reklama
 
 

Přešlapy: Jak moc, fakt moc legrační je být třicátníkem

28. 10. 2009 19:30
Poměrné úspěšný seriál, který nenaplnil ambice

Recenze - Hodnocení komedie je jedna z nejošidnějších věcí. Ze zkušenosti vím, že každý se směje něčemu úplně jinému. Zatímco u vážných filmů se většina lidí shodne, co je kvalitní, u komedie je to úplně jiné.

Lidé do hodnocení kvality zahrnují pochopitelně i to, jestli se smáli nebo ne, jestli je to pobavilo nebo nudilo. A to je kámen úrazu, neboť co je směšné, je obvykle velmi subjektivní.

Ze své praxe s televizní zábavou jsem si odnesl jednu praktickou poučku: o tom, co je směšné, rozhoduje divák. Sebegeniálnější komedie, když se divák nesměje, prostě neplní svojí roli. Druhou poučku, kterou jsem se snažil uplatnit, bylo neklesnout pod určitou hranici vkusu. Přece jenom v honbě za tím diváka rozesmát jsou tvůrci často ochotni jít za všechny hranice, až do lascivností nebo prdění. Tomu je třeba se samozřejmě bránit.

Souhrnem tedy platí, že dobrá komedie je ta, která diváky (respektive jejich významnou část) rozesměje, aniž klesne pod únosnou hranici vkusu.

Vděčné téma třicátníků

Měřeno touto definicí jsou Přešlapy docela úspěšným komediálním seriálem. Za hranicí vkusu rozhodně nejsou a diváka si také našly. Po prvním uvedení, kdy získaly 11,2 procenta diváků nad 15 let, a dokonce porazily v přímém střetu Comeback, sice klesly při druhém uvedení na 9 procent (9,2 třetí díl), ale na Primu v čase mezi 20. a 21. hodinou jsou to dobrá čísla.

Vedení Primy si prý slibovalo až pětinový rating, ovšem to by muselo přijít s  jiným kalibrem. Radost z relativního úspěchu může také kalit skutečnost, že proti jdou jen reprízy Comebacku, což nevěstí nic dobrého pro sledovanost, až (pokud) Nova nasadí premiéry.

Čtěte také:
Vyprávěj? ČT nevypráví, ukazuje jen věrné kulisy

Hrdinové Přešlapů pocházejí z generace třicátníků, tedy lidí, kteří jsou příliš staří na nevázaný a volný život mladých lidí, a zároveň příliš mladí na to převzít rodinnou odpovědnost. Rozpor mezi odpovědností a jistou zralostí na jedné straně a volností a mladickým blbnutím na straně druhé, tak příznačný pro začínající rodiny, byl často vděčným tématem seriálů.

Za všechny jmenujme kultovní americký seriál Thirtysomething - Něco nad třicet, který to pojednával se vší vážností. Dopad a vliv seriálu vysílaného na přelomu 80. a 90. let v anglosaském světě byl takový, že se název Thirtysomething stal zavedeným pojmem pro lidi mezi třicítkou a čtyřicítkou kolísající mezi odpovědností a volností.

U nás už v rozvernější podobě toto téma pojednal seriál České televize Hop nebo trop. Jde o téma dramaticky velmi vděčné, protože postavy stále kolísají mezi dvěma životními polohami, což je zdrojem zápletek, situací a motivů. Ovšem pro komediální seriál ne zrovna ideální koncept.

S Párováním šlo by to lépe

Předlohou Přešlapů je anglický seriál Cold Feet vysílaný Českou televizí pod názvem Šest v tom. Škoda, že si Prima nevybrala jinou předlohu, další anglický seriál Coupling vysílaný Českou televizí jako Párování, který se zabýval vztahy a sexem, a nikoliv problematikou začínajících rodin, a byl tudíž nesrovnatelně vtipnější a hravější.

Otázkou je, co si autoři slibovali, že humorného najdou v problematice manželských počátků a ranné výchovy dětí. Bohužel pro komedii tam příliš místa není. Jestli si někdo myslí, že pokakané smrdící miminko ještě dnes někoho pobaví jako v dobách S tebou mě baví svět, je na omylu.

V seriálu vystupují tři páry v různém stupni „vývoje" - začínající, dosud bezdětný pár, druhý je pár, který právě počal dítě, a třetí pár s dítětem chodícím do školky. V této fázi jsou vztahy poměrně pevně ukotveny a kromě nevinných zakolísání nebo legrácek okolo výchovy dětí tam není příliš velký prostor pro zápletky nebo překvapivé pointy.

Navíc je potíž Přešlapů v tom, že kolísají mezi humorem a melodramatem. Klasickým případem je smrt Petrova otce během křtin hrdinova syna v pátém dílu. To je naprostý podraz na diváka natěšeného na slibovanou srandu. Tento případ je sice extrémní, ale v průběhu všech dílů jsme mohli často sledovat, jak autoři otáčejí děj do vážna v podobě sladkobolných dějových zvratů, místo aby pořádně šlápli do humoru.

Je to podle mého tím, že oba scenáristé prostě humor příliš neumí -  a jsou jim bližší melodramatické situace a motivy s jakousi laskavě humornou ambaláží. Přitom některá témata jsou opravdu výživná, například vpád slavného spisovatele do rodiny Davida a Karolíny.

Přičiněním Davida, který je náhle ctižádostivý za manželku, to pak vede málem až k románku Karolíny s oním charismatickým autorem - což je z hlediska komediálního doslova veletéma. Bohužel celý motiv skončil bez jediné vtipné zápletky.

Pointou měl být krutý žert - když se Karolína odhodlá k nevěře, spisovatel dá přednost mladé obdivovatelce; ale bylo to nakonec jen smutné. A dá se říct, že většina takto "nadějných" motivů skončila bez očekávaného humoru.    

Proč tlačit nesmyslně na pilu

Další potíží Přešlapů je ohromná polopatičnost  a předvídatelnost rozehrávaných (když už) humorných situací. Kolik jen nahrávek jsme museli absolvovat, abychom jasně pochopili, že Petr je fanatický nastávající otec terorizující manželku a okolí svojí péčí o budoucí blaho potomka, aby pak ve finále (jaká to švanda) porod promeškal na golfu. Scéna, jak ho veze městský strážník na skútru, byla svou upatlaností jen definitivním razítkem na nepříliš povedené legraci.

Polopatičnosti a touze opravdu ukázat, jaká je to legrace, podléhají i někteří herci. David Novotný, kterého mám jinak hrozně rád (např. z filmu O rodičích a dětech), jako by se tentokrát rozhodnul natočit odstrašující etudy křečovitého a tlačeného hereckého humoru. V každé poloze - fanatického otce nebo nadrženého manžela i náruživého fandy fotbalu - strašně přehrává a tlačí nesmyslně na pilu. I situace docela vtipné člověku doslova zhnusí přehnanou snahou.

Nevím, jestli režisér poradil Zuzaně Norrisové, aby blbku, kterou představuje, ještě zdůraznila jakýmsi kvikavým hlasem, kterým vybekává svoje party, nebo jestli je to její kreativní výkon, ale to se prostě nedá. Někdo by jí měl říct, ať mluví normálně.

Sranda nevzniká tím, že se srandovně hraje. Naopak největší elegáni humoru hráli svoje party jako naprosto vážnou věc. Tohle naopak chápou David Matásek a Filip Blažek, jejichž projev je uměřený a civilní.

Ve svém okolí jsem v případě Přešlapů narazil na názor, že na tu televizní bídu je to ještě dobré. No jestli tohle bylo cílem jinak ambiciózního projektu, tak nevím.

autor: Jan Štern | 28. 10. 2009 19:30

    Pokračujte dál

    Hlavní zprávy

    reklama
    reklama
    reklama
    reklama
    reklama
    reklama