Osm mužů a sedm žen pobývalo v podzemí, kde teplota nepřekračuje deset stupňů Celsia a kde panuje absolutní tma, a neměli přitom žádný kontakt s vnějším světem. Odborníci zkoumali mimo jiné to, jak se bez pravidelného střídání světla a tmy účastníkům mění biorytmus a jak to ovlivňuje jejich spánek, uvedla agentura AP.

Po čtyřiceti dnech dnes pokus skončil a jeho účastníci se po více než měsíci poprvé dostali na světlo. Na povrchu je vítal potlesk a sluneční paprsky, před nimiž se museli chránit pomocí speciálních tmavých brýlí, aby se jim nepoškodil zrak. "Je tady opravdu teplo," liboval si podle AP jeden z dobrovolníků.

Většina členů skupiny vypadala unaveně, ale dvě třetiny z nich řekly, že by rádi zůstaly v jeskyni ještě o něco déle, aby mohly dokončit projekty, které si během expedice naplánovaly.

Vědci zkoumali zejména změny spánkových vzorců v absolutní tmě, kdy se tělo nemůže řídit přirozeným cyklem dne a noci. Pozorovali také to, jak se lidé adaptují na drastickou změnu prostředí a jak reagují na odtržení od světa, z nějž nedostávali během pandemie koronaviru vůbec žádné zprávy.

Lidé v jeskyni neměli žádné informace o tom, jak ubíhá čas, a řídili se jen vlastními biologickými hodinami. Podle vědců měla většina z nich dojem, že pod zemí strávila kratší čas než ve skutečnosti. Když za nimi šéf projektu den před koncem experimentu do jeskyně přišel, mysleli si, že jim ještě zbývá přinejmenším deset dní pobytu.

"Je velice zajímavé sledovat, jak se ta skupina navzájem synchronizovala," řekl Christian Clot, který projekt nazvaný Deep Time (Pohroužený čas) vedl.