"Možnost odjet pracovat na Nový Zéland je mezi Čechy a Slováky populární a hojně využívaná. Každý známe někoho, kdo tam odjel trhat kiwi nebo jiné sezonní ovoce. Když se ale člověk zamyslí, jestli má ve svém okruhu i někoho, kdo takhle vycestoval například do Japonska, je těch lidí o poznání méně," vypráví osmadvacetiletá Kristýna.
"Sehnat working holiday víza do Japonska přitom bylo o poznání jednodušší než na Nový Zéland," dodává s tím, že k jejich získání stačilo napsat motivační dopis a absolvovat lékařskou prohlídku. "Oproti cestě na Zéland, kde člověk musí splnit spoustu požadavků, popasovat se s byrokracií a ještě mít k tomu všemu navíc štěstí, to bylo vlastně hodně jednoduché," míní.
Potíže neměli Kristýna s Martinem ani se sháněním práce jako takové. "Na Facebooku jsme si zadali do vyhledávání ,Hakuba jobs' (práce v okolí horské vesnice Hakuba v prefektuře Nagano - pozn. red.) a vyskočila na nás spousta nabídek. Chtěli jsme si práci zařídit s velkým předstihem, takže jsme ji hledali už v létě, ačkoliv letenky jsme měli až na konec listopadu. Teď už ale víme, že pracovních míst je tady hodně i během sezony a dá se v místě bez problémů sehnat," vysvětluje Kristýna s tím, že poptávka je hlavně po pracovnících, kteří umí anglicky.
"Japonci jsou na tom s angličtinou špatně. V obchodech a obecně ve službách znají základní slovíčka, ale když s nimi máte řešit, že vám na chatě praskla odpadová trubka z pračky, je to spíš složité," směje se. "Turisté, kteří do japonských horských středisek jezdí na dovolenou, jsou navíc nejčastěji z anglicky mluvících zemí, takže když umíte jazyk, práci bez problémů seženete."
Náplní práce, kterou si nakonec pár našel, je péče o horskou chatu s kapacitou 34 návštěvníků. "Ráno bylo třeba hosty odvézt dodávkami na svah a poté se vrátit a uklidit - ustlat postele, vynést odpadky, umýt koupelny a toalety. Někdy nám úklid zabral hodinu, jindy klidně čtyři. Pak následovalo volno až do pozdního odpoledne. Poté jsme museli hosty zase pod svahem vyzvednout a odvézt do města na jídlo nebo na nákup." Za to všechno si každý z nich měsíčně vydělal 150 tisíc jenů, v přepočtu asi 24 tisíc českých korun.
"Moc peněz to není, ale většinu sumy se nám dařilo si každý měsíc odložit a žít z toho, co jsme vydělali nadstandardním rozvozem turistů. Na Zélandu jsme si užívali a peníze tolik neřešili. Tady to bylo jiné," srovnává Češka obě pracovní zkušenosti. "Jestli bylo naopak něco podobné, tak zatím asi to, že se nám podařilo nabourat auto v Japonsku i na Zélandu," prohlásí pak v nadsázce Kristýna.
"Loni byla rekordní zima a od začátku sezony napadlo v souhrnu srážek přes 10 metrů sněhu. Jenže jezdit s dodávkou plnou lidí v takových podmínkách je zkrátka trochu divočina," krčí rameny. "Takže už se mi i stalo, že jsem celá vyklepaná uprostřed kopce prosila nějakého zjevně ne příliš nadšeného Japonce, jestli by mi na auto pomohl nandat řetězy. Moc se na to netvářil, ale nakonec mi pomohl."
Volný čas trávili českoslovenští světoběžníci různě. "Ze začátku jsme hodně lyžovali a užívali si prašan, jaký v Evropě nepotkáte. Stejně tak třeba to, že letíte dolů po svahu a nad hlavami vám na stromech skáčou divoké opice," vyzdvihuje jedinečnost lyžovačky v Japonsku. "Když pak člověka sníh omrzí, není nic jednoduššího než se naložit do onsenu, japonských termálních lázní, kam chodí muži a ženy zvlášť. Občas byl čas i na běžky, přece jen jsem holka z Jizerek, takže zabruslit si na olympijském stadionu bylo naprosto samozřejmé," pyšní se rodačka z Jablonce nad Nisou.
Kromě řízení ve ztížených podmínkách a praskajících trubek od odpadu se Kristýně i jejímu partnerovi větší lapálie vyhýbaly. "Největší strasti byly nákupy v místních obchodech. Říkáte si, že vezmete telefon s překladačem a v klidu si všechno přeložíte, abyste nakoupili, co zrovna potřebujete. Jenže to, že Japonci něco považují za sýr, ještě vůbec neznamená, že to bude sýr, na jaký jsme zvyklí v Evropě," popisuje Kristýna a dodává, že oproti českému trhu je tady navíc sýr výrazně dražší, takže si každý nákup musí dobře rozmyslet.
"Co je ale srovnatelné, jsou ceny skipasů. Ty se pohybují kolem tisícovky na den, takže když si cenu člověk porovná s lyžovačkou v Krkonoších, je to v Japonsku levnější. Ve Špindlu vám navíc žádné opice nad hlavami skákat nebudou," uzavírá Kristýna Svobodová.
