Tuzemská pobočka HBO slavila v minulém roce úspěch s mutací severského seriálu Mamon, který ve své kategorii vyhrál Českého lva. Nebylo to pouze nedostatkem konkurence – šlo opravdu o dílo přinejmenším produkčně ve skvělé formě.
Od osmidílné, tentokrát už původní české Pustiny, jež byla po tříletých přípravách konečně dotočena, bychom neměli čekat nic menšího, než že opět dorovná laťku západní produkce.
Vypilovaný scénář
Scénář Pustiny připravoval Štěpán Hulík, držitel Českého lva za svůj debutový Hořící keř, doposud nejvýraznější počin HBO a náš nejvýznamnější televizní projekt, kam paměť sahá.
"Po Keři jsme se s vedením HBO, Terezou Polachovou a Antony Rootem, bavili o tom, co bychom spolu mohli udělat dál. Dostali jsme od nich v podstatě volnou ruku. S kolegy producenty Tomášem Hrubým a Pavlou Kubečkovou a našim kamarádem dokumentaristou Lukášem Kokešem jsme se začali pravidelně scházet, dali jsme dohromady něco jako writer's room. Bavili jsme se o tom, co nás zajímá, štve, o čem bychom chtěli vyprávět. Postupně jsme tak ještě za pomoci dalších kamarádů dali dohromady příběh Pustiny. Ten jsem já potom rozepisoval do scénářů. A musím říct, že pokud se Pustina v tomhle směru povedla, je to díky tomu, kolik energie a času jsme téhle fázi práce věnovali," popisuje Hulík péči, která byla scénáři věnována a která je v českém prostředí neobvyklá.
Příběh se soustředí na životy obyvatel severočeské obce Pustina, jež bude možná brzy srovnána se zemí. Developeři nabízejí odkoupení pozemků, na nichž leží zásoby uhlí, proti čemuž bojuje starostka Hana Sikorová (Zuzana Stivínová). Jiní obyvatelé naopak nabídku vítají a dožadují se referenda. Vše navíc zkomplikuje zločin, který mohou mít na svědomí právě developeři, ale zdaleka nejen oni.
Druhá hlavní linie vypráví o mladistvých delikventech v místním pasťáku, kteří budou pro dosažení co nejlepšího výkonu obsazeni neherci. Jinak se v sérii objeví i Jaroslav Dušek, Eliška Křenková, Roman Skamene či Miroslav Vladyka.
Hulíkova scénáře se chopil Ivan Zachariáš, režisér ozkoušený především v reklamní tvorbě, českému prostředí známý hlavně skrze znělky karlovarského festivalu. Sekundovala mu Alice Nellis. Rovnoměrně si rozdělili režii jednotlivých dílů, koncept má však na svědomí Zachariáš, jemuž se Nellis svým přístupem přizpůsobila. Byť prý především v dialogových scénách poznáme i její rukopis.
Chceme thriller
Doufejme, že se Pustina vyrovná s tím nejproblematičtějším prvkem Mamonu – silnou stylizací, jež podle některých až příliš spoléhala na žánrové berličky. Šlo zkrátka o dílo, kde jsme museli přistoupit na to, že když mají hrdinové špatnou náladu, začne pro efekt pršet a z nebe se spustí temná mlha. Což není každému po chuti.
U Pustiny by to mohlo být ještě problematičtější, jde přeci jen o drama týkající se celkem ožehavého tématu. Byť podle tvůrců samotné těžební limity a jejich prolomení nejsou ústředním motivem, ale pouze prvotním hybatelem, který uvede dění do pohybu.
Jejich cílem by spíš než sociální drama měl být thriller s psychologickými prvky. Soustředící se na mezilidské vztahy a zároveň budující žánrovou podívanou, jež bude postupně nabývat na intenzitě. Víc než na gradaci jednotlivých epizod se pak tvůrci rozhodli soustředit na gradaci celku.
Hulík se přesto nebojí dát najevo názor. "Asi bych to neměl říkat otevřeně, ale na druhou stranu z výsledku to bude patrné – jsme proti prolamování limitů a boření vesnic kvůli těžbě. Sám jsem, dalo by se říct, z dělnické třídy, takže rozumím tomu, že ztráta pracovních míst je problematická. Ale nevěřím, že tohle je způsob, jak ten problém řešit." Průvodce po uhelných dolech, kde se natáčí stěžejní scény, se naopak vyjadřoval pro povolení těžby, stejně podle něj jde jen o otázku času – bez uhlí v Krušných horách se podle něj neobejdeme.
Slunce je nepřítel
Jde o komplikované téma a je jistě správně, že se filmaři nebojí říct svůj názor. Na druhou stranu se to může vymstít, strhnout pozornost k něčemu, o co jim vlastně ani nešlo.
"Slunce je nepřítel Pustiny," říká přímo na natáčení s panoramatem povrchového dolu Nástup Tušimice za zády Stivínová. Probíhá jeden z posledních dnů natáčení a světlo občas vystoupí zpoza mraků. "Musíme čekat, až trochu zaleze. Naštěstí bylo většinu natáčení hnusně, měli jsme štěstí."
Tvůrci budou pravděpodobně tuto avizovanou temnou atmosféru vnímat "nezištně", tedy čistě pro emocionální a dramatický dopad díla na diváka. Jde jim přece o thriller. A Mostecko má nezpochybnitelný genius loci a jeho temná fotogeničnost vybízí k budování ponurých příběhů bez agendy, čistě pro příběh jako takový. Jenže to neznamená, že se ona agenda neprojeví mimoděk a Pustina pak nebude obviňována z manipulace.
Je pak důležité, aby se Hulík a jeho tým obrnili propracovaným scénářem (o ničem ostatním asi nemá smysl u HBO pochybovat), kde bude mít každá postava silné motivace pro to, aby na straně konfliktu stála tam, kde stojí. A žádná nebude karikaturou správného či špatného postoje. A aby se podařilo najít rovnováhu mezi žánrovou stylizací a psychologií.
Jestli se zadaří, se dozvíme na podzim, případně na filmovém festivalu v Karlových Varech, kde televize ukáže v premiéře první dva díly.
