Zdeněk Burian: Geniální kreslíř a tramp v mládí umíral hlady

Zuzana Hronová Zuzana Hronová
11. 2. 2015 18:00
Knihy Maye, Vernea, Kiplinga či Štorcha si bez něj nedokážeme představit. Jeho vědecké kresby pravěku byly proslulé. Od jeho narození uplynulo 110 let.
Foto: Zdeněk Burian repro © heirs, © Muzeum Zdeňka Buriana a autoři

Štramberk - Před 110 lety, 11. února 1905, se v Kopřivnici narodil český malíř a ilustrátor dobrodružných knih Zdeněk Burian. Brzy po jeho narození se Burianovi přestěhovali na náměstí do Štramberka, jen pár bloků od místa, kde dnes sídlí umělcovo muzeum.

Pro mimořádný talent byl v pouhých čtrnácti letech zapsán na pražskou Akademii výtvarných umění, přijali ho rovnou do druhého ročníku. Jeho kolegové byli o šest až osm let starší a přezírali ho. Zde začala jeho osamělost, která Buriana provázela skoro celý život.

Neměl co jíst ani kde spát

Rodiče neměli na jeho studia peníze, a tak se musel protloukat sám. Často měl hlad a neměl kde spát. Vydělával si, jak se dalo, třeba pomocnými pracemi na stavbách či nošením kufrů. Když neměl kde bydlet, nocoval pod železničním mostem.

"Člověk tenkrát ztvrdnul a poznal, že hodně snese. Když poznáte život z žabí perspektivy, přestanete se bát smrti. Umíral jsem dvakrát a žádný dojem to na mě neudělalo. A poznáte také, jak jsou lidé tvrdí a necitelní," cituje vzpomínky Zdeňka Buriana Aleš Durčák v knize Štramberk – Moravský Betlém. 

Jako ilustrátor se Burian začal živit již v šestnácti letech. Ilustroval hlavně dobrodružnou literaturu. Jeho první kresba se objevila v knížce Dobrodružství Davida Balfoura od Roberta Louise Stevensona.

Na jeho kresbách odrostly generace chlapců

Po několik generací znal skoro každý chlapec jeho brilantní perokresby, kvaše a tempery doprovázející knihy Eduarda Štorcha, Jaroslava Foglara a dobrodružnou a fantastickou literaturu pro mládež od autorů typu Karla Maye či Julese Vernea.

"Měl bych se zmínit o obtížích ilustrátorské práce, o té velké porci roboty, kterou na hotových kresbách vidět není, o tom, jak malá knižní kresba vyžaduje někdy studií a příprav jako velký historický obraz," uvedl Zdeněk Burian.

Knihy Eduarda Štorcha byly pro něj odměnou za tuto dřinu.  "Vše, co rád kreslím, nacházím v jeho knihách,“ říkával.

Lovci mamutů a pravěk? Začalo to ve štramberské jeskyni

Knížku Lovci mamutů recenzoval profesor Josef Augusta, který od roku 1933 působil na geologicko-paleontologickém ústavu Univerzity Karlovy v Praze.

Foto: Zdeněk Burian repro © heirs, © Muzeum Zdeňka Buriana a autoři

"Pozval si mne domů a předložil mi obrázek kostry diplodoka, býložravého veleještěra. Nakreslil jsem ho během dvaceti minut - zvířecí anatomii jsem dobře znal, vždyť jsem mezi zvířaty vyrostl,“ vzpomínal Burian na své počátky vědecké ilustrace v oblasti paleontologické rekonstrukce pravěkých vymřelých zvířat, rostlin, prehistorických krajin a prvních lidí.

Výsledkem je množství dokonalých uměleckých rekonstrukcí pravěkého světa, které dodnes tvoří zlatý fond světové paleontologie. Jím ilustrované knihy o pravěku vycházely v Evropě, USA i Japonsku, celkem ve dvaceti jazycích. Přispěl tak k popularizaci této vědní disciplíny.

Jeho lásku k pravěku předurčila štramberská jeskyně Šipka, kde si jako malý chlapec velmi často hrával. Jedná se totiž o archeologické naleziště, kde byla objevena čelist neandertálského dítěte. Jeskyni obývali pravěcí lidé i divoká zvěř.

"Pod Štramberkem zeje v boku obrovské vápencové hory otvor do jeskyně Šipky. Od našeho domu to bylo takových 12-13 minut. Tato jeskyně, která byla cílem našich dětských výprav, mě vzrušovala představami o životě podivných lidských tvorů, kteří ji před dávnými časy obývali,“ vyprávěl Burian.

Jak vypadal zálesák, jsem vydedukoval. A vyšlo to

Umělec proslul také ilustracemi dobrodružné literatury, jím ilustrované mayovky či verneovky jsou nezapomenutelné.

Autor vzpomíná, jak obtížné pro něj bylo, když začínal s dobrodružnou kresbou. Neměl totiž k dispozici filmy či fotografie, které by potřeboval. "Měl jsem namalovat třeba zálesáky, ale jak byli oblečeni, to kdybych tenkrát věděl,“ vzpomínal.

Velmi o problému přemýšlel a vydedukoval, že lidé, žijící v dalekém pohraničí bez rodiny, si zřejmě nechali ušít oblečení od indiánek. "Když daleko později přišly i k nám ty prastaré snímky z dob dobývání divokého Západu, daly mně za pravdu," pochvaloval si.

Jak uvádí badatel, velký znalec Burianova díla a zakladatel Muzea Zdeňka Buriana ve Štramberku Aleš Durčák, umělcovy ilustrace jsou tak působivé a nezapomenutelné proto, že jsou velmi věrohodné a dokonalé. "Zdá se nám, že to vše malíř nějakým záhadným způsobem musel prožít, a přitom máme pocit, jako bychom se i my sami stávali účastníky tohoto děje."

Burian měl přezdívku Siddie Burka i Podzimní vítr

Autor se podle něj se svými literárními hrdiny natolik ztotožnil, že v posledních letech svého života myslel, jednal, a dokonce i vypadal jako starý indiánský náčelník či šaman. Ostatně u něj v ateliéru to prý vypadalo jako v zálesáckém srubu.

"Slyšel na trampskou přezdívku Siddie Burka. V 60. letech dostal ještě indiánskou Podzimní vítr, tentokrát od svých malých přátel - děti jej opravdu milovaly,“ popisuje badatel Aleš Durčák.

Zdeněk Burian byl i tramp a kytarista, jeho ateliér prý připomínal zálesácký srub.
Zdeněk Burian byl i tramp a kytarista, jeho ateliér prý připomínal zálesácký srub. | Foto: Zdeněk Burian repro © heirs, © Muzeum Zdeňka Buriana a autoři

Zdeněk Burian patřil k prvním trampům v Československu, trampingu zůstal věrný až do konce svého života. Byl také vynikající kytarista a velmi dobrý zpěvák.

"Víte, malíř, stejně jako herec, musí umět prožít všechny ty nakreslené dobrodružné okamžiky ve své fantazii. Chce-li namalovat koně, který plave v peřejích, musí se tím koněm na chvíli stát – to je marná sláva," vysvětloval Zdeněk Burian.

Vytvořil neuvěřitelně rozsáhlé dílo. Aleš Durčák připomíná tisíce kreseb, stovky olejů, kvaší, akvarelů, pastelů, temper, více než 500 knižních titulů, stovky samostatných knižních obálek a časopiseckých ilustrací. A jak dodává, stále ještě se objevují nová a dosud neznámá mistrova díla.

Umělecké vědecké rekonstrukce Zdeňka Buriana byly předlohou ke dvěma světoznámým filmům – Godzilla (1954) režiséra Iširó Hondy a Cesta do pravěku (1955) režiséra Karla Zemana.

Přesto celý život zůstal osamělým a jeho rozsáhlé dílo umělecká obec opomíjela. Nedočkal se ani žádných oficiálních ocenění.

 

Právě se děje

před 15 minutami

V Litvínově na Mostecku hoří skládka odpadu, zasahují desítky požárníků

Hořet začalo několik minut před polednem. Odpad vzplál na ploše zhruba 20 krát 20 metrů. Nejprve se přesunulo na místo devět jednotek včetně několika dobrovolných. Před 13:00 přijeli další hasiči. Kolik jich je přesně, nelze v tuto chvíli podle mluvčího hasičů specifikovat. Hasiči vyhlásili třetí, tedy druhý nejvyšší, stupeň poplachu.

Zdroj: ČTK
Další zprávy