Frank Underwood a jeho žena Claire jsou zpět, seriál House of Cards z prostředí americké politiky pokračuje od pátku 4. března čtvrtou sérií.
Kritici v minulosti seriálu nejčastěji vytýkali, že se hlavní hrdinové nemuseli potýkat s protivníky, ať už osobními nebo politickými, kteří by jim dokázali konkurovat. „Ve čtvrté sérii tato výtka přestává platit. Oni sami si budou těmi nejsilnějšími protivníky, kteří proti sobě v seriálu doposud stáli,“ píše pro CNN Brandon Griggs v návaznosti na odchod Claire od Franka na konci třetí řady.
„V nových dílech House of Cards je také čím dál zřetelnější úbytek překračování čtvrté stěny (přímého oslovování diváků v rámci příběhu), které bylo tak typické pro první dvě sezony seriálu,“ uvažuje Daniel Fienberg pro magazín The Hollywood Reporter. Úbytek byl podle něj zřetelný už ve třetí sérii a ta čtvrtá pouze potvrzuje tento trend.
Konverzace s publikem nebyla pouze dramatickou vložkou. Byla zároveň aktem spoluviny, kterou Frank převáděl na publikum. „V podstatě se tím snažil legitimizovat své otřesné činy. A diváci ho za to měli rádi, protože věděli víc než ostatní. Chápali jeho počínání,“ vysvětluje Fienberg.
Frank se o své publikum už nezajímá, nesděluje divákům své myšlenky. Nesdílí je s nikým. „A ve chvíli, kdy se Frank nezajímá o své publikum, může se stát, že se jeho publikum také přestane zajímat o něj,“ pokračuje Fienberg. Frank dosáhl svého vrcholu, nyní už může jít jenom dolů a možná scenárista Beau Willimon chce, aby mu diváci politický pád přáli.
Fikce se stává realitou
Na čtvrté sérii je příhodné také načasování. V nové řadě můžou diváci očekávat vypjatý souboj o úřad prezidenta fiktivních Spojených států, zatímco ve skutečné Americe se děje přesně to samé. A to není jediná podobnost, kterou má seriálový příběh společnou se skutečností.
House of Cards se nikdy netvářil, že praktiky hlavního protagonisty Franka Underwooda, či jeho samotné prezidentství, odrážejí reálné tváře americké politiky. Hlavní hrdina je zosobněné zlo, během své cesty do oválné pracovny se neštítí zabít nepohodlného kongresmana nebo hodit novinářku pod koleje metra.
„Nicméně v porovnání s tím, co se dnes děje v Americe, se činy Franka Underwooda nezdají až tak bizarní. Naopak, jeví se jako celkem pravděpodobné. Nepočítáme-li vraždění. Existuje několik paralel mezi Underwoodovou kampaní o znovuzvolení do prezidentského úřadu a tím, co se děje mezi Donaldem Trumpem a Tedem Cruzem, či Hillary Clintonovou a Berniem Sandersem,“ píše Brian Moylan pro deník The Guardian.
Underwood kandiduje proti demokratické kandidátce Heather Dunbarové. Rozhodné ženě, která si díky bohatství své rodiny kampaň sponzoruje sama. „Těmito aspekty by mohla být takový mix Trumpa a Clintonové,“ podotýká The Guardian.
Dále pak existuje podobnost mezi seriálovou fikcí a realitou u Claire Underwoodové a Hillary Clintonové. „Claire na konci třetí série odchází od svého manžela s ambicemi na svou vlastní politickou kariéru v Kongresu. Její počínání připomíná cestu Hillary Clintonové, která svou politickou kariéru začala ve chvíli, kdy byl její manžel na odchodu z Bílého domu,“ porovnává Moylan z The Guardianu.
Společný mají také neúspěch během své kariéry. Underwoodová si nedokázala udržet post delegátky v OSN za Spojené státy. Hillary se zase nepodařilo zlepšit systém zdravotnictví, když byl její muž v prezidentském úřadu.
"Několika absurdním událostem, jež se udály v průběhu seriálu, se diváci mnohdy ani nenamáhali uvěřit. Ale může být něco víc absurdního, než když bývalá televizní hvězda a realitní magnát míří do Bílého domu s tím, že by zakázal islám a postavil by zeď podél mexické hranice?" uzavírá ironicky Moylan svůj komentář pro The Guardian.
