reklama
 
 

Recenze: Film Monstrum nezná míru. Stejně jako Stalinův pomník selhává v proporcích

28. 5. 2017
Silný námět Monstra – příběh sochaře Otakara Švece, jenž podlehl vlastnímu zrůdnému pomníku na pražské Letné – se bohužel nesetkal s dostatečně silným scénářem. Ten místo problému utíká hned k několika milostným trojúhelníkům.
Doporučujeme

Některé náměty jsou možná až moc silné. Snímek Monstrum o sochaři Otakaru Švecovi, jenž stál za nechvalným Stalinovým pomníkem na Letné a jehož tvorba ho nakonec přivedla do hrobu, patří mezi ně. 

Popisované události odrážející jak nešťastnou dobu, tak univerzální lidské konflikty jako by existovaly proto, aby je někdo vyprávěl. Filmaři Viktoru Polesnému tu dějiny vedou ruku a podobně jako u zkázy Titaniku jde o příběh tak vděčný a přirozeně vypointovaný, že kdyby se opravdu nestal, žádný scenárista by neměl drzost si ho vymyslet. Nikdo by mu ho totiž neuvěřil.

Milostné pletky a Stalin

O nezvládnutosti celého projektu však nakonec vypovídá už jen to, že Česká televize pracně a s velkou publicitou vztyčila na původním místě nad Prahou maketu části "fronty na maso", aby se ve filmu objevila jen v několikavteřinovém záběru. Se stejnou marnotratností přistupuje Polesný ke všemu, co se mohlo změnit v jedno z nejsilnějších tuzemských dramat.

Předně mu onen silný námět nestačí a má potřebu zaplevelit ho řadou melodramatických prvků. Na tvorbu pomníku se tak chvílemi zapomíná a místo něj se do popředí dostávají milostné trojúhelníky (je jich hned několik). 

Jenže zatímco třeba zmíněný Titanic je jen obrovský ocelový stroj a jeho oživení pomocí romance dává smysl, Otakar Švec se svými konflikty a vnitřními rozpory už coby plnohodnotná lidská bytost podobné berličky nepotřebuje. Jediný nutný vztah je ten s jeho manželkou - jemu se však nedostává prostor, když si každý hrdina musí přijít "na své".

Pochopitelněji už působí, že se vedle samotného sochaře (Jan Novotný) objevuje jeho mladý asistent (Martin Kraus), což sice připravuje Švece o izolaci, na druhou stranu to filmu dodává střet generací. Ten námětu padne lépe než nudné milostné avantýry se Zuzanou Stivínovou a Petrou Nesvačilovou. Obě herečky přitom podávají dobré výkony, jejich postavy však dokazují trvající českou neschopnost nabídnout ženské figury, jež mají také jiný smysl života než být jen předmětem zájmu muže.

Snímek se tak drolí mezi politický thriller a dobové melodrama, což a priori není nemožná kombinace. Monstru to ale zabraňuje ponořit se dost hluboko do společenské i emocionální roviny. Vztahy postav a jejich osobní konflikty jsou tezovité a jde je pochopit jen tehdy, kdy jsou nahlas vysloveny. I když spíš než "pochopit" řekněme "zaznamenat".

Bez citu

Polesný bohužel neodolal nutkání osobně napsat scénář a zaplnit ho polopaticky návodnými dialogy, jež propadají banálním narážkám předznamenávajícím děj. Z každého potenciálně silného momentu pak jen vysávají dramatický účinek.

Absenci citu pro míru odhaluje už úvodní titulková sekvence, v níž nápis "Monstrum" mizí v ošklivé digitální explozi po vzoru amerických blockbusterů. Za zmínku stojí i v Česku typické likvidační užívání návodné hudby, která divákovi říká, co má cítit. Máloco působí tak násilně, jako když v tíživém dramatu najednou začne hrát laškovná hudba, aby nikomu neušlo, že daná scéna má být komediálním odlehčením. Horší už je jen to, když na konci dramatického dialogu udeří vypravěč do bubnů.

Monstrum

2017, životopisné drama, Česko, 99 minut
Režie, scénář: Viktor Polesný
Hrají: Jan Novotný, Martin Kraus, Zuzana Stivínová, Juraj Deák, Vladimír Polívka, Patricie Solaříková, Tomáš Havlínek, Miroslav Etzler, Petra Nesvačilová a další
Hodnocení Aktuálně.cz: 45 %

Zatímco ve světě se většinou stížnosti vůči televizní tvorbě nesou v duchu absence umělecké svobody, v České televizi se jako problém - a nikoliv poprvé - ukazuje, že někteří autoři dostávají až příliš volnou ruku. Viktor Polesný má své silné stránky (jak dokázal dobře gradovanými soudními scénami ve Zločinu v Polné), ale v Monstru je neměl jak zužitkovat, protože nikdo nekorigoval jeho slabiny: předně neschopnost napsat plynulé dialogy a zvolené historické události zasadit do padnoucího rámce. Schopný dramaturg by pak mohl diskutovat i o jeho tendenci překračovat míru některých filmařských postupů.

Ne každý je Orson Welles nebo bratři Coenovi, aby stál sám za každým aspektem svého díla. Filmu častěji prospěje střet protichůdných přístupů. Monstrum ukazuje proč.

Související

    reklama
    reklama
    reklama
    Komerční sdělení
    reklama

    Sponzorované odkazy

    reklama