Praha – Jiří Cafourek vede spolek Vyšehradští včelaříci, který se snaží zvýšit mezi dětmi povědomí o včelaření. On sám se věnuje včelám od roku 2008, kdy se vsadil o láhev dobré whiskey, že se mu v Praze podaří vzbudit mezi dětmi zájem o včelařský kroužek.
Od té doby spolek pomohl založit několik včelstev a sám spravuje tři stanoviště, v areálu Jedličkova ústavu na Vyšehradě, v Botanické zahradě v Troji a na střeše obchodního centra Chodov.
V rozhovoru pro Aktuálně.cz Jiří Cafourek prozradil, proč je výhodné včelařit ve městě, kde všude se dá včelstvo založit a jaká je kvalita pražského medu.
Aktuálně.cz: Poslední dobou mezi svými kamarády a známými pozoruji, že se městské včelaření i včelaření jako takové dostává do módy. Proč se tak podle vás děje a kolik je vlastně v Praze včelařů?
Jiří Cafourek: Máte pravdu, že fenomén včelařství ve městě je na vzestupu. Jednak to začalo více v cizině než u nás. Praha má přibližně nějakých 500 včelařů. Těch včelstev je v Praze řekněme tři a půl tisíce. Čím je to blíž do centra, tím včelstev ubývá.
A.cz: Čím to?
Prostor je více zastavěný a vhodných míst pro umístění včelstev je méně. Včeličky nepotřebují moc prostoru. Dříve se včelařilo na zahrádkách těsně vedle sebe, máme tady včelaře, kteří jsou na rušné ulici a jejich domy mají pouze malé dvorečky. Důležité je, aby v okolí byla dostatečná pastva pro včely. Musí tam být kvetoucí rostliny, keře, stromy, ze kterých by mohly čerpat pyl, nektar, případně medovici. A v Praze je naštěstí takové zeleně dost.
Bytová zástavba navíc akumuluje více tepla, takže výhodou je to, že v Praze je oproti třeba Středočeskému kraji o 14 dní dříve tepleji. Rostliny dříve a déle kvetou a navíc jsou zde velice pestré. Ve středních Čechách je všude kolem řepka nebo nějaké jiné monokultury, kdežto v Praze je mnoho rostlinek, stromů a keřů, takže i ten med je tady rozmanitější, chutnější a není tak monotónní jako od "vesnických" včel.
A.cz: Ale nemůže jim škodit například špatný pražský vzduch nebo zplodiny, které se mohou usazovat na zeleni?
Vzduch by jim ani nevadil, ten oni do medu nedají. Jim jde o to, jestli nenasbírají přímo na těch rostlinách nějaké škodlivé látky a nepřenesou si je do toho úlu.
Ono se to naštěstí nestává, protože pokud by narazily na něco opravdu jedovatého, tak buď zemřou, ještě než doletí do úlu, nebo jim ty chemikálie naruší orientaci a ony netrefí zpět.
Včely, než donesou nektar do úlu, ho již začínají filtrovat. Přenáší ho ve svém medném váčku a to špatné si z něj zanechají v sobě. To je buď zahubí, nebo si z toho vytvoří jed do žihadla. Než uzavřou med do buněk, podílí se na jeho "přefiltrování“ několik včeliček, takže výsledný produkt je stejně zdravý, jako kdybyste ho měli z jakékoliv chráněné krajinné oblasti.
A.cz: Četl jsem, že se doporučuje, aby lidé jedli med ze svého okolí, protože jim může pomoci s alergiemi. Funguje to skutečně tak?
Včely sbírají med z určitého okruhu kolem úlu. Čerpají tak pyl, nektar a medovici z rostlin, které jsou zastoupeny právě v okolí. Dříve si lidé kupovali med například od souseda, takže pocházel přímo ze zeleně z jejich blízkosti.
Dnes si med kupují lidé většinou v supermarketu. Když si lidé nekupují med z EU, tak si jej kupují ze vzdálených zemí, jako je třeba Argentina, Chile, Čína a podobné. V tom medu jsou pyly těch rostlin, které nám tady nerostou. Takže pak konzumujeme alergeny z rostlin, na které naše tělo nemusí být zvyklé.
Pokud tedy český med používáte už od dětství, váš imunitní systém si zvykne na "domácí" alergeny a případná samotná alergická reakce je buďto nulová, nebo malá.
A.cz: Je v Praze vůbec dostatek včelařů, aby uspokojili poptávku po pražském medu?
Není. Když to vezmete, že tady máme nějakých tři a půl tisíce včelstev. Když se do konzumace dostane deset kilogramů z jednoho, tak je to 35 tisíc litrů. To samozřejmě na milion obyvatel nevystačí. Protože průměrná spotřeba medu je 0,8 kilogramu na osobu.
A.cz: Takže nedostatkem poptávky pražští včelaři netrpí?
V Praze určitě ne. Tady nemáte možnost postavit někde sto úlů. Když chce někdo včelařit "ve velkém", tak si musí najít stanoviště mimo Prahu, třeba na chalupě. Naši včelaři by dokázali pokrýt celkovou domácí spotřebu. Konkurenci jim však dělají zahraniční medy. Český med je kvalitnější, než mají jiné země. Máme například tvrdší normy, a proto se ho část vyváží. K nám se pak dováží medy, které mají nižší kvalitu, ale i nižší ceny. Je pak na zákaznících, čemu dají přednost.
A.cz: Kdyby se člověk z paneláku rozhodl, že chce včelařit, může si postavit úl třeba na balkónu? Nebudou sousedy obtěžovat včely, nebo nebudou agresivní k samotnému chovateli?
Dříve se u nás chovala včela tmavá, která měla dobrou produkci medu, ale byla agresivní. Je to pár desítek let zpátky, takže se nejedná o nějakou dávnou minulost.
Poté se sem začala dovážet a křížit včela medonosná kraňská. To jsou včelky, které mají také dobrou mednou produkci, ale jsou mírné. Takže není problém sehnat včely, které můžete bez kukly i další ochrany v klidu pohladit.
Samozřejmě s tím balkónem je problém v tom, že včelky čím výše budou umístěny, tím spíše budou zalétávat k sousedům. Ne že by je napadaly, ale například ve špatném počasí mohou být nervózní a z toho pak může pramenit určitá agresivita.
A.cz: A co z pohledu legislativního?
Z toho by to problém také nebyl. Zákon neukládá chovateli povinnost sdělovat sousedům, zdali tam včely mít budu, nebo ne. Člověk má sice povinnost zamezit co nejvíce možným škodám, které mohou nastat. Neznamená to ale, že byste musel brát ohled například na sousedovu alergii, to si musí hlídat on sám.
A.cz: Člověk si často představí sídliště jako chladnou panelovou zástavbu. Je vůbec možné najít dostatek zeleně pro včely právě na sídlištích? Nebo si včely dokážou doletět pro potravu do velké dálky?
Ta maximální délka, kterou jsou schopny si za pastvou doletět, je přibližně pět kilometrů. Ovšem aby to včely překonaly, musí tam být něco opravdu speciálního, například řepkové pole. Potravy tam musí být tolik, aby se jim cesta vyplatila. Ideální je to tak do dvou kilometrů. Samozřejmě čím je pastva vydatnější, tím se ta vzdálenost může protáhnout. Myslím si, že na každém místě v Praze, kdybyste postavil včelstvo, tak si tam tu potravu najdou.
A.cz: Trpí včely ve městě nějakými zvláštními nemocemi? Trápí je tady jiné choroby než včely v přírodě?
V dnešní době by včely medonosné v přírodě samy nejspíše nepřežily déle než dva až tři roky. Je to způsobeno právě nejrozšířenější "nemocí", což je varroa destructor, neboli roztoč kleštík včelí. Roztoč se k nám dostal před pár desítkami let odněkud z Asie. Tam na něj včely byly historicky a vývojově zvyklé, takže ho dokázaly zahubit nebo se s ním nějak vypořádat.
Bohužel naše včely ještě neumí toho roztoče zahubit samy a ani jejich čistící pud na jeho odstranění nestačí. Dá se vlastně říci, že roztoč je taková zhouba včel. Ale je to zhouba celosvětová a není žádný velký rozdíl mezi Prahou a venkovem. Ba naopak bych řekl, že včelaři pražští se o svoje včeličky a léčení starají zodpovědněji, protože je mají vesměs hned po ruce.
A.cz: Na začátku jste to lehce naznačil, ale kdyby si chtěl člověk založit včelstvo ve městě, potřebuje z právního hlediska něco speciálního?
No tak právně nic speciálního nepotřebuje. Samozřejmě musí splnit všechny podmínky, které mají včelaři všude v republice. Základní podmínkou je, že musíte nahlásit nové včelí stanoviště na Českomoravskou společnost chovatelů. Zde vám přidělí číslo stanoviště i včelaře, pod kterým poté budete vystupovat. Ale to je povinnost každého včelaře bez ohledu na to, kde včelaří. Měl byste také včely ohlásit i na obecním úřadě, ale stejně jako u předchozího, právně se to nijak neliší od vesnice.
A.cz: Potřebuje člověk nějaké hlubší znalosti oboru, aby mohl začít včelařit?
Já si myslím, že jde především o nadšení. Samozřejmě musíte mít alespoň základy, které však po pár setkáních s odborníky získáte. Já sám jsem začal vlastně v roce 2008 bez nějaké hlubší znalosti oboru. Začal jsem vlastně kvůli sázce. Dříve jsem pracoval a pořád pracuji s drogově závislými, tak mě napadlo, jestli by nešlo zapojit právě chov včel do výchovy mládeže. Tak jsem si začal dělat víkendové kurzy u odborníka.
Za pár neděl jsem nejenom vyhrál láhev whiskey, ale rozjel jsem kroužek pro děti, který funguje dodnes. Myslím si, že člověk, pokud má alespoň základní představu a hlavně chuť se učit, tak si klidně může založit včelstvo a v průběhu se postupně doučit zbytek.
