reklama
 
 

RECENZE Pěkný profil nadaného Janečka. Pro televizi ideální

2. 6. 2014 10:33
Filmový portrét Karla Janečka odhaluje jeho nedospělou mysl, ale dál očividně zacházet nechce.

Recenze - Dokument režiséra Davida Vondráčka o podnikateli Karlu Janečkovi získal publicitu už v dubnu. Rozneslo se, že produkující Česká televize není spokojena s tím, jak film podnikateli nadbíhá, režisér mluvil o cenzuře a rozšířil mezi novináři DVD s odmítnutou verzí dokumentu.

Těžko říct, kde mezi několika verzemi událostí se nachází pravda, ale střízlivé vysvětlení by zřejmě bylo, že zástupci televize mezi sebou prostě nezvládli komunikovat a vznikly rozpory, které si Vondráček vzal osobně.

Nakonec byl poslán zpátky do střižny a výsledek jeho práce ČT odvysílala. Teď už tedy víme, že mise byla pravděpodobně úspěšná. Karel Janeček, svět podle algoritmu není film nepokrytě oslavný, jenom opatrný a trochu bezradný. Chtělo by se říct - pro Českou televizi ideální.

Na ramenou otců

Nechat se okouzlit Karlem Janečkem je tak trochu jako obdivovat Andreje Babiše. Není sporu, že za jejich úspěchy musejí být určité schopnosti, ale zároveň je jasné, že jejich kariéra není příběh self-made manů bez bázně a hany, kteří se dostali nahoru vlastní pílí a talentem.

Nechat se okouzlit Karlem Janečkem je tak trochu jako obdivovat Andreje Babiše. Není sporu, že za jejich úspěchy musejí být určité schopnosti, ale zároveň je jasné, že jejich kariéra není příběh self-made manů bez bázně a hany, kteří se dostali nahoru vlastní pílí a talentem.

Oba jsou syny vlivných, s totalitním režimem spojených otců, oba vyvolávají otázku, jak se to vlastně s jejich zbohatnutím přesně má a které detaily vynechávají z historek o své cestě nahoru. A oba mají shodou okolností pořád trochu problém mluvit na veřejnosti souvisle.

Kryti ošoupanými průpovídkami o české závisti by rádi působili jako novodobá, moderní ekonomická elita, ale jejich vzestup má přímou vazbu na naši kolektivní minulost.

Tomu všemu se Vondráčkův dokument převážně vyhýbá. Jde po “osobnosti”, zajímá ho Janečkova psýcha a pohnutky. Jenomže svědectví o nich tu podává převážně Janeček a jeho blízcí. A tak se film soustředí na medailon výjimečného matematika, který chtěl jako kluk ve škole počítat příklady navíc, aby měl pocit, že si zkoušky zasloužil.

Přestože se v této podobě dokumentu nedá mluvit o adoraci, je z něj pořád zjevný pohled člověka, který nerozumí tomu, čemu rozumí Janeček, a nemá, nebo ani nehledá, větší kritický odstup.

Nejlépe je to vidět na scénách z kanceláře Janečkovy společnosti RSJ, která se zabývá burzovním obchodem. Na monitorech se míhají čísla, Karel Janeček vysvětluje a v podkresu zní hudba vybraná někým, kdo má rád sci-fi, ale posledních třicet let žádnou neviděl.

Slova komentujícího ekonoma Pavla Párala o možné budoucí nesvobodě pod nadvládou počítačů přehnaně dramatický dojem ještě umocní a nikdo jim nedá příčetnější rámec, nikdo celou věc nestáhne zpátky na zem.

Snaživý hoch

Janeček v průběhu natáčení vypadá zároveň chlubivě a ochotně, jako někdo, jehož pochopení světa i sebe samého se neposunulo od dob školních matematických olympiád. Předvádí, co se naučil, cvičí jógu, balancuje na provaze, ukazuje nový sporťák, pustí kameru na oslavu svých narozenin, s dětsky hrdým úsměvem říká, že jeho majetek přesahuje jednu miliardu. “To je tisíc milionů,” dodává se pyšně snaživým úsměvem.

Očividně si také vybírá ženy, které k němu vzhlížejí a nepředstavují hrozbu pro jeho ego. Podváděná manželka o něm stále mluví s láskou, jeho bokovky s nuceným úsměvem snáší i současná partnerka - co nadělá, Karel je Karel. Jenom by těch vedlejších aktivit nemuselo být tolik, říká a nervózně se směje, aby to snad nevypadalo, že čeří vodu.

Podobně vypovídajících detailů by se našlo nepochybně víc, ale místo toho dokumentarista nechá Janečka staršího dojatě vyprávět, jak Janeček mladší coby malý chlapec celé hodiny zaujatě pozoroval mravence.

Pokud z dokumentu něco vychází jasně, je to muž, který nikdy úplně nevkročil do reality a naopak se ji zarytě pokouší ohnout podle vlastních iluzí.

Politické transcendentálno

Nejlepším důkazem toho je Pozitivní evoluce, Janečkova iniciativa, kterou veřejně odstartoval v roce 2012 a představil se tak širokému národu. Fascinace spojením čísel a mystiky se zkonkretizovala do hnutí za lepší společnost. Kromě vágních hesel a ezoterických náznaků má Pozitivní evoluce v podstatě jen jediný pevný bod: Demokracii 2.1, nový spásný volební systém.

Česká televize má snad alespoň materiál, který lze pohotově vylovit a zařadit do programu, až si Karel Janeček k novému ferrari pořídí vlastní politickou stranu. Potom ovšem bude Vondráčkův dokument ještě méně objevný než dnes.

Janeček svůj převratný návrh samozřejmě prezentuje před kamerou a vy nemusíte vědět vůbec nic o matematice ani statistických aspektech voleb, aby vám okamžitě došly jeho fatální limity. Demokracie 2.1 nejenom předpokládá, že politici se jednoduše dělí na zkorumpované a nezkorumpované, ale navíc že voliči tenhle binární rozdíl správně identifikují a budou podle něj kandidátům informovaně a spravedlivě přidělovat kladná či záporná znaménka, aniž by na politické scéně vytvořili chaos na základě vlastní subjektivní naštvanosti.

Podle Janečka vlastně lidé potřebují jenom kouzelnou matematickou formuli k tomu, aby místo “zlojedů” najednou začali volit čisté a nezkažené politiky. Jeho vlastní život je možná jedna velká morální šedá zóna, ale lidi kolem vidí Karel Janeček jasně v černé a bílé.

Mluvčí, které si režisér vybral k reflexi Janečkova politického vidění, jsou ovšem náhodně nesouvislá parta. Aktivista Matěj Hollan zápasí se snahou uplácat osobní dojmy v pádný argument, Romana Jocha, od něhož zaznívají poměrně rozumné názory, zase diskvalifikuje většina toho ostatního, co kdy řekl nebo napsal.

Kde a jak tedy režisér sháněl protihlasy? Má nějaký význam, že za český politický svět Janečka kritizují právě tito dva lidé, nebo o něm prostě jenom byli ochotni mluvit na kameru? Jediným relevantnějším oponentem je tu politolog Michal Kubát, který se ovšem vyjadřuje docela zdrženlivě.

V důsledku mě tak napadá, jestli ČT vlastně Janečkovi bezděčně neposloužila. Uvádět jeho profil teď, kdy o sobě kapitálový mystik a volební revolucionář už delší dobu nedal pořádně vědět, trochu postrádá časový smysl z hlediska televize, ale pro podnikatele samotného může být dokument a zbytečná kontroverze kolem něj vítaný způsob, jak se bez nákladů udržet v povědomí lidí.

Česká televize má snad alespoň materiál, který lze pohotově vylovit a zařadit do programu, až si Karel Janeček k novému ferrari pořídí vlastní politickou stranu. Potom ovšem bude Vondráčkův dokument ještě méně objevný než dnes.

autor: Helena Zikmundová | 2. 6. 2014 10:33

Související

    Pokračujte dál

    Hlavní zprávy

    reklama
    reklama
    reklama
    reklama
    reklama
    reklama