Fotograf Aktuálně.cz Tomáš Vocelka dosáhl výrazného mezinárodního úspěchu a stal se historicky prvním českým vítězem v profesionální části soutěže Sony World Photography Awards. Ta bývá označována za fotografickou obdobu filmových Oscarů. Snímky, které vznikly v rámci reportáže o zvířecím krematoriu Věčná loviště pro Magazín Aktuálně.cz, zvítězily v kategorii Architektura. „Chci poděkovat výbornému týmu v Aktuálně.cz a kolegyni Magdaléně Medkové, pro jejíž reportáž jsem tyto snímky fotil. Bez nich by tento úspěch nebyl možný,“ říká Vocelka.
Vítěznou sérii fotografií, rozhovor s jejich autorem, informace o soutěži včetně českých úspěchů v ní a další zajímavosti připomíná tato infografika.
Fotit krematorium zvířat? Bože, to ne
Když se fotografovi Tomáši Vocelkovi ozval telefon a oslovil ho anglicky mluvící hlas, bál se, že je to další z řady obtěžujících hovorů. Za okamžik zůstal beze slov – zjistil, že je nominován na jednu z cen v soutěži přirovnávané k fotografickým Oscarům. Během slavnostního vyhlášení výsledků soutěže 15. dubna se pak jeho radost ještě znásobila, když se dozvěděl, že zvítězil. Je to poprvé v historii, co se českému fotografovi podařilo vyhrát v profesionální části soutěže.
Jak velký úspěch pro fotografa je zvítězit na Sony World Photography Awards?
Z mého pohledu obrovský. Soutěž patří k těm nejuznávanějším na světě a i tak renomovaná média, jako je britský deník The Guardian, ji přirovnávají k fotografické obdobě filmových Oscarů. Pořádá se od roku 2008 a v profesionální části soutěže se mezi první tři v kategorii zatím podařilo dostat jen Stanislavu Krupařovi v roce 2014. Tehdy skončil druhý v kategorii Contemporary Issues.
Až dosud český fotograf v žádné z profesionálních kategorií nevyhrál, takže i z tohoto pohledu své vítězství beru jako fantastický úspěch. V otevřené části soutěže už vítěze máme, v roce 2019 to byl Martin Stranka a v roce 2016 Michaela Šmídová.
"Soubor ukazuje, jak máme s našimi zvířaty velice blízký emocionální vztah. Krásně zachycuje spojení mezi designem a spiritualitou, velice připomínající moderní kostely. Ze snímků vyzařuje klid, smíření, pocit ztráty i něco nevyslovitelného,"
uvedl předseda poroty profesionální části soutěže Mike Throw.
Jak ses o nominaci dozvěděl? (S Tomášem Vocelkou jsme kolegové, proto si během rozhovoru tykáme, pozn. aut.)
Je to docela zábavný příběh. Fotky jsem do soutěže poslal a přestal to sledovat, protože šance na úspěch v té obrovské konkurenci je opravdu velice malá. Porota každoročně hodnotí statisíce fotek a soutěže se účastní velká jména soudobé světové fotografie. Pak mi najednou zazvonil telefon a ozvala se anglicky mluvící dáma. Přestože jsem se představil, ptala se, jestli skutečně mluví s Tomášem Vocelkou a jak se moje jméno vyslovuje.
V poslední době jsem měl docela dost anglických telefonátů od údajné brokerské firmy, která mě spamovala s nabídkami supervýhodných investic. Myslel jsem si, že to je zase další spam, a tak jsem se celkem příkře zeptal: Co chcete? Paní se začala omlouvat za to, že hned neřekla, proč volá. Vzápětí mi oznámila, že jsem byl nominován na ocenění v kategorii Architektura na Sony World Photography Awards. A pak jsem se zase strašně omlouval já, že jsem byl zpočátku tak příkrý.
Nominace se oznamují fotografům trochu dopředu, aby se měli čas připravit. Ale zároveň se musí zavázat, že o tom až do data vyhlášení nebudou mluvit.
Proč sis vybral k fotografování zrovna krematorium domácích mazlíčků Věčná loviště?
Byla to součást redakční práce v Magazínu Aktuálně.cz. S tématem přišla kolegyně Magdaléna Medková a ptala se mě, jestli bych k jejímu článku nechtěl udělat fotografie. Musím přiznat, že můj první pocit byl: Bože, to ne!
"Pamatuji si, jak jsme s Tomášem přijeli do bývalého vojenského areálu a já si říkala, že jsme s reportáží mohli počkat na den, kdy bude svítit sluníčko. Pršelo a krajina, která je u Věčných lovišť bohatá na křoviny, stromy a divokou zvěř, byla pochmurná. Tomáš ale věděl, že to je přesně to, co potřebuje... ukázalo se, že měl pravdu."
Magdaléna Medková, novinářka
Proč?
Zdálo se mi to hrozně smutné a depresivní. Okamžitě se mi vybavilo, jak bolestné to bylo, když u nás doma krátce po sobě umřeli dva psi, které jsme měli rádi. Ten pocit však trval jen krátkou chvíli. Rychle jsem si uvědomil, že je to téma, které má mnoho velmi zajímavých rovin, a samozřejmě jsem ho potom jel rád nafotit.
Přiblížil bys příběh tohoto netradičního místa?
Bývalý vojenský objekt v polích poblíž Drnova byl sedmnáct let opuštěný. Pak ho koupili dva přátelé – Michal Šeba a Martin Chum. S pomocí architekta Petra Hájka ho změnili ve zvířecí krematorium Věčná loviště.
Utkvěl ti nějaký moment z fotografování této série v paměti, případně je pro tebe některý snímek v sérii zvláště výjimečný?
Asi nejsilnějším momentem při fotografování ve Věčných lovištích byl pro mne okamžik, kdy jsme otevřeli dveře do minimalisticky navržené smuteční síně a do prostoru se odtud rozlila měkká, až éterická záře. V ten okamžik jsem si uvědomil, že mezi tím, jak vnímáme odchod člověka a domácího mazlíčka (tedy zvířete), není v našich myslích zásadně velký rozdíl. Bereme je často tak, že jsou v podstatě na stejné úrovni jako my.
Mluvil jsi o mnoha rovinách, které se v tomto tématu skrývají. Jaké to jsou?
Jedna z nich třeba vypráví o tom, jak si polidšťujeme naše zvířata. Odráží se tam i zvláštní paradox dnešního světa – všude kolem jsou davy lidí, ale mnozí z nás jsou ohromně osamocení. A nejbližší bytostí je pak pro takového člověka často pes nebo kočka. Zároveň je tam skryto i neuvěřitelně pozitivní poselství o našem světě: žijeme v době, kdy můžeme měnit bývalé vojenské základny z dob studené války v umělecká a architektonická díla. Právě ta mnohovrstevnost tématu byla důvodem, proč jsem tyto fotky vybral a poslal do soutěže.
Jak vůbec jako fotograf pracuješ? Jak vznikají tvoje fotografie – od hledání tématu až po finální fotoreportáž nebo sérii snímků?
Jsem novinář, takže témata většinou vycházejí z toho, co se kolem nás děje. Pokud někam jdu fotografovat, moc to neplánuji. Při fotografování věřím svým instinktům a pocitům. Věřím v důležitost empatie a v to, že dobré fotografie vznikají ve vašem srdci, ne ve fotoaparátu. Snažím se vcítit do okolní atmosféry, do pocitů lidí a přenést to do snímků.
Mám rád přirozené světlo, takže s sebou nevozím příliš mnoho techniky. Obvykle během jednoho focení pořídím poměrně velké množství záběrů (už jsem si odvykl vážit každý stisk spouště, jako to bylo v době, kdy jsem pracoval s filmem). Nefotím jen na jistotu, rád zkouším i méně obvyklé pohledy a nevadí mi, když nějaké fotky nevyjdou. Klidně si z jednoho focení přivezu na kartě i několik set snímků a nakonec z nich vyberu třeba dvacet, které pak použiji.
A pokud jde o moji volnou tvorbu, nejraději se toulám ulicemi a fotím život v nich nebo zajímavé detaily architektury.
Galerie jsou momentálně zavřené a fotografie se kvůli pandemii stále více stěhuje do on-line světa. Mnoho fotografů trápí, že nyní mohou ukazovat svou práci jen prostřednictvím internetu. Má to podle tebe i nějaké pozitivní důsledky?
Pracuji v on-line médiu a není to pro mne zase až tak velká změna. Až na ty zavřené galerie, ty mě trápí, protože zrovna nedávno byly moje fotky společně se snímky dalších pěti fotografů na krásné výstavě v pražské Leica Gallery, kterou nikdo nemohl navštívit. Ale jinak má práce on-line i svá pozitiva. V internetovém deníku můžete vydat klidně fotoreportáž, která má třeba 35 fotek. To v papírovém časopise nebo v novinách jde jen stěží.
Co bys doporučil fotografům, kteří chtějí uspět v některé z významných světových soutěží?
To nejdůležitější je – pošlete tam své fotky. Když to neuděláte, připravujete se o šanci na případný úspěch. A také buďte sami sebou a nepřestávejte se učit nové věci.
Tomáš Vocelka (* 1965, Krnov)
- Novinář a fotograf, v médiích pracuje od roku 1990.
- Fotografii se učil nejprve od otce a pak od československého fotodokumentaristy Gustava Aulehly.
- Začínal jako fotograf a redaktor, později prošel mnoha funkcemi až po šéfeditora a zástupce šéfredaktora velkého českého deníku.
- Od roku 2016 fotografuje a píše v redakci Aktuálně.cz.
- V roce 2018 vyhrál Czech Press Photo v kategorii Proměny Prahy, o rok později byl druhý v kategorii Reportáž.
- Je dvojnásobným finalistou mezinárodní soutěže Travel Photographer of the Year a jeho snímky byly publikovány například na obálce španělského National Geographic Viajes.
- Jeho práci můžete sledovat na Instagramu.
O soutěži Sony World Photography Awards
Cenu za celoživotní přínos fotografii na soutěži Sony World Photography Awards letos získala mexická fotografka Graciela Iturbideová.
Sony World Photography Awards je jedna z nejuznávanějších fotografických soutěží na světě. Je přirovnávána k fotografické obdobě filmových Oscarů. Jejím cílem je hledat a oceňovat autory, jejichž práce odráží to nejlepší ze současné moderní fotografie a zároveň posouvá její hranice. Soutěž se zaměřuje na široké spektrum fotografické tvorby, není omezena jen na některé žánry. Vítězové se oznamují každoročně v dubnu v Londýně. Hlavní cena soutěže je Iris d’Or pro fotografa roku. Vítězné snímky bývají vystaveny v prestižní londýnské galerii Somerset House.
Soutěž, pořádaná od roku 2008, má čtyři součásti:
- Cena za celoživotní přínos fotografii: Každoročně se podobně jako na filmových festivalech vyhlašuje osobnost, která svým svébytným dílem obohatila světovou fotografii.
- Profesionální soutěž: Hodnotí se série snímků v deseti kategoriích, od zpravodajství až po zátiší. Mezi účastníky jsou pravidelně nejlepší světoví fotožurnalisté, ale také špičkoví fotografové reklamy, módy a umělečtí fotografové. Deset vítězů profesionálních kategorií bojuje o hlavní cenu soutěže, kterou je Iris d’Or pro fotografa roku. V době před pandemií byli vítězové profesionálních kategorií a Iris d’ Or vyhlašováni v dubnu na slavnostním galavečeru v londýnském hotelu Hilton.
- Otevřená soutěž: Hodnotí se jednotlivé snímky, obvykle opět v deseti nejrůznějších kategoriích. Fotografové, kteří se zúčastní otevřené soutěže, se nesmí zároveň účastnit profesionální části. Z vítězů kategorií pak porota zvolí fotografa roku v otevřené části soutěže. Na slavnostním galavečeru se pak v předchozích letech vyhlašoval jen on, vítězové kategorií ne.
- Juniorské kategorie: Hodnotí se zde práce mladých fotografů ve věku od 12 do 19 let (Youth) a studentů fotografie (Student).
Soutěž pořádá Světová fotografická organizace (World Photography Organisation) pod záštitou společnosti Sony. Může se jí zúčastnit každý fotograf, který pošle snímky. Účast není limitována národností, věkem, profesionálním statusem ani použitou fotografickou technikou.
České medailové úspěchy na Sony World Photography Awards
- 2021 Tomáš Vocelka vítězství v kategorii Architecture / Professional
- 2019 Martin Stranka vítězství v kategorii Creative / Open
- 2016 Michaela Šmídová vítězství v kategorii Nature&Wildlife / Open
- 2014 Stanislav Krupař 2. místo v kategorii Contemporary Issues / Professional