"Šimpanzi se při dospívání potýkají s podobnými změnami jako lidé," uvedla vedoucí výzkumu Alexandra Rosatiová z Michiganské univerzity.
Výzkum zaměřený na čtyři desítky šimpanzů narozených ve volné přírodě v Kongu ve věku od osmi do patnácti let provedli vědci z několika amerických univerzit. S primáty hráli rozličné hry a sledovali jejich impulzivnost či ochotu riskovat.
Výzkumníci podrobili dospělé a dospívající šimpanze mimo jiné dvěma testům s jídlem. Při prvním si obě skupiny měly vybrat ze dvou různých krabic, zatímco v jedné byly s jistotou jejich oblíbené milované oříšky, ve druhé mohly být buď oblíbené banány, nebo nenáviděné okurky.
Dospívající šimpanzi častěji než dospělí jedinci zariskovali a rozhodli se pro krabici, ve které se mohly ukrývat banány nebo okurky.
Při druhém testu si měli vybrat, zda dostanou malý kousek banánu hned, nebo větší později. Bez ohledu na věk si všichni raději počkali na větší kousek. Dospívající šimpanzi při čekání jen o něco více vyváděli. A právě v tomto ohledu se liší od svých lidských vrstevníků. Při podobném testu s odměnou totiž dospívající děti daly přednost menší odměně hned, jak píšou američtí autoři studie.
Dospívající šimpanzi jsou podle Aarona Sandela z Texaské univerzity v Austinu ve výzkumech dospívání často přehlíženi. Přitom stejně jako jejich lidští vrstevníci zažívají překotné hormonální změny, formují si nové sociální vazby nebo bojují o svůj společenský status. Sandel pro americký zpravodajský web CNN dodal, že vědci se bádání o šimpanzím dospívání možná vyhýbají i proto, že výzkum lidské puberty je složitý.
"Předchozí výzkumy ukazují, že šimpanzi jsou relativně trpěliví ve srovnání s ostatními zvířaty. A tato studie ukazuje, že od poměrně nízkého věku jsou schopni počkat si na svou odměnu, což u lidí neplatí," uvedla vedoucí výzkumu Alexandra Rosatiová.
Aaron Sandel však vyzývá k opatrnosti při srovnávání zkušeností lidí a zvířat. Ačkoliv primáti jsou naši nejbližší příbuzní, pocházíme z různých druhů, zdůrazňuje.
