reklama
 
 

Trampy nezlikvidovali ani nacisté, ani komunisté. Ničí je až dnešní svoboda, říká režisér Ameriky

25. 10. 2015
Jan Foukal vystudoval dokumentární tvorbu na pražské FAMU, před rokem rovněž vydal debutové album One Way Road. Ve čtvrtek 22. října měl premiéru jeho debutový celovečerní snímek Amerika, ve kterém se jako jeden z hlavních protagonistů snaží ukázat pravou podstatu trampování. "Ameriku vnímám jako inspiraci, jako zemi, která je svobodná,“ vysvětluje režisér v rozhovoru pro Aktuálně.cz název dokumentu, se kterým bude soutěžit i na jihlavském festivalu dokumentárních filmů.

Aktuálně.cz: Trampem jste byl odmalička?

Jan Foukal: Chodil jsem do skauta, ale na svůj první opravdový tramp jsem vlastně vyrazil až během natáčení Ameriky. Tramping mě ale baví mnohem víc než skaut, který byl podle mého příliš organizovaný. "Organický" tramping mě jako společenský fenomén zajímal už dlouho. Především ta hra na Ameriku a přátelství.

A.cz: Trampové jsou tedy především kamarádi?

Bára, protagonistka filmu, to znala zprostředkovaně od svých rodičů a snažila se to tady najít. Věděla, že její rodiče, kteří kdysi emigrovali do Kanady, tady tenkrát trávili čas s kamarády na výletech v přírodě. Neuměla si ale představit, jak to ve skutečnosti vypadá. To je na tom filmu vlastně čisté, protože se s tím svěřila před kamerou. Je to její výpověď, ve které hledá tento druh vzpomínky a přiznává, že v Americe toto neznají. Takže my se tady vlastně máme skvěle, máme lesy a v nich přátelství.

A.cz: Podle vás to jinde nemají?

Podle mého jsou vztahy západní kultury už hodně determinovány tím, zda něco vynesou nebo v jakém jsou ekonomickém kontextu. Volíte si večírky, kde se objevit, a kontrolujete své chování a dress code, jako by nezbýval čas na to "jen tak" vyrazit s přáteli do lesa. Musíme si začít dávat pozor, abychom všechny přirozené prostory neprivatizovali.

A.cz: Tramping má v Česku téměř stoletou tradici. První trampové se u nás začali objevovat už v dobách první republiky, velký boom zažila tahle subkultura v komunismu. Jak je to dnes?

Dnes se z trampingu stala spíš možnost, jak trávit volný čas, než životní styl. Trampů je zkrátka čím dál méně. Skauty nezlikvidovali ani nacisté, ani komunisté, trampy paradoxně likviduje dnešní svoboda. A je pravda, že v dobách komunismu lidé do lesa za svobodou (Amerikou) utíkali houfně. Já tomu říkám lidový underground. Bylo jich tolik, že jste mezi nimi našla jak "pravičáky", tak komunisty. Postupem času to ale často zbytnělo do chatařství a chalupaření.

A.cz: Jsou dnešní trampové jiní než ti v minulosti?

Po pravdě to moc nevím, protože ti, co převzali dědictví, tak nemají potřebu se znovu definovat. Když by se ale měl někdo stát trampem dneska, protože by zjistil, že trávit čas v lese je skvělá věc, tak by podle mého utíkal před moderními technologiemi a jinými pevnými vazbami, které nás "znesvobozují".

A.cz: Těmi technologiemi myslíte chytré telefony, všudypřítomný internet a sociální sítě?

Přesně tak. Já to cítím jako obrovský tlak, který nás svazuje. Neustále máte pocit, že musíte být online. Nejhorší na tom je, že stále nemáte dost. Neustále něco sdílíte, komentujete, vytváříte události. Nemá to pevné hranice, je to bezbřehé. Navíc bez telefonů a spousty aplikací se vám otevírá prostor pro skutečná dobrodružství a zážitky.

Před pár dny jsem šel na výlet s dcerkou, ona mi usnula na rameni. Kdybych měl mobil, tak jsem hned volal ženě, aby pro nás dojela. Potkal jsem ale v lese nějaké cizí lidi, kteří mi nabídli přístřeší. Dcera se u nich vyspala a já jsem měl možnost seznámit se a popovídat si se zajímavými lidmi. My se opravdu mobily ochuzujeme nejen o životní zážitky, ale dokonce o takovou tu magii očekávání, jakousi jinou dějovost.

A.cz: A tohle vás trápilo i před natáčením?

Vnímal jsem to samozřejmě už předtím. Myslím, že režisér by měl znát okolnosti, měl by znát svět v souvislostech, jako je udržitelný rozvoj nebo trávení volného času, prokrastinace, ekologie a s tím pak vstupovat do nějakého projektu. Jen tak může být jeho výpověď opodstatněná. Ne že bych si to předem nějak studoval a pak bych došel k trampingu, nejsem tak analytický typ, ale věděl jsem, že moje filmová výpověď by měla být úvahou nad dnešním světem.

A.cz: Jak byste ještě definovat tramping?

Je to vlastně hra. Vystupujete pod přezdívkou a lidé netuší, čím jste ve skutečnosti. Oni nevědí, že jste novinář nebo prodejce kosmetiky, a neočekávají, že se s nimi budete bavit z této pozice. To by neprošlo. V trampské komunitě máte prostor na zachování jistého soukromí, což je vlastně velice příjemné, protože se tou hrou chráníte, ale zároveň upozaďujete společenské role a tím se dostáváte k lidské podstatě. Vlastně i můj film je taková hra na hranici žánrů, kde často nerozeznáte, co je skutečné a co "zrežírované".

A.cz: Ve filmu také velmi často zaznívá slovo svoboda...

Pro trampy je charakteristická jistá neorganizovanost. Vy nevíte, jestli budete spát tam či onde, koho potkáte, s kým se vydáte na vandr, jestli bude pršet, nebo ne. Jste do určité míry obětí přírody a tuto kauzalitu přijímáte, nebo lépe řečeno ji znovu oživujete.

A.cz: Před Amerikou jste tramp nebyl. Jste jím teď?

Já myslím, že ano. Když jsem se bavil s Marko Čermákem a viděl jsem, jak má ve srubu pověšené banjo a rozkreslený komiks, uvědomil jsem si, že vlastně dělám to samé. Myslím si, že je dobré tohle pěstovat.

A.cz: Jak probíhalo natáčení?

Bylo to opravdu hodně fyzicky náročné. Nachodili jsme s technikou desítky kilometrů. Večer jsme seděli s kluky u piva a ráno rozdávali role. Především bylo potřeba dobrou tvůrčí atmosféru a scénář pohromadě. Věděl jsem, že tam musí být voda, vlak, autobus, srub, potlach, zkrátka určující trampské elementy, ale natáčení probíhalo organicky, na přeskáčku. Natáčecí plán byl zkrátka dost široký a zároveň velmi divoký, abych ho udržel. Naštěstí jsme byli na místě výborný tým se skvělým produkčním zázemím.

A.cz: Proč jste svůj film pojmenoval zrovna Amerika?

Ameriku vnímám jako inspiraci, zemi, která je svobodná. Samozřejmě se jedná o prostor imaginativní. Snažil jsem se ve filmu z Ameriky udělat "state of mind" (stav mysli, pozn. red.). První Evropané, kteří do Ameriky jeli, přeci jeli za stavem mysli. Nemnozí z nich si dokonce mysleli, že jedou do země zaslíbené. To jsem se vlastně snažil vyjádřit, ukázat, že trampování je hledání takového stavu mysli.

A.cz: Amerika soutěžila na filmovém festivalu v Karlových Varech, teď v Jihlavě. Máte radost?

Je skvělé, že festivaly dávají filmům rezonanci a vlastně tím poukazují na věci, které mají celospolečensky zaznít. Možná se Amerika promítne do širšího povědomí a u ohně opět zasedne vedle sebe indián, cowboy, námořník a tulák.

Amerika - Teaser CZ | Video: YouTube

autor: Petra Jansová | 25. 10. 2015

Související

    Hlavní zprávy

    reklama
    reklama
    reklama
    reklama
    reklama

    Sponzorované odkazy

    reklama