Providence (Rhode Island) - Na tom, že za zánikem dinosaurů stály změněné klimatické podmínky vyvolané podle všeho dopadem obřího asteroidu, panuje mezi vědci vcelku shoda. Neví se zato pořádně, co před nějakými dvěma sty miliony lety způsobilo jejich náhlý vzestup .
Vědci z několika prominentních univerzit nyní přišli s teorií, podle které za nebývalým rozvojem dinosaurů stojí mohutná vulkanická činnost, jež zahubila jejich hlavní konkurenty v potravním řetězci. Provedli totiž podrobný výzkum fosilizovaných pylových zrn a spór ze sedimentů pocházejících z konce triasu, kdy dinosauří začali na zemi dominovat.
Tyto sedimenty tvořily kdysi součást tzv. Atlantické magmatické provincie, geologické formace o rozloze více než devíti milionů čtverečních kilometrů, ve které je zalily mohutné lávové proudy vyvěrající z vulkánů.
Tým vedený paleobioložkou Jessikou Whitesideovou z Brownovy univerzity na východoamerickém Rhode Islandu zároveň zkoumal rozdílné obsahy izotopů uhlíku C12 a C13, přičemž si ověřil, že v daném období docházelo v oblasti magmatické provincie k mohutné sopečné činnosti.
Vysoká přítomnost kysličníků uhlíku v ovzduší vyvolala intenzivní skleníkový efekt a změny klimatu a následný zánik poloviny tehdy žijících živočišných a rostliných druhů včetně velkých mořských plazů.
Holé štěstí
Tým doktorky Whitesideové není zatím nicméně schopen vysvětlit, proč jiné druhy zanikly, zatímco dinosauří přežili a začali od tohoto období zaznamenávat rozmach.
"Snažíme se dokázat, že tyto události probíhaly synchronně s vymíráním druhů, k němuž tehdy došlo v průběhu několika málo desítek tisíc let," řekla Whitesideová v rozhovoru pro týdeník Proceedings of the National Academy of Sciences.
Za to, že na rozdíl od crurotarsanů, obřích ještěrů podobných krokodýlům, dinosauři přežili může podle ní "holé štěstí", náhoda, kterou zatím nedokáže plně objasnit.
Analýza fosilních zbytků rostlin ukázala, že v dobách intenzivní sopečné činnosti došlo zároveň k velkému rozmachu kapradin. Ty jsou schopny růst i za špatných světelných podmínek, kupříkladu tehdy, kdy je nebe permanentně zakryto mraky aerosolových částic vychrlených vulkány.
Pět období velkého výhynu pravěké flóry a fauny
Atlantická magmatická provincie se vytvořila v okamžiku, kdy se začala rozpadat zemská prapevnina Panganea. Severoamerická a africká tektonická deska tehdy zahájily drift směrem od sebe a v prostoru mezi nimi vznikl Atlantický oceán. Celý proces byl provázen silnou vulkanickou činností.
Konec triasu nebyl jediným obdobím mohutného zániku pravěkých druhů. Na konci permu, před 250 miliony let, vyhynulo 80 až 96 procent všech tehdejších mořských živočichů a sedmdesát procent živočichů pozemských. Proč se tak stalo, není ale známo.
Závěr devonské éry, která skončila před 370 miliony let, provázel zánik sedmdesáti procent tehdejších mořských obratlovců, zatímco konec ordoviku, jenž se datuje do doby před 440 miliony let, byl poznamenán vyhynutím takřka všech druhů pravěkých korálů a ryb.
Dinosauři vyhynuli v křídě před přibližně 65 miliony let. Jako příčina byla původně rovněž uváděna vulkanická činnost.
Počátkem tohoto měsíce přišli vědci s tvrzením podporujícím dřívější teorie, podle nichž zánik dinasaurů zapříčinila kolize s obrovským meteoritem. Ten měl dopadnout na Zemi v oblasti dnešního Yucatánského poloostrova.
