Když nezisková organizace Elpida na konci roku 2023 otevírala kavárnu Stará škola na Smíchově, byl to trochu skok do neznáma. "Neměli jsme pořádnou troubu, buchty jsme pekli ve dvou remoskách," vzpomíná s úsměvem PR manažerka Elpidy Iveta Čížová, která stála u samého počátku kavárny.

Zároveň ale od začátku věděli, že budují něco, co v Praze nemá obdoby: podnik, kde pracují téměř výhradně senioři - výjimkou je pouze provozní a jedna z pekařek.

Související

Při vší úctě k seniorům... ČT3 má reálnou šanci obživnout, mělo by se to stát?

"Tehdy nám senioři nevěřili, že budou chodit mladí zákazníci. Říkali: 'Proč by chodili za starýma bábama?' Ale chodí. A rádi," popisuje Čížová počáteční rozpaky seniorů a příjemnou realitu dneška. Právě mezigenerační setkávání je tím, co dává Staré škole duši.

Druhá šance po padesátce? Spíš po šedesátce

Někteří důchodci a důchodkyně z kavárny se obávali, že si už nikdy neužijí pracovní ruch nebo se už nikdy plně nezapojí do společnosti. Díky Elpidě však získali nový náboj do života.

"Práce v kavárně je radost. Neplánovaný odchod do důchodu mě úplně vykolejil. Samota mě dusila. Tady jsem znovu mezi lidmi, něco tvořím, něco předávám. Dává mi to smysl," říká s jiskrou v očích paní Marie, původní profesí asistentka.

Nadšení a radost pociťuje i její kolegyně paní Hana - bývalá účetní, která však vždycky měla duši kavárnice. "Tajně jsem snila, že si jednou otevřu malou kavárnu. Teď nemusím řešit zisky ani zásoby, prostě vařím kávu a povídám si s lidmi. Je to moje malá radost týdne," přiznává.

Senioři v kavárně připravují kávu, pečou, obsluhují. A i když jim to někdy trvá déle, hosté to chápou a poklidná atmosféra je těší. Díky ní se konečně vymaní z běžného pracovního shonu. Jak zaznělo v jedné recenzi na Googlu: "Tohle místo miluju. Atmosféra jako u babičky. Skvělý projekt, který spojuje generace - tleskám." Pekařky mají většinou čtyřhodinové směny, baristky a baristi u přípravy kávy většinou stráví šest hodin, přičemž všichni zaměstnanci do kavárny obvykle dochází dvakrát týdně. "Hledali jsme ideální míru, aby to bylo udržitelné, bavilo je to a fyzicky to zvládali," dodává Čížová.

Podnik jede naplno, ale potřebuje pomoc

Kavárna Stará škola se nachází v prostorách bývalé základní školy, jen pár kroků od rušného Anděla a název není jen nostalgie. Dům sloužil jako první obecná smíchovská škola a výuka zde trvá dodnes: Elpida tu totiž pořádá workshopy, kurzy a plánuje i další zábavné akce.

Ačkoliv se kavárna těší podpoře několika věrných zákazníků i partnerů - například Ambiente pomohlo s vybavením - finanční realita je neúprosná. "Neplánovali jsme sbírku, ale tržby nestačily, nepodařilo se najít jiné zdroje a udržet dlouhodobě ztrátový projekt prostě nejde. Spustili jsme proto kampaň na jeho záchranu," vysvětluje Čížová.

Větší tržby by časem mohla přinést především změna víkendového provozu - víkendové "snídaně od babičky" si totiž vyžádali samotní hosté. Povědomí o kavárně se Čížová snaží zvětšit také pomocí zábavných příspěvků, které nahrává na sociální sítě. "Některé seniory to vyloženě baví a těší se, co zase vymyslíme," dodává PR manažerka.

Návrat do života a pomoc

Proč a jak kavárnu zachránit? Protože to není jen kavárna. Je to místo, kde lidé znovu nacházejí smysl, kontakt, komunitu. "Tady jsem se vrátila do života," říká paní Marie.

"Ráno se seberu, jdu mezi lidi místo toho, abych koukala doma do zahrady. Dělám flat white a povídám si s hosty. Co víc si přát?" tvrdí paní Hanka, kterou doplňuje osmasedmdesátiletá pekařka a nejstarší členka týmu Jana: "Peču podle svého receptu vánočky a mazance. Splnila jsem si sen. A našla kamarádku."

Pokud vás příběh kavárny chytl za srdce, zajděte na kávu, dejte si koláč a klidně milé obsluze povyprávějte svůj příběh. Zároveň můžete přispět na sbírku - tím byste mohli pomoci zachovat místo, díky kterému mají senioři nejen práci, ale i důvod vstát ráno z postele. I když se zdá, že se tu tak trochu zastavil čas, návštěvníci zde mohou najít chuť žít naplno - stejně jako senioři.