Recenze - Televizním filmům se obvykle příliš pozornosti nedostává, Osmy ale přece jenom vybočují přítomností výrazných jmen před i za kamerou. Scénář Marka Epsteina, režie Jiřího Stracha, v hlavních rolích Ivan Trojan, Jiří Dvořák a ve vedlejších další přehlídka populárních tváří. Připočtěme námět zavánějící závažností. Podařilo se tedy s tímhle ansámblem potvrdit rostoucí sílu televizního média?
Leda tím, že na obrazovce zůstal film, který by nejspíš při troše snahy tvůrci protlačili i do kin. Jinak jsou ale Osmy další tuzemská normalizační komedie, z níž musí být člověku především smutno.
Sledujeme příběh nerozhodného ňoumy Richarda (Ivan Trojan), jemuž se hroutí klidná existence. Podvádí jaksi "nechtěně" manželku, nedokáže přinutit opraváře, aby vyřešili problém s prasklým potrubím, se svým synem nikdy nemluvil o sexu, takže se diví, že nyní přivedl svou dívku do jiného stavu, a jako vrchol všeho v opilosti (opět omylem) podepsal Chartu 77, tudíž mu je v patách StB.
Jen zůstat malý
Snímek se stylizuje do podoby typické hořké komedie o nevinném malém člověku, jemuž svět padá na hlavu, aniž by jakkoliv odrážel skutečnost, že za veškeré problémy si může sám svou pasivitou a onou opečovávanou "malostí". Vlastně dělá opak - pokud příběh něco naznačuje, tak že největší hrdinova chyba byla narušení pasivity a náznak, že by mohl svou malost opustit.
Celou dobu sledujeme Trojanův vývoj od strašpytla k nalezení odvahy, takže zbývá naděje, že dojde k nějaké katarzi a z domnělého hrdiny se stane hrdina skutečný - což symbolizuje obávaná návštěva zubaře a trhání osmiček. Omyl: odvaha se nakonec projeví tak, že si "troufne" jít odevzdat v bytě nalezenou zbraň příslušníkům StB, aby se mu podařilo získat jejich důvěru a obnovit status quo.
Epstein se Strachem jako by říkali, že "chování bez morálky a postoje je zcela v pořádku tak dlouho, dokud není vyloženě amorální", neboli "pokud jste přímo nespolupracovali s StB, nejde vám nic vytknout". Tomu by jistě rádo uvěřilo hodně lidí a stojí za diskusi, nakolik jde o legitimní názor. Nicméně by bylo pěkné, kdyby jeho legitimitu tvůrci nějak testovali, ne ji přímo stavěli na odiv a nabízeli ji jako konečné řešení. A není tu řeč pouze o politické pasivitě, u níž lze touhu "především zůstat mimo" pochopit, ale i veškerém dalším čistě osobním Trojanově konání.
Chytrých netřeba
Aby mohl příběh alespoň trochu fungovat, musí být navíc protagonista extrémně hloupý. Tak hloupý, že si ve chvíli, kdy ho všichni podezřívají div ne ze špionáže, půjčí od kamaráda jeho luxusní západní auto a jezdí s ním do práce, kde ví, že mu straně loajální šéf šlape na paty. Co by se tu mohlo zvrtnout, že?
Snižování IQ protagonistů je v našem prostředí často pozorovatelná berlička. Scenáristé nejspíš věří, že divák ocení, když má pocit, že je chytřejší než zobrazené postavy, a navíc se pak snadněji kupí komplikace, jež by jiný vyřešil na místě.
Epsteinův scénář beztak necílí na mnohoznačnost nebo komplikovanost. Kamarád navrátivší se ze zahraničí, důležitý hybatel děje, vyznívá jako arogantní zápaďák, který umí řešit problémy pouze kupením zboží a nechápe lidské strasti svého přítele. I ve chvíli, kdy ho Trojan prosí o pomoc, si raději pochvaluje kvalitu svých cigaret, než aby ukázal soucit. A nakonec se z něj vyklube ještě větší lump, než jsme tušili. Zkrátka přesně takový člověk, jaký by měl podle oficiálního normalizačního výkladu zájem o život na Západě. Téměř určitě nejde o antikapitalistickou propagandu, jen se ve filmu natolik rozmohlo tradiční pojetí normalizace, v níž životní rovnováhu narušuje jen názor na politiku, nedostatek alkoholu na úplatky a povědomí o Západě, že se Epsteinovi podobná postava coby funkční prvek prostě musela pod perem narodit.
Ne že by v Osmách sedmdesátá léta působila jako pohodová doba, rozhodně se ale zdá, že byla chyba a hloupost narušovat jejich přirozený průběh a nenechat vyřešení nepříznivé situace "na jiných". Proto asi nepřekvapí, že podpis Charty 77 je tu vykreslen jako prázdný akt, který nemá žádný smysl a "hrdinství" spojené s ním se jeví směšně a hloupě. Odsudek to není úplný, protože hrdina byl přece opilý, když podepisoval, takže si můžeme onen výsměch vyložit čistě vůči jeho stavu. Což však ještě víc potvrzuje všudypřítomnou beznázorovost - názor jako by se s konečnou platností bál vyslovit nejen hrdina, ale i tvůrci. Vítězí tu pasivita.
