'%3e%3ccircle%20fill='url(%23a)'%20cx='12'%20cy='12'%20r='12'/%3e%3ccircle%20fill='url(%23b)'%20cx='12'%20cy='12'%20r='7'/%3e%3ccircle%20fill='url(%23c)'%20cx='12'%20cy='12'%20r='4'/%3e%3c/g%3e%3cg%20transform='translate(1%207)'%3e%3cuse%20fill='%23000'%20filter='url(%23d)'%20xlink:href='%23e'/%3e%3cuse%20fill='%23FFF'%20xlink:href='%23e'/%3e%3c/g%3e%3c/g%3e%3c/svg%3e "Polojasno")
12 ˚C
Švehlík patřil do velmi silné herecké generace, členem činohry Národního divadla byl více než 35 let. "Zemřel oblíbený kamarád, herec s poctivou a velkou kariérou, představitel silných a mužných postav s citlivou a překvapivě proměnlivou duší," uvedl generální ředitel první scény Jan Burian.
Herec s nezaměnitelným chraplavým hlasem vynikal i v dabingu. Jeho prostřednictvím promlouvali k českému publiku například filmoví herci Charles Bronson, Anthony Hopkins, Robert De Niro nebo Burt Lancaster. Jeho hlas měl i filmový komisař Schimanski v podání Götze Georgeho.
Za nadabování Jacka Nicholsona ve filmu Lepší už to nebude získal Švehlík v roce 1999 Cenu Františka Filipovského. O osm let později obdržel tuto cenu znovu, a to za dabing Antonyho Quinna ve snímku Tajemství Santa Vittorie. V roce 2014 byl Švehlík oceněn i za celoživotní mistrovství v dabingu.
Kamarádi ze šatny
Alois Švehlík prošel mnoha soubory, naposledy působil právě v Národním divadle. Jeho dlouholetý kolega a přítel Jiří Štěpnička vzpomíná, že Švehlíkovo herectví bylo jedinečné. "Byl to fenomenální herec, byl to chytrý a rovný chlap, i když ve své podstatě velmi svérázný. Nedalo se mu moc šlápnout na kuří oko, uměl velmi rychle reagovat," uvedl Štěpnička, který se Švehlíkem sdílel šatnu, byli letitými kamarády.
Na Aloise Švehlíka vzpomněl i jeho kolega Viktor Preiss, se kterým vystupovali na jevišti Městských divadel pražských. "V nich jsme spolu s Borisem Rösnerem, Františkem Němcem, Petrem Kostkou vytvořili pod panem Václavem Postráneckým takovou skupinu. Bylo to jedno z mých nejlepších období, než se to celé rozpadlo. Oni i s Aloisem Švehlíkem odešli do Národního divadla a já šel do Vinohradského, rozdělili jsme se. Ale měl jsem ho velmi rád," uvedl Preiss.
Předseda herecké asociace Ondřej Kepka označil Švehlíka za jednu z největších hereckých osobností druhé poloviny 20. století. "Jeho herectví bylo nesmírně pravdivé. Člověk měl pocit, že vidí skutečnou osobnost, kterou ztvárňoval. Byl vždycky pravdivý, uvěřitelný, a to si myslím, že bylo zásadní," řekl Kepka.
Na DAMU ho nechtěli
Alois Švehlík se narodil 30. července 1939 v Pardubicích. Vystudoval strojní průmyslovku a marně se pokoušel dostat na Divadelní fakultu Akademie múzických umění (DAMU), kde paradoxně později herectví vyučoval.
S profesionálním herectvím začínal Švehlík v roce 1962 v Západočeském divadle v Klatovech. Po jeho zrušení působil jednu sezonu v Divadle pracujících v Mostě a následující dva roky v Divadle O. Stibora v Olomouci. Významné pro něho bylo i několikaleté angažmá v libereckém Divadle F. X. Šaldy. V letech 1974 až 1988 působil v Městských divadlech pražských, kde ztvárnil mimo jiné Adama Branta v trilogii Smutek sluší Elektře a zejména McMurphyho v Přeletu nad hnízdem kukačky.
Členem Činohry Národního divadla se Švehlík stal koncem 80. let minulého století. Občas hostoval i na jiných scénách, mimo jiné v pražském Divadle Na zábradlí, kde za výkon v Jandlově hře Z cizoty získal v roce 2005 Cenu Divadelních novin.
Od sedmdesátých let se Švehlík objevoval před kamerou. Zahrál si například ve snímcích Dým bramborové natě, Mladý muž a bílá velryba, Povídky malostranské či Smrt krásných srnců. Z těch novějších ho diváci mohli vidět jako mlynáře v pohádce Princezna ze mlejna nebo ve filmu Úsměvy smutných mužů.
"Alois Švehlík zemřel krátce po dnešní půlnoci ve svém domově obklopen nejbližšími," oznámil ve středu ráno mluvčí činohry Národního divadla.
