Rozhovor - S americkým vědcem Tylerem Greenem jsme se potkali na půdě Fyzikálního ústavu Akademie věd ČR, kde už dva roky pracuje na přípravě laserového centra v Dolních Břežanech.
Přestože Tyler řídí jeden z největších vědeckých projektů uskutečněných v České republice, život v Praze bere s nadhledem. Češi jsou podle něho agresivní a nebezpeční řidiči, ale zamiloval si jejich smysl pro černý humor.
Rozhovor poskytl online deníku Aktuálně.cz v laboratoři, kde mezinárodní tým pracuje na vývoji laserového systému.
Aktuálně.cz: V Praze v současnosti pracujete na významném výzkumném projektu, ale krátce jste zde žil již před pěti lety.
Tyler Jonathan Green: Učil jsem angličtinu na jazykové škole.
A.cz: A proč zrovna v Praze?
Studoval jsem umění ve Florencii, když jsem se vrátil domů, chtěl jsem poznat ještě jiné evropské město. A o Praze se říká, že je jedním z nejhezčích. Navíc jsem věděl, že tu najdu uplatnění jako učitel angličtiny.
A.cz: Jaké byly vaše první dojmy z České republiky?
Určitě pozitivní. Navíc jsem zde poznal svoji ženu.
A.cz.: Kde jste se seznámili?
No, na jazykovce. Učil jsem ji, byla to moje studentka. Ale pozor, je jí stejně jako mně, takže nic zvláštního (směje se).
A.cz: Jaký podle vás mají Češi humor?
Myslím, že černý. Ale to není na škodu. Mám ho rád. Líbí se mi.
A.cz: Máme podle vás nějakou typickou vlastnost, která nás charakterizuje a čím se lišíme od ostatních?
Pořád si na něco stěžujete. Hlavně tedy sami na sebe, na politiku a na to, jak se zde žije. Na druhou stranu si myslím, že svou zemi máte hrozně rádi. Kdybyste měli žít jinde, bude se vám stýskat víc než komukoliv jinému. Je to takový paradox, jako by vás bavilo jen nadávat.
Jonathan Tyler Green
Mladý americký laserový fyzik. V ČR žije se svojí ženou. Mají dvě dcery. V projektu ELI pracuje dva roky jako Senior výzkumník krátkopulsních laserů.
A.cz: Často od cizinců slýcháváme, že jsme podmračení a neochotní. Je to pravda?
Určitě ne. Naopak se mi zdá, že lidé jsou tu k sobě milejší a ohleduplnější. Mladí pouští starší si sednout, valná většina pomůže ženě s kočárkem. Jediné, co je trochu jiné a možná horší než třeba u nás v USA, jsou prodavači nebo obsluha restaurací. Mnohdy zde nejsou k zákazníkům příliš vstřícní.
A.cz: Co vám na Češích ještě vadí?
Jste ti nejhorší řidiči, co znám. V Itálii vládne na silnicích chaos, ale takový bezpečný. Vy sice umíte řídit dobře, ale jste agresivní a krutí. Nedodržujete bezpečnou vzdálenost a ohrožujete se i při předjíždění.
A.cz: Říká se, že české ženy patří k nejkrásnějším na světě. Souhlasíte?
To je pravda, říká se to. Já to ostatně můžu potvrdit na základě vlastní zkušenosti (smích). Ovšem po návštěvě Košic to musím rozšířit ještě o Slovenky.
A.cz: Co z nás tedy dělá ty nejhezčí ženy?
Nevím, jak to říct. Možná nějaký slovanský šarm? Ale rozhodně souhlasím s tím, že Češky a Slovenky jsou ty nejhezčí.
Ze všeho nejradši si dávám smažák s bramborem. Když ho náhodou nestihnu v kantýně, kuchařky mi ho schovají.
A.cz: O kom z Čechů se v Americe nejvíc mluví?
To je jasné. Václav Havel a Jaromír Jágr. A vlastně ještě Milan Kundera.
A.cz: Četl jste od něj něco?
Třeba Nesnesitelnou lehkost bytí.
A.cz: A co české filmy, znáte nějaké?
Nedávno jsem se s manželkou díval na nějaký film v televizi, hrál tam Pavel Liška a Anička Polívka, ta ze StarDance. Bylo to o dovolené v Chorvatsku. Nemůžu si vzpomenout, jak se to jmenovalo.
A.cz: Nemyslíte Účastníky zájezdu?
To bude ono. Manželka se smála, ale já jsem moc nechápal. Neuměl jsem si představit, že by se tímhle způsobem mohla trávit dovolená.
Vy sice umíte řídit dobře, ale jste agresivní a krutí. Nedodržujete bezpečnou vzdálenost a ohrožujete se i při předjíždění.
A.cz: Sledujete televizi?
Občas s manželkou. Znám třeba Ordinaci v růžové zahradě a tomu i docela rozumím. Vždycky se těším na to, co zase provede obávaný doktor Švarc. Pak to ale přepínáme na Českou televizi na ten pořad s Michaelou Jílkovou, a to je tedy něco. Když někdo takhle rychle mluví, úplně se v tom ztrácím, ale musím se to naučit.
A.cz: Učila se vám čeština dobře?
Já ji doteď moc neumím. Sice rozumím a mluvím, ale nepíšu. Gramatika je hrozně těžká. Spousta výjimek, tvrdé a měkké i mi dělají trochu problém.
A.cz: Dokázal byste říct třeba strč prst skrz krk?
To umím. Trénoval jsem to třeba i cestou na tramvaj. Lidé si o mně asi museli myslet, že nejsem normální.
A.cz: Nedá mi to nezeptat se, protože jsme pivní národ. Dáváte přednost pivu, nebo vínu?
To je jasné. Jsme v Čechách, takže pivo. Nejlepší jsou Svijany.
A.cz: A jak vám chutná místní jídlo?
Moc. Mám rád všechny ty knedlíky, zelí a omáčky. Ale ze všeho nejradši si dávám smažák s bramborem. Když ho náhodou nestihnu v kantýně, kuchařky mi ho schovají.
