bylo to stručné, jasné a "hned na komoru". U sebe pak pozoruju jistou profesní deformaci. Nedávno mě někdo žádal o nějaký delší příběh a já jsem zjistil, že asi umím jen ty tři obrazy.
Myslím, že "nakládáte" oběma pohlavím podobně, muži ale vycházejí z vašeho komiksu jako takoví líní, pivo popíjející neandrtálci se ztrátou paměti. Opravdu jsou muži doma tak tupí a laxní, a čím to podle vás je?
M. M. O.: Tohle by vám měla zodpovědět moje žena. Snažím se, aby v naší domácnosti netáhla tu káru jen žena a já se pouze nevezl. I u nás ale provoz ohledně dětí, školy a třídních schůzek obstarává hodně žena. Já zase udržuju v chodu kotel, auto. Dělíme se o nakupování, vaření, praní, věšení prádla a dělání úkolů s potomky, v tom se snažím být "moderní muž", abych to nenechal jen na své ženě.
Cítím nicméně, jak je strašně pohodlné být macho, sednout si na gauč, otevřít pivo a nechat ženu, ať prostě pověsí prádlo, vypere, vytře, vyluxuje, umeje nádobí, nacpe děti do postele a ještě ke všemu zvládne být hezká, milá a usměvavá. A tak se snažím nesedět na gauči. A byl bych rád, kdyby se v Zenu Žen podařilo objevit muže, kteří nejsou tyhle typický macho. Třeba v jednom příběhu vezme tatínek ženu na čundr, pěkně se o ně postará, byť teda pak dostane od ženy vynadáno, že zapomněli na logopedii.
L. G.: Já myslím, že se to s příchodem Martina do komiksu hodně změnilo, ti muži už nevyznívají jako takoví povaleči.
A co model řekněme hašteřivých a emocionálně nestabilních žen? Ten muž je vlastně vždy v takové defenzivě a jako by nikdy nemohl vyhrát. Vidíte kolem sebe takové ženy?
L. G.: No tak, když zapomene máslo! Vídám kolem sebe různé ženy, připadá mi, že stejně jako muž povaleč je "nestabilní hašteřivá" nebo spíš náročná žena trochu zjednodušený obraz, ale v nějaké míře tu tendenci ve vztazích člověk může pozorovat docela často.
M. M. O.: Jsem z duše feminista a myslím si, že by to nemělo být tak, že si muž a žena rozdělí role a žena dostane ty horší. Zároveň ale vnímám, že světy mužů a žen jsou v některých aspektech zcela odlišné. Chodím s kamarády na florbal a v šatně občas lítají vtipy, které nemohou prostor šatny opustit. Ale je to ohromná prča. Nevím, nebyl jsem nikdy v dámské šatně, takže nemůžu říct, jestli tam tenhle druh humoru nebují také.
Autoři komiksu Zen žen
- Lenka Geislerová (1975) je ilustrátorka, komiksová autorka a kostýmní výtvarnice. Vedle Zenu žen navrhla vizuální podobu alb J.A.R. a Monkey Bussines, za obal desky Objects of Desire and Other Complications ziskala cenu Anděl, za svůj komiks Jednou za život zase cenu Muriel. Kresbami opatřila knihy své mladší sestry herečky Anny Geislerové. Má dvě děti.
- Martin Mach Ondřej (1978) se vyučil truhlářem, po dalším studiu se stal sociálním a kulturním ekologem. Od roku 2014 píše náměty pro komiks Zen žen a živí se jako redaktor serveru Ekolist. Tamtéž uvádí, že ho "vychovávají tři dcery, manželka a kočka".
Máte se stripem Zen žen nějakou misi? Chcete prostě jen pobavit čtenáře, nebo je vaším cílem také na stereotypní chování upozornit a tím ho třeba změnit?
L. G.: Já misi nemám. Já si vlastně nejsem vědomá, do čeho se to vlastně strefujeme. Poznám to až podle reakcí lidí, kteří mi říkají: "Tohle je přesný." Mám také reakci mladší generace, která mě upozorní, že jsme nějaký stereotyp vyhmátli. S Martinem si sednu ve smyslu pro humor, líbí se mi jeho příběhy. Za mě tam ani dříve nebylo nic cíleného, byly to prostě skutečné příhody. Když se někam trefíme, vždycky mě to potěší, protože mi dojde, že je to ze života a že člověk ve všech těch různých podivných zažitích není sám.
M. M. O.: Mě baví, že strip baví ostatní. Zároveň je Zen žen i jistou formou terapie. Nechci vypadat, že bych nějak trpěl, ale i pracovní nároky a provoz mé báječné rodiny přinášejí nějaké napětí a mně ho náš strip pomáhá ventilovat cestou, která je pro společnost zcela nezávadná.
