Televize přijdou s novinkami, které nás povětšinou neuspokojí a z archivu vytáhnou Horníčky, Menšíky, Buriany, Šimky a Grossmany, Voskovce a Werichy, Suché a Šlitry, Holzmanny, Škutiny a Nekudy a my se nestačíme divit.
Jak je možné, že národ, který plodil tak úžasné a vtipné lidičky, má najednou nějak "vybráno" a ti novodobí bavičové jsou o úroveň níže, ne-li o úrovní několik? O kom se dá vlastně v dnešní době říci, že je dobrým bavičem? A proč někteří z nich jen krátce zazáří a pak upadnou v nemilost národa? Pojďme se podívat na ty, kteří nás dnes baví - nebo se o to alespoň pokoušejí.
Předlistopadový humor můžeme (velmi, ale opravdu VELMI zjednodušeně) rozdělit na humor politický a apolický, přičemž do toho politického patřily vtipy mnohdy umně skryté. Dnes nám některé scénky nemusí připadat tak vtipné jen proto, že už v nich nehledáme to, co jsme v nich hledali za totáče - tedy narážky na aktuální politickou situaci.
Ale kromě politických vtípků vznikala i spousta špičkového humoru na témata veskrze obecná. Po pádu socialismu se politický humor přestal skrývat a zněl otevřeně, zároveň se ale vtipy začaly vyrábět ve velkých televizních továrnách a dopadlo to jako s jakýmkoli jiným zbožím - dokud jej s láskou vyrábí zručný řemeslník, můžeme na výsledném díle oči nechat, když se začne chrlit z fabrik po celých krabicích, všechna krása je pryč.
Když se podíváme na českou bavičskou scénu, vidíme to na vlastní oči. Zdeněk Izer, jedna z nejvýraznějších posttotalitních hvězd lidového humoru, jehož "policejní" hlášky mezi lidmi stále kolují, si vysloužil vlastní pořad, zpočátku velmi úspěšný. Jenže pokud se objevuje týden co týden, tak se zkrátka divákům přejí. To samé potkalo i Petra Novotného, který v jednu dobu přímo přehltil mediální prostor takovým způsobem, že ještě dnes diváci remcají u zábavného pořadu, který tento bavič moderuje - přestože ho moderuje velmi dobře.
Ale okoukaly se i stálice veřejnoprávní obrazovky. Diváky už neláká Halina Pawlovská, jejíž Rybičky sbíraly jednu cenu za druhou, klesla i popularita Bolka Polívky a Miroslav Donutil si svoji laťku popularity drží především díky tomu, že přeci jen není na obrazovce tak často. Karel Šíp má zase velkou výhodu v tom, že je opravdu dobrým scenáristou a že jeho sebeshazovací poloha divákům stále ještě sedí.
Jiní bavičové z obrazovek zmizeli a možná mizet nemuseli. Při jejich občasných vystoupeních dávají diváci v internetových diskuzích najevo, jak se jim stýská například po Milanu Markovičovi (i když jde o import ze zahraničí) nebo úžasných historkách Ivo Šmoldase, vyprávěných ještě úžasnějším hlasem. Posledně jmenovaného můžeme vidět tuto neděli v pořadu Nikdo není dokonalý, zrušení jeho talkshow Dementi ale před časem zklamalo mnoho diváků.
Když už je řeč o Nikdo není dokonalý - to je typ pořadu, jehož úspěch se vymyká zdravému rozumu. Je vysílán přes deset let a evidentně jde o tak dobrý formát (který stojí jen na vtipnosti otázek, hlouposti dotazovaných a zábavnosti hostů), že mu nemůže ublížit ani neustále stejný Jiří Krampol, který by klidně mohl být nahrazen cvičeným mopsem (naučil-li by se tento vyslovovat věty "Ve foyeru jste mohli najít tužtičky a papírky", "Skleněný mozek získává vítěz, ty si můžeš nechat mozek svůj" a 2-3 historky o tom, jak byl v mládí Jiří Krampol špatným studentem). Ale to je jen výjimka, potvrzující pravidlo.
Pořad, ukazující hloupost národa, v televizi zůstal, zatímco alespoň trochu inteligentní talkshow téměř vymizela (zmizelo Dementi i Inkognito, z Novy odešel takový humor spolu s Miloslavem Šimkem, na ČT ho naštěstí ještě drží Jan Kraus).
Herec Petr Rychlý se někdy propůjčuje k až příliš primitivnímu druhu humoru. Ale zpět z Primy na Novu. Nemůžeme totiž opomenout Petra Rychlého. I zde je vidět, co dokáže ze zábavného člověka udělat televizní stanice.
Rychlý byl v počátcích svěžím větrem mezi moderátory zábavných pořadů. Po štramákovi Rosákovi a neposedovi Zedníčkovi to byl někdo, kdo je mladý, dynamický, vtipný a pohotový. I on se ale (bohužel) dočkal svého pořadu, kde bylo nutno plodit humor, ať se mu na svět chce nebo nechce. Neúměrně natahované, vypocené scénky, které byly zpravidla jen pětiminutovou verzí původně kratičkého vtipu, podkoply vratkou stoličku a Petr Rychlý spadl do propadliště, mezi komiky, kteří už u diváků nebodují. A to přesto, že mu vtip jinak neschází a například v divadle podává famózní výkony.
Otázkou je, jaký osud čeká třeba na Leoše Mareše nebo Libora Boučka. Ti patří k nové gardě bavičů, dělají humor pro mladé, ale dělají jej s invencí, láskou k jazyku a slovním hříčkám, oba mají obrovský smysl pro improvizaci - jenže stačí, aby bylo chvíli přemarešováno či přeboučkováno a můžou mít zanedlouho také po žížalkách. Totéž by se mohlo stát i (ne už tak mladému, ale úplně stejně nápaditému, pohotovému a vtipnému) Janu Krausovi.
Zdá se, že mezi četností výskytu baviče na obrazovce a jeho popularitou můžeme vysledovat jasný vztah - čím častěji, tím víc nám leze krkem, na nervy, mezi zuby nebo kamkoli jinam, kam nám to vadí.
Vadí nám i ušmudlanost některých vtipů, které opravdu jako by byly vymeteny z hospod nejnižší cenové skupiny. Používání vulgarismů v humoru je nutno vážit na lékárnických vahách. Ano, i Menšík uměl říct "hovno". Ale bylo to v okamžiku, kdy to přesně sedlo a kdy to vlastně ani nebylo sprosté. Dnes bavičové sprostá slova přímo řvou, cpou je do scének místo point a doufají, že jednodušší diváci se díky tomu rozřehcou a ti složitější že se nechají strhnout davem. Tak to ale nefunguje. Se slabým scénářem se ani sebelepší bavič nemůže předvést.
Možná ale za spoustu zmiňovaných negativních věcí může i existence více televizních stanic a tzv. "příslušnost tváře ke konkrétní stanici". Znáte to - tváře Novy, tváře Primy... Bavičové by neměli být tak striktně svázáni s jednou stanicí. Kdyby se střídavě objevovali v různých pořadech různých stanic, neobjevovali by se až tak často a nebo alespoň ne stále v jednom typu pořadu.
Nakonec by na tom mohli vydělat jak oni, tak samotná televize, která by měla mnohem pestřejší nabídku zábavy. Odstrašujícím příkladem budiž někdejší Novoty (či Dobroty), kdy jsme v každém dílu mohli vidět jen Novotného, Blanarovičovou, Labudu, Holki a Šlapeto. A možná jednoho či dva hosty, kteří ale byli zastíněni štamgasty. Když už to byly asi páté Novoty, které se lišily jen tím, zda je Petr Novotný za skřítka, prasátko či Ottův slovník naučný, muselo to diváky nutně otrávit.
Má tato spletitá problematika nakonec nějaké řešení? Co by se muselo stát, aby současná generace bavičů byla tak dobrá, jako bývali ti v úvodu jmenovaní? Kdo z bavičů vás opravdu baví a po kom byste nejraději hodili shnilé rajče, jen kdyby to z té televize nešlo tak blbě dolů? Svěřte se nám v diskuzi pod článkem, jak celou věc vidíte vy.i
Každý rok doufáme, že se to stane. Každý rok čekáme na silvestrovský televizní program a toužebně očekáváme příchod nového baviče. Ale obávám se, že toho mesiáše se dočkáme dřív...