Praha - Před několika dny oslavil horolezec Miroslav Caban padesátiny. Když se dozvěděl, že kvůli tomu s ním chceme dělat bilanční rozhovor, upřímně se zasmál. Padesátku prý původně vůbec nechtěl slavit, neznamená pro něj vůbec nic.
Jako druhému člověku na světě se mu podařilo zdolat bez kyslíku nejvyšší vrcholy všech sedmi kontinentů. Před ním to dokázal pouze legendární italský horolezec Reinhold Messner.
Každý rok odlétá lézt do Himalájí, za výkonnostního horolezce se už ale nepovažuje.
"A ani jím nechci být. Taková ta touha dostat se na světové velikány mě už pustila," říká.
Aktuálně.cz: Před pár dny jste oslavil padesátku. Znamená to ve vašem životě nějaký zlom?
Miroslav Caban: Tak to pro mě vůbec nic neznamená, já se cítím na jiný věk, samozřejmě nižší. Dokonce jsem to ani nechtěl oslavovat, ale rodina mi domluvila, že to mám oslavit, tak ještě bude nějaké posezení s přáteli.
A.cz: Jste stále aktivním horolezcem? Kde jste byl naposledy a co máte v plánu?
Aktivní? No, možná, jsem každý rok v Himalájích. Teď se chystám s kamarádem na horu, která má ale jen 6200 metrů. Rozhodně už se nepovažuju za výkonnostního horolezce a ani jím nechci být. Taková ta touha dostat se na světové velikány mě už pustila.
A.cz: Za měsíc bude horolezci Leopoldu Sulovskému 60 let. Co říkáte jeho dráze – lézt ještě v 60 letech a pak se dát na vrcholnou politiku? Tato cesta vás neláká?
Hodně sportovců se dává na politickou dráhu, ale mne to tedy vůbec neláká. Poldu Sulovského samozřejmě znám, velmi ho uznávám, je to jeho věc, ale můj styl to není.
A.cz: Co je na projektu "Seven Summits" nejzrádnější či nejtěžší? Před čím byste varoval, kdyby to někdo chtěl zkusit?
Seven Summits (Koruna planety)
Koruna planety (anglicky Seven Summits, doslova Sedm vrcholků) je tvořena nejvyššími horami všech sedmi kontinentů. Jde o horolezecký projekt, který byl poprvé definován v 80. letech 20. století amatérským horolezcem a podnikatelem Richardem Bassem.
Vzhledem ke spornému nejvyššímu vrcholu Austrálie se leze na osm kopců. Jako nejvyšší horu Evropy bere projekt Elbrus, nicméně účastníci často vylézají i celkem jednoduchý Mont Blanc.
Evropa: Elbrus, 5642 m (Rusko)
(Mont Blanc, 4810 m, Francie/Itálie)
Asie: Mount Everest, 8848 m (Nepál/Čína)
Afrika: Kilimandžáro, 5895 m (Tanzanie)
Severní Amerika: Mount McKinley (Denali), 6194 m (USA)
Jižní Amerika: Aconcagua, 6962 m (Argentina)
Austrálie: Kosciuszko, 2228 m
Austrálie a Oceánie: Carstensz Pyramid (Puncak Jaya), 4884 m (Indonésie)
Antarktida: Vinson Massif (Mount Vinson), 4892 m
No, asi nejtěžší je sehnat ty peníze. Jsou klíčové pro vylezení Mount Vinson, nejvyšší hory Antarktidy, a samozřejmě Mount Everestu. Ten je pro zdolání celého projektu klíčový, zvláště v té variantě bez použití kyslíkového přístroje.
A.cz: Na Mount Everest už vylezly tisíce lidí, ale bez kyslíkového přístroje naprosté minimum. Jak se to dá udýchat ve výšce téměř devět kilometrů nad mořem?
Vědci říkají, že vylézt na Mount Everest bez kyslíku a udýchat to může jeden horolezec z milionu a že je to dáno geneticky. Takže pokud je to pravda, tak lidí, kteří udělají nejvyšší vrcholy všech kontinentů bez kyslíku, bude asi pomálu.
A.cz: Takže vy jste tím "vyvoleným", kdo má pro udýchání tak extrémní výšky genetické dispozice?
Tak zdá se, že ano, a jsem šťastný, že je mám. Jinak na vrcholu Everestu se to už dá udýchat celkem v pohodě, horší je ta cesta, kdy člověk vynakládá velkou fyzickou námahu. Na vrcholu jsou ty výdaje minimální, jde jen o pohyby očí. Díváte se, jak vypadá svět z nejvyššího bodu planety. Spíše nastává nesmírný klid a euforie z dosažení vrcholu Everestu. A jelikož tu je vzduch řídký, tak se dýchá podstatně lehčeji.
A.cz: Zaujal mě ten paradoxní moment, kdy vy bez kyslíku jste se mohl na vrcholu kochat hodinu, zatímco ostatní, kteří sem lezli s maskou, museli rychle dolů, aby jim vystačily zásoby kyslíku na zpáteční cestu…
No, to je pravda. Horolezci, kteří tam vylezou, jsou hrozně limitováni objemem kyslíkové láhve. Když by sundali ten náhubek, tak podle lékařských výzkumů mohou sedmi různými způsoby umřít, může se jim například zastavit celý krevní systém. Aby jim zbylo dost na zpáteční cestu, musí po pěti až deseti minutách zase spěchat zpátky. Já jsem se tam hodinu kochal a fotil panoramata. Je to zkrátka odměna za tu nesmírnou dřinu, když tam lezete bez kyslíku.
A.cz: Jaký je to pocit, dřít se a riskovat život a mít za to vrchol, na němž stanuly stovky turistů za pomoci šerpů a umělého kyslíku? Navíc jsou známy případy, kdy špatně vybavení turisté vykradou zásoby či stan zkušeným horolezcům a ohrozí jim tím život či minimálně zdar výpravy.
Já jsem tam negativní chvilky moc nezažil, staral jsem se sám o sebe. Co se týče komerčních expedic, tak ty rozhodně nepodporuji, protože vystavují ostatní horolezce velkému nebezpečí. Tím nebezpečím je i to, že výkonnostní horolezec si tam sám dotáhne nějaké zásoby a nějakou výbavu a oni, špatně vybavení a neznalí, v situaci, kdy se pohybují na hranici života a smrti, tak vykradou stan nebo ukradnou zásoby. Zásadní chyba už je v tom, že se tam takto nevybavení vůbec vydávali.
A.cz: Pokud vím, tak vy jste si ze Sedmi vrcholů udělal Devět vrcholů, neboť u Evropy a Austrálie panují dohady, co je nejvyšší horou kontinentu. Věčný spor o Mont Blanc a Elbrus je známý, ale proč je zpochybňován Mount Kosciuszko?
Australský kontinent má dva uznavatelné vrcholy: jeden na australském kontinentu, Mount Kosciuzsko. Jenže indonéský ostrov, na němž se nachází hora Carstensz Pyramid, neboli Puncak Jaya, je půdou spojen s australským kontinentem, tudíž geologicky je nejvyšší vrchol Austrálie a Oceánie právě tento.
A.cz: Jak si ceníte svého výstupu pod vrchol nejtěžší osmitisícovky světa K2 náročným Česenovým pilířem?
Cením si ho nejvíc ze všech svých výkonů. Byl to první můj výstup na osmitisícovou horu a hned na tu nejobtížnější. Česenův pilíř byl neskutečně nádherný, ale také neskutečně obtížný a pokládám si za čest, že jsem na něm mohl lézt.
A.cz: Co chybělo k tomu, abyste se dostal až na vrchol? Je K2 skutečně nejtěžší horou světa?
Možná lepší analýza pěkných dnů na vrcholu K2. Měli jsme zřejmě na vrchol vyrazit o den dřív. A také asi trochu štěstí. Já a Petr Mašek jsme na tom byli zdravotně, fyzicky i aklimatizačně výborně. V momentě, kdy jsme se měli pokoušet o vrchol, napadl asi metr sněhu. Ve dvou se takové závěje prošlapávat nedají.
A.cz: Pojďme k vašim dalším dosaženým vrcholům v projektu Koruna planety. Například o Elbrusu jste se vyjádřil, že to je taková větší sjezdovka, ale nebezpečná. Co je na ní zrádného? Přece jen má dost obětí…
Je to hora, která neskutečně rychle a nesmírně radikálně mění počasí. Je to totiž sopka a velmi lehce se tu kumulují oblaka. Zažili jsme tu mlhu, v níž jsme dvě hodiny hledali stany. Rok před námi tu zůstalo pět mladých lidí. Je to neuvěřitelná sjezdovka, dokonce když jsme měli vrcholový pokus a šlapali nahoru, prosvištěla kolem nás rolba plná horolezců, která je vezla pod vrchol. Něco naprosto šíleného. Ale tato "velká sjezdovka" se rozhodně nesmí podceňovat.
A.cz: Jak horolezecky náročná je nejvyšší hora Severní Ameriky Mount McKinley? Nebo je obtížnější se k ní dostat přes ledovec plný trhlin?
Vizitka Miroslava Cabana
- narodil se v roce 1964 ve slovenském Brezně, žije v České republice
- zdolal sedm vrcholů sedmi kontinentů
- v roce 2002 zdolal nejvyšší horu světa Mount Everest bez použití kyslíku a 6 dní po příchodu do základního tábora
- v roce 2001 absolvoval expedici na nejobtížnější horu světa K2, kde vystoupal do výšky 8000 metrů náročným Česenovým pilířem
- v roce 2004 zdolal Kilimandžáro, Elbrus, Mount McKinley a Vinson Massif, v roce 2005 Puncak Jaya, Mount Kosciuszko a Aconcagua
-jako první Čechoslovák a druhý na světě tak zdolal bez kyslíku sedm (respektive devět) nejvyšších vrcholů v projektu Koruna planety (Seven Summits)
- fotografuje horská panoramata, prodává je jako velkoformátové fotografie, vybavuje relaxační místnosti pro manažery
Ledovec Kahiltna bylo asi to nejnáročnější a nejnepříjemnější, co jsem v projektu Seven Summits zažil. Chození na skialpech se sáňkami za sebou, každým třetím krokem překonáváte nějakou zrádnou trhlinu a není to nic příjemného. Přechod tohoto ledovce byl to nejnebezpečnější, co jsem kdy šel.
Také zvraty počasí tam jsou hodně nevyzpytatelné. Měli jsme tam minus čtyřicet, ostrý vítr ze Severního ledového oceánu 100 km/h, kdy máte teplotu na oděvu -70 °C.
Také samotný výstup do výškového tábora byl pěkný, jeden úsek jsme tam měli čistý led, což bylo rovněž náročné.
A.cz: V čem jsou náročné nižší vrcholy z té kolekce Koruna planety jako Kosciuszko v Austrálii, Carstensz Pyramid (Puncak Jaya) v Oceánii či Vinson Massif na Antarktidě? Odpadá tu zřejmě dlouhá aklimatizace a náročné stavění postupných výškových táborů jako v Himalájích. Jsou náročné lezecky?
Tak Mount Kosciuszko bych vůbec nekomentoval, tam vede silnice ještě dvacet výškových metrů pod vrcholem. Ale ostatní dvě zmiňované hory jsou náročné hlavně tím prostředím. Třeba ke Carstenszovu Pyramidu jsme šli čtyři dny deštným pralesem, kde je 99 % vlhkosti a každý den nesmírně lilo. Samotná pyramida je technická hora, kde si musíte fixovat cestu fixními lany. Je to ostrá skála, ještě na hřebeni je převis, který musíte zdolat, takže je to technicky náročné.
Na Antarktidě jsme zase měli -45 ° C, vítr 100 km/h, čili – 70 °C na oděvu, to je náročné, a to i na psychiku. Horolezci, takoví ti profíci, skalkaři, říkají, že je to o ničem, že to jsou choďáky. Říkám jim: „No tak dobře, tak si to zkuste a pak něco říkejte.“ Tam jde o úplně jiné faktory – o sníh, led, zimu, zvraty v počasí.
A.cz: Kilimandžáro, nejvyšší africký vrchol, bývá mnoha turisty podceňován. Často je zaskočí nečekaná zima či výšková nemoc. Jaké máte odsud vzpomínky?
Kilimandžáro je pro mě úžasná hora, já ji miluji, byl jsem už na ní čtyřikrát. Ano, je to "choďák", ale třeba neaklimatizované výpravy cestovních kanceláří tu mají úspěšnost jen kolem 40 %. Když se mě lidi ptají, jestli je Kilimandžáro jednoduché, říkám, že ano, že je nesmírně jednoduché, ale jen dokud všechno klape. Když něco přestane klapat, tak prostý člověk se z toho velice těžko vymotává. Musí mít znalosti, nebo velmi dobrého vůdce.
A.cz: Poměrně turisticky vyhledávanou horou je i Aconcagua, nejvyšší vrchol Jižní Ameriky. Stala se z ní podobně masová záležitost jako z Mount Everestu? Nebo tu není takový "Václavák"?
Ano, už se to stalo něčím podobným jako Mount Everest. A je to také další podceňovaná hora. Výzkumy se zjistilo, že co do kyslíkového dluhu, respektive na objem kyslíku, je stejně náročná jako osmitisícovka, i když je to sedmitisícovka. Lidi tuto horu hodně podceňují a každý rok tu je hodně mrtvých.
Co se týče okolí a masového zájmu, tak Everestu se to skutečně hodně podobá. V základním táboře jsem tam dokonce viděl půjčovnu věcí či vinárnu s křesílky. Posunulo se to strašně a hrozně komerčně. V roce 2001 jsem tam byl za 35 000 korun i s letenkou, dneska to člověk nedostane pod 90 000.
A.cz: Pod Mount Blanc vede lanovka, na vrchol lze jít několika nepříliš náročnými „normálkami“. Nahoru se ale dá dostat i těžkými pilíři. Jakou cestu jste zvolil vy?
No, to je zajímavá otázka, protože na Mont Blancu jsem byl dvanáctkrát, takže jsem to bral různě. Ale tu cestu, kterou jsem počítal do Seven Summits, jsem zvolil jako aklimatizaci na Mount Everest. Zkusil jsem jít sice "normálkou", ale bez přestávek na vrchol a zpátky do městečka, dal jsem to za 17 hodin.
Ale i na Mont Blancu člověk potkává strašně moc lidí, kteří na to jsou absolutně nepřipravení, naprosto nesmyslně tam jdou bez jakékoliv předaklimatizace, bez vybavení. Vždy na přednáškách říkám, aby Mont Blanc lidé nepodceňovali a uvědomili si, že podle francouzských statistik tam je ročně sto mrtvých, což je hrůza. Ta hora se musí brát naprosto vážně a přípravy na ni také.
A.cz: Kde jste zažil největší nebezpečí? Kdy jste se bál o zdárný návrat domů?
Kdybyste se mě zeptala, jestli se bojím, řeknu vám, že na horách zásadně strach nemám, protože strach svazuje ruce. Ale jednou jsem přece jen strach měl, ale ne v horách, nýbrž na cestě do hor. Šli jsme neskutečně hustým indonéským pralesem a museli přejít vršek vodopádu po úzké kluzké kládě porostlé mechem. Tohle mě dostalo. Byla obrovská pravděpodobnost, že tam člověk zahučí. Tam bych byl naprosto bez šance. Ale přežil jsem to, tak dobrý.
A.cz: Kromě horolezectví se věnujete i profesionálnímu focení horských panoramat a prodeji vlastních velkoformátových fotografií. Co přesně nabízíte a jak jste v tom úspěšný?
No, úspěšný v tom nejsem, protože mám sice vlastní špičková světová panoramata z celé planety, ale špatný marketing, takže je neumím prodat. Tak jsem teď podnikání upgradoval, s kamarády jsem založil firmu, zabývající se relaxačními místnostmi do firem pro vystresované manažery. Jejich součástí jsou právě tyto panoramatické fotky, speciální vybavení a relaxační hudba.
A.cz: Zatímco jste stanul na nejvyšších vrcholech všech sedmi kontinentů, nebyl jste prý na nejvyšších vrcholech Česka a Slovenska. To je fáma, nebo fakt?
No, to je skutečně pravda, ještě jsem nebyl (smích). Ještě jsem opravdu nebyl ani na Sněžce ani na Gerlachu, už mi je to úplně trapné říkat, budu s tím muset něco udělat. Možná si to nadělím k šedesátce. Mohl bych ji oslavit na vrcholu Gerlachu nebo Sněžky, ještě uvidím.
