Původně vystudovala pedagogickou fakultu, ale protože ještě nechtěla učit hudební výchovu a ruštinu, zkusila si podat přihlášku na HAMU v Praze. "A ono to vyšlo," směje se sopranistka Eva Novotná v kavárně Pavón v centru Madridu. "Jela jsem tehdy s kamarády lyžovat do Krušných hor. Oni mě tam už čekali, ale já jsem to vzala napřed s krosnou přes Prahu, kde zrovna probíhaly zkoušky," vzpomíná.
"Umístila jsem se tehdy na prvním místě, takže mi bylo jasné, že na hory nedojedu. Sehnala jsem si ubytování a zůstala v Praze celý týden na talentových zkouškách," popisuje začátky své kariéry šedesátiletá operní pěvkyně a učitelka.
Právě na vysoké škole potkala svého budoucího manžela Alberta, kubánského klarinetistu a profesora vysoké hudební školy v Havaně, který v Praze studoval na HAMU a následně si dělal postgraduální studium. "Zamilovala jsem si jeho spontánnost a energii," vzpomíná Eva, která si už během studia začala budovat jméno. V roce 1989 vyhrála soutěž českých vysokých hudebních škol a začala jezdit na zájezdy po celém světě.
S manželem se skoro neviděla
"Zpívala jsem ráda od malička, ale nikdy mě nenapadlo, že bych se hudbě mohla věnovat profesionálně. Už na základní škole jsem nicméně chodila do sboru se staršími žáky. Zatímco oni byli ve vyšším ročníku, já jsem byla teprve ve třetí třídě," vzpomíná Eva, která pochází z Lánova u Vrchlabí. "Když se pak rozhodovalo, kam půjdu na střední školu, tehdejší psychologické testy ukázaly, že se mám věnovat vědám," směje se energická pěvkyně.
"Kompromis tak byla pedagogická fakulta, kde jsem studovala ruštinu a hudební výchovu," popisuje Eva, která spolupracovala například s Komorním orchestrem Antonína Dvořáka České filharmonie nebo působila jako sólistka sboru Cantores Pragenses.
Po absolvování vysoké školy se přestěhovala už s manželem Albertem na Kubu, z níž se ale po roce kvůli neklidné politické situaci vrátili zpátky do Prahy. Začala zpívat v Hudebním divadle Karlín, stala se součástí Opery Mozart a cestovala po světě. "Pak jsme dostali nabídku učit ve Valencii," popisuje Eva, která nastiňuje také nelehký partnerský život dvou hudebníků. "Protože jsme působili v rozdílných hudebních projektech, skoro vůbec jsme se neviděli," říká.
Způsob, jak více trávit společný čas, jim vyřešilo přestěhování do Madridu a také narození dvou dětí. Zatímco v Česku už měla Eva "jméno", v nové zemi musela začít, jak sama říká u šálku café con leche, "odspoda". Její láska ke zpěvu a píle jí nicméně brzy zajistily účast na mezinárodních festivalech klasické hudby v Alicante, Segovii a Salamance.
"Prostě to jen tak zkusím"
Před dvěma lety založila v Madridu sbor Voces de Bohemia a ve španělském hlavním městě už také pátý rok uvádí Rybovu Českou mši vánoční. Stejně jako s přihláškou na HAMU, i s Rybovou mší si Eva jeden rok řekla, že "to prostě jen tak zkusí" a tento rok už bude šestý, kdy v madridském kostele společně s Českým centrem Madrid, Ambasádou České republiky a Klubem Čechů a Slováků pořádá tradičně vyprodaný vánoční koncert.
"Pro mé žáky je čeština samozřejmě velmi těžká. Například 'ti' vyslovují jako 'ki'," popisuje pěvkyně, která jim pro daný text obstarává fonetickou transkripcí. "I když jsem si zvykla na život v jiné zemi, Česko mi samozřejmě chybí. Právě českými písněmi si ho připomínám," říká Eva, jejíž žáci nejraději zpívají Měsíčku na nebi hlubokém z Rusalky. Minulý rok uspořádala koncert děl českých autorů, na kterých zazněly právě árie z Prodané nevěsty nebo Rusalky.
Naše tělo je hudební nástroj
U okna do ulice na červeném gauči také popisuje, jak důležitá součást zpěvu je psychická stránka. "Jeden student mi dokonce řekl, že bych měla mít na dveřích napsáno, učitelka lomeno psychoterapeutka," směje se Eva. "Naše tělo je hudební nástroj a odrazí se na něm vše, co se nám děje. Často poznám, když žák není v pohodě, takže se o tom pak bavíme," říká Eva.
I když má za sebou třicetiletou pěveckou kariéru, přiznává, že i ona sama o svém výkonu někdy pochybuje. "Je to velmi relativní. Nicméně vždy platí, že je velmi důležitá technika a následně city, které do zpěvu vložíme. Mít jen dobrou techniku nebo se nechat jen unést city nefunguje. Dobrý zpěvák je ten, který do zpěvu chce vložit to nejlepší ze sebe. Otevírá srdce svému publiku, což je samozřejmě velmi zranitelná pozice," uzavírá hudebnice, která ve volném čase nejraději zpívá písničky z muzikálu Mamma Mia! dvojhlasně se svou dcerou při společném vaření v kuchyni.
