reklama
 
 

Nestydí se, říká žena, která fotí akty stoletých seniorů

2. 6. 2014 10:00
Fotografka Anastasia Pottinger se proslavila sérií odvážných fotografií stoletého lidského těla.

Columbia (Missouri) - Projekt s názvem Centenarians neboli Staletí zachycuje obnažené seniory, kteří už překročili hranici 100 let. Na žádném snímku není jasně zachycen konkrétní obličej či podoba člověka, což je jednou z podmínek, díky které si Anastasia vybudovala důvěru u pózujících seniorů.

O projekt je zatím velký zájem, fotografka hledá modely po celém světě. Současně shání finanční podporu pro svůj projekt, kvůli kterému musí často překonat velké vzdálenosti, aby se za seniory dostala. V rozhovoru pro online deník Aktuálně.cz připouští, že by neváhala kvůli svému projektu navštívit i Českou republiku.

Aktuálně.cz: Kde se vzal nápad fotit právě akty seniorů?

Anastasia Pottinger: Nedávno jsem fotografovala ženu, která byla po oboustranné mastektomii kvůli rakovině prsu. To změnilo způsob, jakým jsem nahlížela na své modely.

Nechtěla jsem používat fotoaparát, abych si udržela si odstup od lidí. Rozhodla jsem se se svými subjekty spojit. Myslím, že to mé práci přineslo úplně novou úroveň a autenticitu. Jednou večer jsem pak měla přednášku v umělecké galerii o své kariéře a byla tam i moje matka, která pracuje jako osobní asistentka pro starší ženu jménem Lucy Hall. Ta se také později stala mojí první modelkou.

A.cz: Jak těžké bylo Lucy přemluvit, aby se nechala fotografovat?

Moje matka pomáhala jednou Lucy s oblékáním a všimla si, jak je krásná. Její kůže, vrásky a záhyby. Zeptala se jí, jestli někdy uvažovala o tom, že by pózovala jako nahá modelka. Ona řekla, že ne, ale prý by to bylo velké dobrodružství. Už dříve viděla mé fotografie a dokonce si některé i koupila, takže věděla, že mi může důvěřovat.

Máma mi poté zavolala, jestli bych nechtěla fotografovat nahou 101letou paní. Samozřejmě! Jak jsem uvedla ve svém prohlášení na webových stránkách, původně to bylo vlastně jen hraní si se světlem na těle, texturou. Chtěla jsem dokumentovat tělo abstraktním způsobem. Lucy totiž nechtěla být identifikovatelná, ale poté, co viděla hotové fotografie a přišly i pozitivní reakce, byla více ochotná mluvit s ostatními o své zkušenosti. Byla velmi hrdá, že se stala součástí projektu.

A.cz: Jaký byl poté zájem o focení mezi seniory? Kolik jste jich už nafotila?

Lucy ke mně přišla sama, ale s ostatními, těmi, které jsem hledala na vlastní pěst, to bylo trochu složitější. Vždy jsem měla někoho, kdo je znal a nejprve s nimi o mém projektu promluvil. Poté jsem přišla a ukázala jim své fotografie a mluvili jsme o jejich životě.

Zatím jsem tedy fotila čtyři modely. Teď mám dalších pět, kteří jsou připraveni se mnou pracovat, jen musím získat peníze na cestu, abych za nimi mohla přijet. Nemusí to být ale konečné číslo. Slyším od lidí z celého světa, že chtějí být součástí mého projektu.

A.cz: Jak probíhá samotné focení? Stydí se? Musíte je přemlouvat?

Rozhodně se nestydí. Vidí krásné fotky, které jsem udělala anonymně, a jsou rádi, že toho mohou být součástí. Nechci, aby se cítili, že je do něčeho tlačím. Jen jim ukazuji svou práci a oni se svobodně rozhodnou ke spolupráci.

Ze začátku je fotím oblečené a jen pořizuji snímky rukou, nohou a lícních kostí. Pak se jich opatrně ptám, jestli si nesundají tričko nebo ponožky nebo něco malého. Není to tak, že jim řeknu, aby se svlékli úplně. Ve skutečnosti byl jen jeden z mých modelů úplně nahý. Mnozí z nich si nechali na sobě část oblečení. Jen jeden model si nesundal vůbec nic, ani své ponožky, ale to bylo v pořádku.

A.cz: Co přesně chcete svými fotografiemi říci?

Chtěla bych, aby fotografie nesly poselství a zprávu, že jsme krásní. Tyto těla mají duši, žijí více než století … jsou něco, co by se mělo ocenit, respektovat a dívat se na ně s úžasem. Nemají být zapomenuti či odmítnuti nebo sedět v rohu a být ignorováni. Je úžasnou zkušeností poslouchat seniory a ptát se na jejich život.

A.cz: Stárnoucí lidské tělo není zrovna synonymem pro ideál krásy. S jakými reakcemi na fotografie se setkáváte?

Lidé z celého světa mi říkají, jak byli dojatí, když viděli mé fotografie. Říkají, jak moc jsou obrázky krásné a jak moc jim připomínají jejich rodiče či prarodiče. Fotografie mají na lidi velký vliv a jsem šťastná, že toho můžu být součástí.

A.cz: Jaké další projekty plánujete do budoucna?

Pracuji na projektu o svém synovi, který má celou řadu duševních a neurologických poruch. Některé fotografie jsou k vidění na mém webu. Také mám v plánu uskutečnit projekt zaměřený na tetování hráčů basketbalu, bude se jmenovat Basketbal Ink.

autor: Zuzana Mocková | 2. 6. 2014 10:00

Související

    Pokračujte dál

    Hlavní zprávy

    reklama
    reklama
    reklama
    reklama
    reklama
    reklama