Glosa - Situace, která se odehrála 1. srpna na obrazovkách České televize, mi připomněla některé z těch úžasně absurdních scén, jakými koření své filmy Quentin Tarantino.

Dva ničemové, u nichž je opravdu těžké se rozhodnout, kterému stranit, stojí proti sobě s bouchačkami v rukou. Okukují se, hodnotí, nikdo nechce vystřelit jako první, ale jako druhý už tuplem ne. Jako zkušení pistolníci vědí, že vyhrát může jen jeden.A ono ne. Vesmír se jakýmsi zázrakem nastaví do neopakovatelné pozice a…

… PIF PAF…

… a v krvi leží v tu ránu oba, chvilku se svíjejí, chroptí, pak vypustí ducha, v kině se rozsvítí, katarze a jde se domů.Prvního srpna režíroval Tarantino Události, komentáře.

Podle nemilosrdně poťouchlého scénáře se měla jejich moderátorka Daniela Drtinová spojit ze studia do terénu, kde na ni před kamerou čekal ministr kultury Jiří Balvín, jehož mínila peskovat za to, že odvolal ředitele Národního divadla Jiřího Buriana, který si ještě ani nestačil pořádně povytáhnout nohavice, jak se po čerstvém jmenování teprve uveleboval ve vratkém křesle.

V deset večer je i v srpnu už spolehlivá tma. Na ministra kultury pálily ostré reflektory. V srpnu bývá i v deset večer ještě horko. Sečteno s výkonem reflektorů: ministr by se potil, i kdyby žádného činovníka neodvolal a nečelil hněvu kulturní obce a otázkám pověstné televizní satorie. Horko a světlo sečtené s opoceným ministerským krkem přilákaly před kamery i hejna hmyzu. Ministr se takhle za tmy zřejmě kulturně vyžíval někde poblíž vody, protože mezi hmyzem převažovali komáři.

Přičtěme ještě to, za což už nemůže příroda, co je ale u naší televize jakýmsi přirozeným nedostatkem: že prostě přímé vstupy technicky nezvládá. Otázky i odpovědi poletují z místa na místo s jedno- až dvouvteřinovým zpožděním, což při slovní přestřelce zaručuje jednak naprostý zmatek, jednak, pro trochu zlomyslnějšího diváka, velmi komický efekt utrhaných konců replik a buď úžasného drmolení jednoho aktéra přes druhého, nebo naopak zcela nemístných pietních chvilek ticha.

Do montypythonovského řečiště

A tak se rozhovor trochu odklonil od Tarantinova scénáře a vplul do montypythonovského řečiště: ředitel bojoval s otázkami i s komáry, pleskal se po krku, i když víc a víc na něm bylo znát, že by raději pleskal Drtinovou po tlamě, lovil zpožděné ocásky otázek a svými odpověďmi drcal do začátků dalších. K dokonalosti scházelo, aby ještě trochu uskakoval, čímž by vybočoval ze záběru. A možná mu měl ve finále vletět do obličeje kaloň, který je jedlý.

A navíc - to jen konstatujme, z toho si snad už ani není nutné dělat bžundu - je to český politik, nadto politik podivné, byť údajně odbornické vlády, a ti se velkým rétorstvím, natožpak konkrétností nevyznačují. Člověk to snad po nich ani nemůže chtít.

Člověk ne, Drtinová však ano. Nekompromisně. Nenechá si líbit žádný úhybný manévr. Nenechá si líbit ani několik po sobě jdoucích vět, nedej bože rozvitých. V pravý čas něco štěkne, pokud možno před pointou, kdyby snad nějaká měla přijít, aby si zpovídaný nemyslel, že se může vykecávat. Ustřihne mu nit, aby vypadal v nesvém prostředí proti ostřílené televizní bytosti jako osel.

Snadná kořist

Drtinová je onen nový typ moderátorky, která u nás poprvé vylezla z Pandořiny skříňky v zosobnění Michaely Jílkové a jako za krysařkou jí v patách šly další.. Konfrontační štěkna, haštěřivá dryjáčnice, které se na pavlači vyhnete, ale ve studiu, když vás posadí proti ní, máte smůlu. Myslí si, že jedině tak se vede ostrá diskuse, jako s obžalovaným, ne jako s partnerem, nad kterým mám vrch ne ostrostí hlasu a ironií poznámek, ale fakty.

A taky, protože jsem na obrazovce, nadhledem snad až bohorovným - ona je ve svém studiu koneckonců za bohyni a může si ho dovolit, kdyby na něj měla - noblesou, nenuceností, formátem (oblíbené slovo v televizi, bohužel ale ve zcela zmatečném smyslu). Bohužel ničím z toho v bohaté míře neoplývá. Bojovník proti neschopným ředitelům a schopným komárům pro ni byl snadná kořist.

Ale nedal se. Prý se jí pomstil. Vymetli ji za to z dotyčného pořadu někam výš. On sám se taky zklidnil, skoro o něm nevíme. Něco asi dělá, co nikomu moc nevadí, snad neškodí, snaží se neprovokovat. Řídí ministerstvo a je v demisi. Drtinová skoro taky. Denervuje diskusní partnery v půl sedmé večer, kdy si spořádaný člověk klohní večeři. Pár minut, a dokázaly vytlačit dva týpky, u kterých člověk neví, kterému dát sympatie, na margo zájmu.PIF PAF.