Praha - Byly to perné dva dny. Už několik let se téměř nedívám na televizi a přes rok ji nevlastním. A pokud se dívám, tak hlavně přepínám. Na druhou stranu jsem si říkal - dívat se na televizi, je jako jezdit na kole; jakmile jste se to jednou naučili, není problém znovu nasednout a nechat se unášet.
Každopádně jsem přesně ta cílová skupina, jíž se televizní pracovníci nejvíc bojí. Přes den internet, večer kino nebo domácí kino. Úkol pracovně sledovat kompletní program nové TV Barrandov a zhodnotit dosavadní dobu vysílání tudíž patřil k nejtěžším okamžikům mé kariéry.
Jistě, jde o začínající kanál, musíme ho v mnohém omluvit. Televize navíc není ohraničené dílo, ale nekonečný proud fragmentů, živý a principiálně chybový organismus. Ostatně, mnozí se na ni dívají právě proto, že je baví sledovat přeřeky a výpadky; milují kouzlo neočekávaného.
Přese všechnu mentální očistu, již jsem rituálně provedl, ale nemohu působení celoplošné televize, jež chce být konkurentkou ČT, Novy a Primy, popsat jinak než "ubíjející svou amatérskostí".
Programové schéma sice vykazuje znalost trhu, což znamená, že Barrandov vysílá ve stejných časech tytéž typy pořadů co konkurence; jen to chvíli vypadá jako NOVA a chvíli jako ČT2.
Partyzánské období Novy zase ožívá
V hlavním čase běží slušný vzdělávací dokument Hitlerovy ženy, za ním krimoška (o níž důchodci budou tvrdit, že je plná mrtvol a násilí, zatímco já tam nic hrozného nevidím), a pak přijdou obhroublé rádoby-zábavné pořady.
TV Barrandov se snaží vlastní tvorbou pokrýt širokou paletu žánrů, ale zároveň nectí jejich specifičnost. Mezi publicistikou nazvanou 90 minut a Hlavními zprávami v podstatě není žádný rozdíl; dokonce se opakují příspěvky.
Vůbec velká část programu působí jako nastavovaná kaše a připomíná "partyzánské mezidobí" na Nově, se Vladimír Železný trhnul od CME a na obrazovce se váleli narychlo naverbovaní moderátoři po gaučích a klábosili.
O tom, že televize ještě není dostatečně zavedená, vypovídá i velmi malé množství reklam; o nedostatku dobrých filmů přesvědčuje to, že jeden upoutávkový sestřih běží už tři týdny, a jeho vrcholem je jeden ze slabších filmů s Bruce Willisem 16 bloků.
Jinak je tu za největší superhvězdu vydáván i Chuck Norris - což platí jen v duchu internetových vtipů typu Chuck Norris je tak rychlý, že oběhne Zeměkouli a udeří se do vlastních zad , navíc umí mluvit Braillovým písmem a dělit nulou.
Zatímco v jiných televizích se začátky pořadů odsouvají dozadu, na Barrandově mají problém vůbec se doškobrtat k danému časovému termínu a díry lepí různou vatou, například miniseriály o "chybách ve filmech" (Movie Mistakes).
Husákovy děti by se divily
Nálepky "chudý příbuzný Novy a Primy" se Barrandov nezbaví minimálně do doby, než přestane vysílat ukrajinskou telenovelu Lásky ve městě. Brát si gastarbeitera z Východu i na tak laciný žánr znamená mít hodně hluboko do kapsy.
Barrandov rovněž vymetá české filmové archívy a dává nám možnost znovu se seznámit s díly, na něž se dalo již milosrdně zapomenout. Na druhou stranu, člověk si uvědomí, že se špatné filmy u nás točily vždy a nevytváří si zkreslený obrázek.
Snad jedinou bezproblémovou složkou ve schématu Barrandova zůstává dokumentární cyklus společnosti Febio České milování, od nějž dostaneme přesnou porci vyvážené, ale jinak poměrně emotivní veřejnoprávnosti.
Pořád však není jasné, jak si vedení představuje profil kanálu. Přes označení "televize pro Husákovy děti" se předpokládá, že nemáte být ani relativně hravé dítě "prezidenta zapomnění" z kolovrátkové písně Chinaski, ale zoufalec, který je mentálně jednou nohou v hrobě a druhou v pantofli.
Z toho, co jsem měl možnost vidět, mi vyšlo, že ideálním divákem je spíš Gottwaldovo dítě - čili nevrlý důchodce, který sleduje bulvár, nadává na politiku a je už tak impotentní, že ani nepotřebuje, aby mu počasí (pod žoviálním názvem Jak bude) uváděly holky v minisukních, ale vezme zavděk vousatým soukmenovcem v kožené vestičce, který rozpráví o starých pranostikách a zpod pásku mu přetéká břicho.
Místo cenzury raději autocenzura
TV Barrandov víceméně vychází vstříc zvláštní formě občanské angažovanosti, jež má podobu naštvanosti na všechno. Na tomto principu je založena Politická střelnice alias poslední trafika Zuzany Bubílkové. Přes dynamickou znělku nás čeká přízemní, komunální "komutativní" humor, kdy se za pointu "to je blbec" schová libovolný politik a vtip nemá nic společného s jeho reálným programem.
Bubílková si navíc ve věku internetu a po téměř dvaceti letech v demokratické společnosti neodpustí prázdnou mantru, že její pořad je "konečně bez cenzury", ačkoli by na úroveň svých vtipů a komediálních schopností měla uplatňovat především autocenzuru.
Štafetový kolík trapnosti ale přebírá především Miloš Knor v pořadu KnorTime. Je tak strašný a nevtipný, že člověka na něj ani nebaví vymýšlet vtipy. Snad jen dodám: čekat na velmi, ale velmi slabou pointu (bubílkovského ražení) často i minutu znamená ze strany tvůrců nepochopení zákonitostí televizního času.
Chabou nápodobou TELE-TELE má být produkce skupiny Koko TV. Oči se lesknou při vzpomínce na Geňu, Suchoše, Cardu Retardu a paní Veroniku, kteří byli ze třetiny výborní, ze třetiny vatoví a ze třetiny dutí. Tady vata nestačí ucpat ten dutý zvuk, který se líhne z hlav koko-bavičů. Dobře, Iva Pazderová má světlé (blond) momenty...
Takže momentálně nejvtipnějším a nejprofesionálněji dělaným zábavným pořadem Barrandova je geronto-sitcom Ivana Mládka Cyranův ostrov o rodině zdegenerovaných aristokratů. I zde humor zůstává obhroublý, necitelný, nevrlý, zapšklý a typicky česky xenofobní, jenomže - má načasování, pointy, nápady a většina z herců umí naplnit šarži.
Slohovka o tom, že neumím napsat slohovku
Na samém dně nezábavnosti se naopak placatí seriál z policejní stanice Profesionálové. Scenáristé podle všeho píšou repliky v reálném čase a ihned odevzdávají dál. Zatímco Mládek si vyhraje s jakýms takýms rytmem a rozehrává vtip mezi více figur, v Profesionálech je jednoduše prázdně žvaní desítky a desítky minut. Co si pamatuju, nikdy jsem nic podobného neviděl a všech zúčastněných mi bylo upřímně líto. Nedovedu si představit, že se na to někdo dívá dobrovolně.
Z české zábavné tvorby zbývá ještě Talk Show Jana Saudka a střihový videopořad Ukaž se!
Nápad dát Janu Saudkovi vlastní pořad je od počátku nešťastný. Známý excentrik a narcistní egoista se neumí ptát: centrem pořadu je pouze on a hosty ke slovu téměř nepustí. Jeho výkon v televizi připomíná psaní slohovky na téma jak neumím napsat slohovku. Opět čirá lítost nad mužem, jemuž kamery nesvědčí. Na rozdíl od jiných barrandovských hvězd ale může stát aspoň za aparátem.
V Ukaž se! moderátor Milan Harvánek označovaný na oficiálním webu jako "sympatický" vyvolává velkou nejistotu ohledně toho, zda je homosexuál (a proti tomu nic), nebo se snaží předvádět parodii na homosexuála (velmi nevhodné), nebo je jen neskutečně vlezlý a k zabití pozitivní, jak už tak moderátoři dnešního střihu bývají. Nicméně, ta nejistota je nepříjemná a pořad založený na principu "co jsem viděl na YouTube jako poslední ze všech" nenaplňuje nároky na pořad pro mladé lidi.
Jakési završení zábavy, bulváru, principů reality show a podněcování smyslu pro spravedlnost rozhořčením nad zkažeností světa představuje dvojice pořadů, slovenská Soudní síň a české Suďte je! - kde se rekonstruují drastické soudní případy. Samo provedení není nijak urážlivé, balancování na hranici autentičnosti a ochotničení k tomu patří.
Nicméně pobyt ve světě, který se smrsknul jen na negaci všeho, v čem žijeme, a neschopnost z toho jakýmkoli způsobem vystoupit, nutí k otázkám, proč nepřepnout jinam, či televizi vůbec nezapínat.
Život je krásnější, když nemusíte hrát s českými televizemi hru na to, že se zajímají o váš bídný život. Nebudete ho totiž mít bídný, pokud se neidentifikujete s pohledem na obyčejného člověka, který vám televize nabízejí.
No nic. Musím teď začínat postupně, než se dostanu do normálního režimu. Nejprve si jdu pustit na dvě hodiny MTV, snad to ze sebe smeju. A pak si možná na netu pustím poslední díl Comebacku a teprve pak se kouknu na něco z hromádky DVD, co mi leží na stole. Setkání s peklem české mediální reality snad nebude mít dlouhodobé následky.
