Začalo to jako experiment. Dva Češi - ona z Prahy, on z Pohořelic - se potkali v Sydney, kde se pustili do budování nového života. Austrálie pro ně znamenala svobodu, neotřelé zkušenosti i zkoušky dospělosti. Během téměř deseti let v cizině se ale čím dál hlasitěji ozývala touha po blízkosti - rodiny, přátel, domova.
"A tak když pandemie uzavřela svět, rozhodli jsme se odstartovat novou kapitolu: návrat do Česka," říká Pavla. Ne do velkého města, ale na venkov. A místem jejich budoucnosti se nakonec stala jižní Morava.
Díky inzerátu, který jim zaslala Pavlina sestra, objevili bývalé hospodářství v Přibicích. Dům, který nikdy neviděli, koupili během lockdownu - a to jen na základě fotografií a dojmu Petrova otce a jeho kamaráda, kteří šli na prohlídku místo nich.
O několik měsíců později se vrátili do rodného Česka - do poloprázdného domu. První dny seděli na starých židlích ze sklepa, ale nezoufali - měli totiž jasnou vizi. Z opuštěného statku toužili vytvořit nejen domov, ale i místo, které si oblíbí i hosté.
Řemeslná duše
Statek se skládá ze dvou částí. Menší, původně přestavěná z chlévů, se stala jejich obydlím. Tu větší pak postupně proměnili v útulné ubytování pro hosty. A celá rekonstrukce probíhala svépomocí. Petr, řemeslník s uměleckým cítěním, začal vdechovat nový život starým věcem: světla vyrobil z barelu na olej i staré zrezlé vaničky, barový stůl zase ze staré knihovny.
Recyklaci však nebrali jako trend, ale filozofii. Postele z bazarů, prádelníky z domu po babičce jedné z klientek, dekorace ze sběrného dvora. Každý kus má svůj příběh a každý kout statku odráží jejich estetiku: mix venkovské útulnosti a inspirace Austrálií. "Stěny pak doplňují obrazy a printy od mladých českých autorů - třeba od Elišky Pamp, která zachycuje ikonická místa a moravské kroje v akvarelu," doplňuje Pavla. Vše dohromady tvoří vizuálně i pocitově silné místo, které nese jméno Přibická pohoda.
Kus opravdovosti, psí parťáci a svatba
Přibická pohoda funguje druhým rokem a hosté z tohoto místa prý odjíždějí s pocitem, že si z Moravy neodvážejí jen zážitky, ale i kus klidu a opravdovosti. A to ať už sedí na zápraží se sklenkou vína, nebo pod pergolou mezi dvěma psy - bostonským teriérem Rudou a zachráněným seniorem Elvisem.
Opravdovost na Moravě našli i samotní partneři a majitelé statku, kteří si užívají pohodu, ale rozhodně nelelkují. "Starám se o naše ubytování, učím angličtinu, tvořím weby a spravuji komunikaci dvěma útulkům, zatímco Petr staví, kutí a buduje. Třeba právě novou pergolu s moravskými oblouky, kde hosté odpočívají společně s našimi čtyřnohými parťáky," popisuje Pavla.
Jejich život po Austrálii se tak začal skládat z folklóru, řemesla, přátelství a psí lásky. A letos v srpnu se vzali. Samozřejmě právě ve folklórním stylu.
Odvaha se vyplatila
Přibická pohoda je důkazem, že návrat domů - byť přes oceán a do neznámého - může vést ke štěstí. Že dům koupený naslepo může být trefou do černého. A že když se spojí ruce řemeslníka s vizí a srdcem, vzniká místo, odkud lidé odjíždějí naplnění a kam se chtějí vracet.
A novomanželé v Přibicích našli to nejcennější - klid, smysl a pocit, že jsou přesně tam, kde mají být.
