V živočišné říši má tanec důležité místo. Včely se například vrtí nad květy rostlin, aby daly ostatním znamení, kde najdou nektar a pyl. Hned několik druhů potom tanec využívá při námluvách. Samečkové pavouků, plameňáků, či dokonce velryb zpravidla tanečními pohyby demonstrují svou tělesnou kondici, která je zvýhodňuje v období páření.
Podobnou funkci tanec plní i v lidských společenstvích. "Když muži tancují, přesvědčují tím partnerky o svých fyzických a osobnostních kvalitách. Ženy jsou vůči těmto signálům citlivé a při posuzování přitažlivosti případných nápadníků k nim přihlížejí," zmiňuje deník The Independent zjištění vědců, kteří se smyslem tance zabývají.
Opice se dotýkají, lidé raději tancují
Andrea Ravignani, který se věnuje výzkumu na Institutu psycholingvistiky Společnosti Maxe Plancka, zároveň upozorňuje, že tanec slouží také k upevňování už existujících vztahů. Páry jeho prostřednictvím dávají najevo sílu vzájemného pouta. I když se dnes může zdát, že tanci holdují spíše ženy, v jiných historických epochách tomu podle Ravignaniho mohlo být přesně naopak.
Závěry jeho výzkumu napovídají, že převážná většina lidí v sobě má aspoň nějaký hudební cit. "I člověk, který říká, že neumí tancovat nebo zpívat, obvykle vnímá rytmus. Přestože někteří z nás nedisponují takovým nadáním jako jiní, což vede k tomu, že se nám na parket nechce, ve správném kontextu si dovedeme tanec užít všichni," upozorňuje Ravignani.
Behaviorální vědkyně Bronwyn Tarrová potom poukazuje také na komunitní rozměr tance. Vlnění do rytmu podle ní podporuje skupinovou soudržnost. "Opice se za tímto účelem vzájemně dotýkají, což ovšem lidé ve velkých společenstvích dělat nemohou. Proto raději tancujeme za zvuku hudby, která nám umožňuje sladit naše pohyby a stát se na chvíli jednolitým celkem. Taková zkušenost posiluje náš pocit skupinové sounáležitosti," vysvětluje Tarrová.
