Když máš v chalupě orchestrion, tak máš v chalupě orchestrion…" zpívá se taková dada verze znělky ze slavných Chalupářů v krásném představení La Putyka. Je to takové milé připomenutí starého seriálu z doby dávno minulé, u něhož vysedávali naši rodiče a my (někteří) s nimi - a docela to stačí.
Víc už by k tomu seriálu opravdu nebylo třeba říkat, kdyby o letošních prázdninách na Nově nelámal rekordy. Co je na tomto dílku tak atraktivní, proč po tolika letech nachází u diváků takovou oblibu?
Shit, nebo skvělé dílko?
Na webových stránkách distributora seriálu probíhá diskuse, v podstatě se tam profilují dva názory. První většinový říká, že jde o skvělé dílo založené na hereckém koncertu hlavních protagonistů Jiřího Sováka a Josefa Kemra.
Druhý, vyloženě menšinový považuje Chalupáře za shit, který má bodrým humorem zakrýt skutečné poměry na socialistickém venkově. Tak jak to tedy s Chalupáři je: shit, nebo skvělé dílko?
Chalupáři jsou komediální seriál, který je založen na zdařilé konstrukci: dva starší podivíni jsou shodou okolností nuceni spolu bydlet v jedné chalupě, přičemž od počátku mezi nimi vládne silná antipatie. Jeden je nesnesitelný panovačný cholerik a druhý optimistický oportunistický chytrák.
Ale jádro mají oba dobré. Proto se také postupem doby sblíží a překonají kdejaké nástrahy, které jim život na vesnici klade do cesty.
Celá ta konstrukce by však vyšla naprázdno, kdyby se jí v hlavních rolích neujali dva skvělí herci, komici a velké osobnosti Jiří Sovák a Josef Kemr - jak si ostatně všimli i účastníci chatu.
Horší je to se scénářem. Jednotlivé epizody jsou založeny na vysloveně dětinských až stupidních zápletkách, které zapojují do děje další vesničany a rodinu majitele chalupy; dialogy jsou jakž takž, ale celé to zachraňuje až mistrovství obou protagonistů.
Pokud se týče propagandistické funkce seriálu, který měl nepochybně kromě zábavy také ukázat optimistický a dobrý obraz socialistické vesnice, pak bylo tehdejší programové vedení značně benevolentní.
Povinná témata jako stranická práce, budování družstva, pracovní nasazení a morálka reprezentovali profesionální seriáloví funkcionáři Větrovec a Moučka, kteří dokázali zabalit povinné propagandistické kecy do bodrého chlapáctví a žoviální lidovosti, takže to člověku ani nijak nevadí. Z tohoto hlediska soudruzi nemohli být se seriálem příliš spokojeni.
V každé správné české rodině
Ale proč jsou Chalupáři po těch letech stále tak oblíbení? Copak tu nejsou nové, aktuálnější seriály? Banalita konzumní každodennosti vesnického (ale prostě jakéhokoliv) života je totiž stejná za socialismu jako za dnešního kapitalismu.
Seriály typu Ulice, Ordinace v růžové zahradě nebo Chalupářů - již disponují kromě velkorysé produkce a obou herců i odérem nostalgie, ne nutně ideově zabarveném - nemají jinou ambici než z této banality, která je prostá morálních a existenciálních otázek, utkat zase banální příběhy, které budou pro nás a za nás prožívat o něco chytřejší, vtipnější a hezčí protagonisté, ale nakonec přece stejní jako my.
Tyto seriály utvrzují masové diváky v hodnotě banality jejich životů; ve správnosti jejich životů, které se vyhýbají etickým a existenciálním otázkám, a ve vtipnosti a bystrosti jejich plků. Proto jsou vítaným zbožím v každé správné české rodině.
Autor je dramaturg a publicista
