Recenze - Podstatou televizní zábavy a soutěžních pořadů typu reality show není moc víc než únik. Divákovi nabízí kompenzaci - ať už skrze snění, voyerství, napětí nebo prostou podívanou. Ovšem adekvátní vydělení ze všedního dne přináší i všem aktérům.
Různorodá parta se nastěhuje na čtvrt roku do vily, z které není úniku, skupinka žen začne balit milionáře, z anonymních obličejů se stanou zpěváci v primetimu a celá rodina se přes týden učí chodit na provaze, protože by za to mohla získat campingový stan plný fantastických věcí.
Pokaždé se přitom očekává, že to bude právě každodennost soutěžícího - jeho povaha, názory, slabosti a zvláštnosti, co do show vpluje jako atraktivní prvek, kvůli němuž ji stojí za to sledovat.
Čeká se, že manželka v cizí rodině začne hysterčit, protože věci nejsou podle jejích představ a začne se chovat jak vyměněná. Čeká se, že se pár v přímém přenosu rozejde, až jeden z partnerů v křesle, na němž se mluví jenom pravda, řekne, že svému protějšku zahejbal.
Ne tak Stardance, který je v tomto ohledu převratný a dokonale veřejnoprávní právě proto, že přetrhává veškeré vazby jinak provařených aktérů s jejich soukromím. Samozřejmě si to vyžerou zvýšenou pozorností bulváru, ale sám rámec vysílání je nijak netestuje. Soutěž se živí sama sebou: existuje jen dřina tréninku a estrádní pozlátko sobotních večerů.
Při společenském tanci coby kodifikované aktivitě někde na pomezí umění, sportu, módy, komunikace, rituálu a sexu totiž můžete strávit dost času, aniž by bylo nutné dráždit se opačnými názory, provokovat se povahovými odlišnostmi nebo iritovat zlozvyky. Jde jen o pohyb, fyzický - potažmo vizuální - soulad.
Přesně tak si Stardance všude, kde je vysílána, zahrává s diváky. Nedovolí totiž účastníkům, aby se zdiskreditovali, nikdy nenabídne záporného hrdinu. Protože sama disciplína tance ukryje jemnější individuální nuance osobnosti a zvýrazní jen emblémy.
Ze Zuzany Norisové ukáže jen to, že je třeštidlo (a proto to u cílové skupiny, což jsou převážně ženy, nevyhrála), Danu Batulkovou prodá jako super-ženu ve středním věku, pro kterou není nic nemožné, a Jaromíru Bosákovi nezbude nic jiného než se smrsknout na baviče.
| Čtěte také: StarDance III: Zvítězila Batulková, porazila Norisovou |
S jeden a půl miliónovou sledovanosti v Čechách se pak pořad Když hvězdy tančí zdá jako dokonalý bezkonfliktní sen, v němž nikdo nemusí ničeho bát a nikomu se nic nestane. Maximálně uslyší čím dál lascivnější vtípky Marka Ebena, který v citacích z obrozeneckého a prvorepublikového tisku pravidelně hledal analogie mezi tancem a kopulací.
Český Stardance dokázal jít tak daleko, že v průběhu tří sérií vytvořil z eliminace párů dokonale bezbolestný proces, v němž si všichni přejí výhru a nikdo neodchází se zmáčeným kapesníkem. Dokonce ani moderátorská dvojice příliš dramaticky nedojí napětí při vyhlašování odstupujících, jak bývá zvykem v jiných vyřazovacích soutěžích. Šlo jen o to zatančit si, zkusit něco nového; a všichni to tak chápou.
Jestliže dravá verze Dancing With Stars, v jejíž sedmé řadě letos zvítězila modelka Brooke Burke, nese étos amerického snu, který vás, pokud se chopíte příležitosti a zapracujete na sobě, vynese z čističe bot na milionáře, pak česká mutace dýchá - přes všechno zjevné nasazení zúčastněných - idylou.
Jediné, co ji může v maloměstských měřítkách mírně rozčeřit, je buď prdlá choreografie, nebo pod zadkem začínající rozparek.
Proč taky ne. Když se v našem plebejském kulturákovém prostředí pustíte do techniky volných asociací na téma "tanec" nebo "ples", nevyplivnete z pusy jako první Ginger a Fred. Nebude to ani ples ve vídeňské opeře, kam dorazila Dita von Teese, ale spontánně začneme myslet na tu tlačenku, kterou někdo ukradl z tomboly v Hoří, má panenko.
