Tak pravil Sagvan Tofi při návštěvě knihkupectví, když si dodával odvahu být spisovatelem. Díky pravidelným sloupkům v časopise Spy už materiál měl, stačilo ho poslat do tiskárny. Sagiho skandálovník byl na světě.
Sagvan Tofi, dnes už polozapomenutý zpěvák a herec, sepisuje své postřehy od dubna 2004, kniha končí datem 19. října 2006. Číst si ji připomíná čekání u holiče, kde jsou na stolku pohozené barevné magazíny, které personál už nechtěl mít doma.
Připomíná české "skandály", o kterých se kdysi mluvilo a dnes už si na ně nikdo nevzpomene - rozchody Kateřiny Brožové, rozkrok Ester Ládové i ňadra Lucie Bílé...
"Minulý týden byl jedním z hlavních témat diskusí konec přátelství dvou nerozlučných kamarádek Dary Rolins a Simony Krainové," dává k dobru v lednu 2006.
Mohlo by se zdát, že Tofi má ke komentování českého showbyznysu nejlepší předpoklady - udržuje si kontakty a přestože jeho tvář u lidí středního věku vyvolává nostalgii po mrkvových džínách a coca-cole z Maďarska, je jakousi "senior celebrity".
Tedy brzy se ukáže, že by to spíš bylo Tofiho přáním než realitou. "Zoufale projíždím události minulého týdne a hledám téma s tím, že jsem se zapřísáhl, že nebudu jako ostatní a nebudu psát o VyVolených," svěřuje se čtenářům. Znamená to, že chvíli před psaním nebo diktováním svých úvah projede internet, prolistuje časopisy a taky něco s kamarády probere v baru - "naši partu nejvíce zaujala tajná svatba Lucky Bílé..."
Žádná exkluzivní odhalení, žádné pikantérie, popis bujarých večírků, smilstev, nic Tofi jen komentuje dávno známé události a pak z nich vyvodí závěr.
Někdy se ale musí zamyslet nad tím, co vůbec dělá a proč: "Celebrita: slovo pochází z latiny. Znamená to: věhlasná, ve společnosti vážená osobnost. Vždycky jsem si myslel, že je potřeba aspoň něco umět, něco znamenat, vytvořit něco, co má hlavu a patu, prostě udělat něco, co lidi zaujme nebo je něčím výjimečné, ale je to opravdu tak?" ptá se v narážce ve strachu z nových tváří ze SuperStar a VyVolených.
Sagiho skandálovník se řadí po bok publikací jím charakterizovaných úvodními řádky, jediná sympatická věc na knize o více než dvou stech stranách (přitom na každé druhé je kamarád do deště vyfocený v novém oblečení od firmy Replay) je její upřímnost a kouzlo nechtěného vznikající z prázdného filozofování.
"Zvykl jsem si na to, že okolo všude ve světě umírá spousta lidí. Vraždy, války, nemoci, už to nevnímám, a ani se mě to nedotýká. Už se mi to dokonce plete s různými akčními filmy a pomalu už ztrácím hranici mezi realitou a normálním životem, když koukám na zprávy, kde se to hemží mrtvýma, krví, utrženejma rukama a nohama... Beru to už jen jako zpestření dne a většinou se u toho láduju něčím dobrým."