Mezi čelistmi totiž měla cihlu, která měla podle představ tehdejších lidí zabránit upírům sát krev ze svých obětí, a šířit tak různé epidemie včetně moru.

"To je poprvé, kdy archeologie uspěla v rekonstrukci rituálu vymítání upíra," řekl antropolog Matteo Borrini z univerzity ve Florencii. "Tohle pomůže ověřit, jak vznikl mýtus o upírech."

Ženu s cihlou v ústech archeologové objevili v masovém hrobu na ostrůvku Lazzaretto Nuovo, do kterého byly pohřbeny oběti morové rány, která Benátky zasáhla v roce 1576. Při této epidemii zahynul také renesanční malíř Tiziano Vecelli, známý jako Tizian.

Ostrov, na kterém se hřbitov nachází, leží asi tři kilometry severovýchodně od Benátek. Obyvatelé města ho využívali jako sanatorium pro postižené epidemiemi.

Rituální cihla?

A jak vlastně vznikly legendy o upírech? Podle Borriniho za to mohly nedostatečné znalosti rozkladu tělesných ostatků. Hrobaři, kteří tehdy znovuotevírali masové hroby, vyprávěli o plynem nadmutých "nemrtvých", jejichž vlasy dále rostly a kterým z úst vytékala krev.

Také se věřilo, že upíři jedí svůj posmrtný rubáš, kterým lidé těla zakrývali. K této pověře přispěly bakterie v ústech, které rubáš v oblasti hlavy rozložily. Svědci pak vypovídali o odkrytých zubech.

Podle středověkých lékařských a náboženských textů pohřbení "nemrtví" vysávali zbytky života z ostatních těl. Sbírali tak sílu pro návrat do ulic měst, kde dále šířili nejrůznější choroby.

"K zabití upíra se musel odstranit rubáš z úst, který byl potravou jako mléko pro děti, a vložit do nich něco nejedlého," řekl Borrini. Je prý možné, že již byly objeveny ostatky s cihlou v ústech, ale tohle je podle něj poprvé, kdy byl takový rituál rozpoznán.

Legendy o démonech sajících krev jsou staré tisíce let. Současné představy o podobě upíra shrnul irský spisovatel Bram Stoker ve svém románu Dracula.