Recenze - Vybavte si případ, kdy naposled na vás televize byla hodná. Kdy po vás nechtěla, abyste se odhalily jako chamtivé mrchy, které touží po milionáři. Kdy nechtěla, abyste se nervově zhroutili uzamčení ve vile pod dohledem kamer. Kdy z vás nechtěla udělat blbečky, protože neznáte ten rok, kdy si Henry Fox Talbot nechal patentovat kalotypii. Kdy z vás nechtěla dostat nic než pravdu, že jste jako provozovatel restaurace šidil na mase a flusal zákazníkům do kafe.
Samozřejmě, že vám telka občas radila, jak si zřídit hnízdečko, uvařit halušky s eidamem nebo svěřila nějaký zlepšováček na zazimování bazénu - ale je to teprve měsíc, co do Čech dorazily mutace show (Nahá jsi krásná, Ano, šéfe!), které hlavní sílu své zábavnosti postavily na tom, že se chtějí chovat eticky, zjednávat nápravu a vést bezradné za ruku.
V sérii Nahá jsi krásná, kterou už třetí týden vysílá Prima, nikdy neuslyšíte: „Zhubni! Co to žereš? Chtělo by to trochu zmenšit nos, odsekáme chrupavku. Ty špíčky odsajeme." Nezazní to především z toho důvodu, že hlavním hrdinou je tu sice stylista a ženy, které si vezme do parády, procházejí proměnou, ale o vzhled tu primárně nejde. I přesto, že se pořád opakuje věta: „Máš krásný prsa, tak je ukážeme."
Sérii How To Look Good Naked, kterou v roce 2006 odstartoval na britském Channel 4 stylista Gok Wan a jejíž českou obdobou provádí Libor Šula, totiž ukazuje terapii módou. Nahota i krása tu jsou zavádějící, poněvadž vše se točí kolem slov sebevědomí, sebehodnocení, sebepojetí.
Když ve druhém díle podává třiatřicetiletá Kateřina výčet věci, které na sobě nesnáší, a spojíte si je s tím, jak doopravdy vypadá, napadne vás, že ve společnosti, jež má na všechno specialisty, by tohle měl řešit spíš psycholog než kadeřník s vystudovanou střední technologickou.
Jenomže během následujících čtyřiceti minut jste svědky podívané, která směřuje k happy endu úplně stejným způsobem jako My Fair Lady nebo Slečna Drsňák. Stačí jen, když Nahá jsi krásná aplikuje na uťáplou paní z Milovic aparát fíglů, který je normálně rezervovaný pro praxi módního průmyslu.
Chvíli všetečný, chvíli nesmlouvavý, ale vždy nenásilný Libor Šula sice stínuje Goka Wana, ovšem i tak je sám dost přesvědčivý, aby vám docvaklo, proč to byl zrovna holič, kdo v tradičních maloměstských komunitách zastával roli důvěrníka, poradce a shromážditele posledních novinek.
A i když si nebudeme hrát na to, že nové prádlo a nastříkané opálení smažou traumata, která si táhnete od dětství, nedá se popřít, že by je netlumila.
Pořad v Británii samozřejmě nevznikl z nějakých čirých pohnutek „Pojďme napravovat škody napáchané všudypřítomným mediálním zobrazením ženského ideálu". Zrodil se jen proto, aby zaplnil neobsazený segment vysílání, ale je minimálně příjemné zjištění, že tou dírou na trhu byla show prostá škodolibosti.
Jenomže přesně na tohle ladění může Nahá jsi krásná rychle dojet. Žen, které nejsou spokojené se svým vzhledem, je nekonečně. Nemusí to být jen puťky s pocuchaným sebevědomí, které se neumí nalíčit. Každá na sobě něco nesnáší. Enormní množství nespokojenců ovšem skýtá nebezpečně málo variací.
Ideální adeptkou na účast v pořadu je totiž žena s víceméně konfekční velikostí šatů, ale s XS sebehodnocením. Těžko byste do Nahá jsi krásná mohli pozvat ženu, která se šatí v oddělení nadměrných velikostí a přesvědčovat ji, že nemusí zhubnout. A od těchto už dost omezených předpokladu se vše odvíjí stejným způsobem. Moderátor odhalí všechny study a komplexy své svěřenkyně, a pak s nimi začne bojovat zbraněmi vizážisty.
Díky tomu se už po třech dílech Nahá jsi krásná se Libor Šula stal tím nejlepším kamarádem, jakého si česká žena může vysnít. Pochválí ji, jak vypadá, vezme ji na nákupy, poradí, co jí sluší, vytáhne na kosmetiku a nakonec díky němu absolvuje i focení aktů a módní přehlídku.
Pochmurná je vlastně jen ta představa, že aby to všechno zažila, musí se přihlásit do televizního konkurzu.