Recenze - Zatímco dosavadní české sitcomy Nováci, Horákovi či Policajti z předměstí skončily v milosrdném zapomnění, Comeback nabírá na síle. Přežil první sezónu a z pozdějších hodin se dokonce od druhé řady posunul do prime timu.
Divácké ohlasy na něj jsou nicméně smíšené a stálo by za prozkoumání, čím oslovuje jaké typy publika. Na oficiálních stránkách Novy se pod každou epizodou hromadí nadšené, nicméně zhola negramotné vzkazy, z čehož by plynulo, že seriál je určen nejhorším primitivům.
"No ten film je usa hlavne ten ozzak je sper hlavne kdy se smne je nejlapsi a ten alexa je divnej jako uchil spromenutim ale je docela heskej mne se libi no ale ten ozzak je nejlepsi stejnak tak co je to muj nejlepsi film ze vsech tak pa..." napsala paznehtem 14. března v 18:48 jistá Kristýna Bartošová a raději si nebudeme představovat, kolik jí je, na jakou školu chodí a jak je vůbec schopna se podepsat.
Vedle jiných výkřiků typu "supeer", "faakt, hustyy", "tak to je mrda vetsi haluz sem nevidel", jde však pořád o podstatně souvislejší projev.
… a nepřítomně pohledí
Obavu ohledně IQ cílového publika částečně potvrzují i ohlasy z ČSFD.cz, kde se přece jen scházejí fajnšmekři s vytříbenějším vkusem - a ti převážně Comeback zatracují jako další nepodařený experiment s žánrem, jenž v Česku pořád nestačil zdomácnět.
Existuje i diskusní klub nenávistníků, kteří se dívají na každý díl a nadávají na něj až do zemdlení.
Těžko říct, zda by se nějakým opravdu špatným seriálem kdokoli zabýval tak dlouho a zda by opravdu špatný seriál měl vynikající sledovanost na internetu. Pořád platí pravidlo, že na televizi se dívají lidé pasivnější, zatímco po internetu brouzdají ti aktivnější a bystřejší?
Pokud ano, pak to nahrává spíš tomu, že Comeback je určen hlavně mladším lidem, kteří si umějí vybírat a mají trochu vyhraněnější smysl pro humor, který je všechno možné, jen ne "laskavý".
Ale aby to nebylo tak jednoznačné: Comeback má i velmi dobrou sledovanost televizní: 1. díl druhé série vidělo 5. března 1,48 milionu diváků.
Jak popsala večer před obrazovkou uživatelka ČSFD Zíza: "Mamka: ´To je kravina.´, sestra: ´Ale dobrá kravina.´, co na to já? Hm, průměr, na Čechy? Ujde to... prostě občas se člověk pousměje, zasměje, zakroutí hlavou, nepřítomně pohledí…"
Americké a české prvky
Comeback zkrátka vzbudil diskusi o možnostech sitcomového žánru v Česku a Češi možná občas zapomínají, že kontroverze k sitcomu patří a že často trvá několik měsíců, než si lidé zvyknou na určité postavy.
Většina komentářů vzniklých na základě zhlédnutí jednoho nebo tří dílů nedokáže postihnout proces, v něm se divák postupně zabydluje v mikrosvětě tvořeném prodejnou s hudebními nosiči, obývákem a hospodou. Vždyť doposud dva (subjektivně) nejlepší díly, Zlatá rybka a Czechsteh, měly pořadové číslo 12 a 18, tak co chcete soudit, pokud nahodile vidíte první, druhý a šestý díl?
Comeback je rozhodně první a jediný český seriál, kde tvůrci pochopili základy žánru a každý díl má vybroušenou strukturu s několika tzv. running jokes (průběžnými vtipy, které se neustále variují). Tím se Comeback liší od Hospody, která byla založená na rozbředlém pivním tlachání, což jistě vyhovuje zdejšímu kulturnímu prostředí, ale se sitcomem to má pramálo společného.
V porovnání s těmi nejlepšími zahraničními sitcomy a britcomy Ajťáci, Big Bang Theory, Black Books, How I Met Your Mother, Kancl, Mladí v partě, The Mighty Boosh či My Name is Earl samozřejmě Comeback nemá šanci. Na to má stále příliš lacinou produkci a výpravu, příliš málo postav, méně se vyvíjí a víc opakuje. Nicméně povedlo se mu mimořádně skloubit americké a české prvky.
Jasně, že Lexa je verzí Buda Bundy ze Ženatého se závazky, Ivuška má být taková česká Dana z Kroku za krokem, a že nad Ozzákem se vznáší přízrak Koudyho z téhož seriálu. Jenomže Comeback nakonec neláká tím, čemu všemu se má podobat a že jsou tu dialogy soustružené podle zavedených šablonek továrenských profesionálů z Hollywoodu.
České publikum si dokázal zaháčkovat tím, že se v něm sváří jeden ze základních sporů týkající se zdejší populární kultury. Dělá to přitom velmi dvojznačně, protože normalizační popík zosobněný v postavě Tomáše Pacovského alias Tomiho Paciho, stejně jako český, spíše vesnický než undergroundový bigbít a zbarbarizovaný metal ztělesněný v postavě Ozzáka zesměšňuje - ale zároveň vychází vstříc lidem, kteří mají rádi jeden z těchto stylů a druhý nesnášejí.
Div si do náruče nepadnou
Objevují se tu hostující hvězdy jako Karel Gott, Helena Vondráčková či Vlastimil Harapes a děj je k nim vstřícný, vystupují v rolích legend a autorit, nikoli zombíků. Do toho má Ozzák právo tvrdě odmítat Ewu Farnou či Lucii Bílou, pouštět si "staré dobré fláky", smrdět, krkat, pogovat a dělat paroháče.
Míra ztotožnění určité části publika s Ozzákem, jenž ctí "metalovej zákon", je tak veliká, že úplně opomíjí naprostou vyčpělost takovéhoto světonázoru. Rockeři se nakonec ukazují stejně konzervativní a zaprdění jako vyznavači diskopopiny - a všichni nakonec spolem nostalgicky vzpomínají, div si do náruče nepadnou.
Comeback samozřejmě zůstává i zábavou na účet metlošů, ale vyjadřovaný obdiv k Ozzákovi jako "totálními borci, kterej zůstává svůj" odsouvá onu nadsázku do pozadí. Některým dokonce připadá mystifikační píseň Denaturát jako "skvělá rocková pecka", což je na podobné úrovni, jako když si kotlíkáři adoptují píseň Zmýlená neplatí od Tomáše Hanáka a se slzou v oku ji pějí u táboráků.
Jakkoli je tedy Comeback v mnohém docela drzý, nekorektní a jde v jistém ohledu s dobou (internet je častým hybatelem děje), základ jeho úspěchu spočívá přesně naopak v tom, že sází na jistoty. Počítá s tím, že v Česku se určitá móda drží tak dlouho, že mezitím v okolním světě vyjde z módy, pak se do ní zase dostane v ironické podobě, ale u nás může zůstat módní pořád beze změn; respektive hýčkáme si ji jako rodinné stříbro.
Jen by mě zajímalo, zda by byl Ozzák přijatelný pro tak velké publikum, kdyby místo máničky nosil na hlavě mnohem častější, ale o to nechutnější deku-mullet-na debila-jágra. V tu chvíli by už totiž připomínal trapnost let dávno minulých příliš bolavě.
