Už víte, co byste s Křišťálovou lupu udělali, kdybyste ji získali?

Když jsem se o nominaci dověděl, byl jsem zrovna na dovolené. Pak jsem se vrátil a lidi mi posílali zprávy, že pro nás už hlasovala celá jejich rodina z několika e-mailových adres. Myšlenka, že bychom v naší kategorii mohli vyhrát, se evidentně chytla. Všichni ale tušíme, že naše vítězství je nereálná záležitost. Kdyby to přece jenom vyšlo, tak bychom ji vzali do hospody. Myslím, že ale budeme rádi, když nás na slavnostní předávání vůbec pozvou.

S kamarády chcete zůstat v utajení. Co byste tedy dělali, kdyby pozvánka na ceremoniál přece jenom dorazila?

Přemýšleli jsme, že bychom na slavnostní předávání přišli s kartonovými maskami na hlavách. V pořadech typu Tele Tele kdysi mívali masky politiků, tak bychom si místo toho mohli vytisknout obličeje autorů našich nejoblíbenějších twitterových účtů.

Na svém twitterovém účtu shromažďujete tweety jiných uživatelů, kteří na sebe na sociální síti chtějí upozornit zábavnými historkami, jež jsou ale z vašeho pohledu smyšlené. Co bylo prvotním impulsem, který vás přiměl Tweety, co se nestaly založit?

Na začátku mě a lidi v mé sociální bublině zaujal smutný básník s přezdívkou Just Jacob, a to svou genialitou, s jakou na Twitteru konstruoval pseudozajímavé příběhy. Působil jako hodný kluk od vedle a nikdo z nás mu ty příhody nevěřil. Postupně jsme ale zjistili, že podobných postaviček na českém Twitteru funguje daleko víc.

Váš účet dnes sleduje přes sedm tisíc uživatelů. O čem to podle vás vypovídá?

Asi o tom, že přikrášlování skutečnosti je dnes na internetu hodně rozšířený fenomén. Na Instagramu je skutečnost, že žijeme v šílené době, zcela evidentní. Málokdo na síť vypustí fotku, aniž by ji nejdřív prohnal nějakým filtrem a to, co tam průměrný uživatel prezentuje, obvykle vůbec neodráží realitu. Na Twitteru to funguje skoro stejně, jenom si tam lidé místo toho vymýšlí nějaké osobní příběhy. Já je jenom sbírám a nepopírám, že při posuzování toho, co je pravda a co ne, jsem určitě několikrát udělal chybu. To se ale nedá nic dělat, protože když se kácí les, tak vždycky létají třísky.

Není to určování pravdivosti ale trochu na hraně? Život přece často těžko uvěřitelné příhody přináší.

Naši odpůrci nám často vyčítají, že si hrajeme na arbitry reality, což je docela trefné. U drtivé většiny tweetů, které na své stránce sdílíme, jsme ovšem opravdu přesvědčení, že je to úplná blbost. Souhlasím, že náš účet je do jisté míry dost nemorální záležitost, ale už jsem s tím nějak naučil usínat.

Na Twitteru jsem viděl jedno diskuzní vlákno, kde váš účet nazývali například žumpou. Ani tahle kritika vám při usínání nebrání?

Všechny útoky mě samozřejmě extrémně bolí. Nikdo z dotčených se ale obvykle za opravdovost svého příběhu nepostaví jinak než tím, že mě začne urážet. Jen málokdo se mnou svůj tweet konstruktivně rozebral, abych si začal myslet, že se mu ta příhoda skutečně stala.

Nejsou ale sociální sítě prostředím, které nás k přibarvování skutečnosti přirozeně ponoukají?

Jasně. Rozhodně netvrdím, že jsem sám před zveřejněním fotky nikdy nepoužil filtr a že na sociální sítě taky nedávám jenom ty hezké a zábavné věci. Dnešní doba je v tomhle trochu pokřivená a v některých případech okolí po lidech upravování reality i vyžaduje. Je ale potřeba v tom přece jenom udržovat nějakou hranici. To, že si budu jenom kvůli srdíčkům každý den vymýšlet úžasnou sarkastickou story pro svůj Twitter, už podle mě hranici překračuje.

Vyhledáváte si vylhané tweety sami, nebo už spoléháte hlavně na tipy svých příznivců?

Poslední dva nebo tři měsíce jsme de facto nemuseli ani jeden tweet najít sami. Náš nástup byl opravdu raketový a followeři měli v zásobě neskutečné množství účtů, na kterých něco nesedělo. Pravděpodobně jsme se dotkli skrytého tématu, o kterém se dlouho nemluvilo, ale hodně lidí si ho už nějak všímalo.

Mezi Tweety, co se nestaly se z velké části objevují příspěvky lidí, kteří na svém účtu těžko uvěřitelné příhody přidávají dlouhodobě. Můžete jmenovat některé stálice, co si našly místo v srdcích vašich fanoušků natrvalo?

Třeba z účtu s přezdívkou Nalim Ykop se stal naprostý folklór. Spravuje ho nějaký tatínek, který píše historky o své šestileté dceři a říká jí šestiletka. Z toho, že si je vymýšlí, jsem ho nepodezíral jenom já, ale řada dalších lidí. Samozřejmě se mohlo stát, že se mu narodilo mimořádně vtipné dítě, a pokud by tomu tak bylo, měl by podle mě zvážit i natáčení nějakého sitkomu. Natírat malé dítě mi přijde amorální, ale takhle vtipné gagy by s každodenní kadencí dokázal vypouštět opravdu jen málokdo. Uživatelů, kteří se u nás objevují pravidelně, je ale víc a právě ty podle mě nejvíc pomohly popularitě naší stránky.

Další známou tváří vašeho účtu je uživatel František, který rád přejímá vtipné tweety odjinud a prezentuje je jako své vlastní.

Ano, František je legenda. Pokud si tweet někdo vymyslí a je vtipný, tak mi to přijde ještě relativně v pořádku. V rámci humoru je nějaké přibarvení někdy potřeba, a když jdete na stand-up, tak taky tušíte, že 90 procent hlášek je smyšlený balast, nad kterým se ale aspoň můžete pobavit. Přejaté tweety jsou ovšem druhá věc a František je v nich asi největší extrém. Často je dokonce schopný vzít tweety, které už od někoho zkopíroval třeba před třemi lety, a napráskat je na svůj účet klidně ještě jednou. Dělá to naprosto bez ostychu a když na to upozorníme, tak inkriminované tweety mnohdy vymaže a tvrdí, že nikdy neexistovaly. Takové případy už podle mě vypovídají o hlubších psychických problémech než jen o touze svůj život přikrášlovat.

Všiml jsem si, že se na vaší stránce objevil i Donald Trump. Nabízí tedy dobrou studnici pravděpodobně smyšlených tweetů i účty politiků?

Jasně, nedávno jsem nasdílel třeba Radka Vondráčka, který tweetoval ze zádušní mše Karla Gotta. Když tahle skutečnost vyplula na povrch, tak se ji snažil zaobalit vyprávěním o tom, že si tweet připravil k pozdějšímu vydání už o den dřív v rámci nějakého tweetbota. Žádný nástroj, který by mu umožňoval si zveřejnění tweetu naplánovat, ale neexistuje. Donald Trump se k nám dostal, když tweetoval o nějakém setkání se zástupci mezinárodní politické scény, kteří vychvalovali některé z jeho kroků. Z Trumpova tweetu ta pochvala vyzněla ale tak absurdně, že mu ji dal celý svět okamžitě sežrat. Jeho účet je ale groteskní záležitost sama o sobě.

Odpůrci vašeho účtu často zmiňují, že se zpochybňování cizích tweetů věnujete jenom proto, že sami vedete nudný a smutný život. Nemají pravdu?

Pokud budu mluvit za sebe, tak můžu prozradit, že jsem normální vystudovaný člověk, který má dobrou práci, přítelkyni a sportuje. I velikost mého penisu je naprosto v regulích, takže žádné osobní mindráky v tom nehrají roli.