Jak těžké byly začátky projektu Red Bull Flying Bach?
Úplný začátek se datuje k roku 2010 a byli jsme hodně nervózní, ale zároveň jsme tomu věřili a měli otevřenou mysl. Z prvních patnácti představení byly vyprodány pouze první tři a další tak z poloviny. Proto jsme pozvali novináře a všechny, kdo by nám mohl pomoci s propagací, a o dva dny později se vyprodalo všech patnáct představení. V roce 2011 jsme objeli Německo a pak se vydali i za hranice. Dokonce nás začali zvát festivaly s klasickou hudbou. Prvním byl Montreal Bach festival v Kanadě.
V jak velkém počtu cestujete s tímto představením?
Je nás okolo patnácti osob. Vždy jedou dva muzikanti, devět tanečníků, osvětlovač, zvukař a člověk, který se stará o videoprojekce během představení. Já jsem také tancoval. Dnes jsem v druhém týmu, ale jsem připravený zaskočit za jakoukoli roli, kdyby se někdo zranil nebo necítil ve své kůži. Kamkoliv přijedeme, náš tým se ještě rozroste. Potřebujeme například fyzioterapeuta, protože každý den je několik představení a těla dostávají opravdu zabrat.
Mícháte vážnou hudbu a tanec ulice. Pro koho je představení vlastně určené?
To je právě to hezké, že pro všechny generace. Důležitá je pouze jedna věc, a to mít otevřenou mysl. Nejednou mi po představení děkovali lidé, že mohli někam vyrazit společně celá rodina a všichni byli spokojení. Chodí na nás jak mladí lidí, tak rodiče s dětmi a i prarodiče s vnoučaty.
Před čtyřmi lety jste byli v České republice. Jak se představení změnilo od té doby?
Příběh je stejný, ale my jsme dospěli a zdokonalili se. Máme za sebou čtyři sta představení po celém světě. Taneční choreografii vždy trošku měníme, nechceme spadnout do rutiny.
Jak moc improvizujete během show?
Vůbec. Mělo by to vypadat jako improvizace, ale všechno má přesnou a předem danou choreografii.
Jaká byla cesta vašich tanečníků k B-boyingu?
Naprostá většina z nás se v dětství potulovala po ulicích a dětských hřištích, kde jsme poslouchali hudbu a hráli fotbal nebo kulečník. Pak někdo viděl videa z Ameriky, jak někdo tančí na elektronické beaty, a to nás inspirovalo a zbláznili jsme se do toho.
B-boing patří k ulici. Jak vnímáte kritiku, že jste ho propojili s koncertními halami a byznysem?
To neřešíme. Díky téhle show jsme toho pro b-boying udělali opravdu hodně. Konečně lidi vidí, že nejsme jen poflakující se floutci, ale že tvrdě pracujeme. Kolik z těchto kritiků by se dokázalo ve svém životě vzdát úplně všeho jen pro to, aby mohli hip hopu a b-boyingu také něco vrátit?
