Roswellský UFO incident 1947: armáda bleskově otočila. Co říkají skutečné záznamy?
Léto 1947: Vlny "létajících talířů"
Na snímku: Obálka časopisu Fate (sv. 1, č. 1, jaro 1948) vyzdvihuje text Kennetha Arnolda o "flying saucers" po jeho hlášení devíti objektů u Mount Rainier 24. 6. 1947.
Roswellský incident se neodehrál ve vakuu. Léto 1947 v USA ovládla "saucer craze" - horečka létajících talířů. Spustil ji 24. června pilot Kenneth Arnold, který při letu poblíž Mount Rainier ve Washingtonu nahlásil devět neznámých objektů letících mimořádnou rychlostí; jejich pohyb popsal přirovnáním "jako talíř skákající po vodě", z čehož tisk odvodil a zpopularizoval termín "flying saucer". Jeho považované seriózní svědectví rozpoutalo v následujících týdnech stovky dalších hlášení po celé zemi.
Veřejnost i média byly fascinovány, noviny denně přinášely zprávy o záhadných discích, světlech a formacích na obloze. To vše se odehrávalo na pozadí rané studené války, v atmosféře ostražitosti vůči sovětským špionážním technologiím i vlastním tajným projektům. Každá anomálie na obloze tak mohla představovat potenciální hrozbu nebo naopak krytý experiment.
Když 8. července z Roswellu přišla zpráva o "zajatém disku", padla na úrodnou půdu. Byl to přesně ten "první fyzický důkaz", na který publikum čekalo. Zpravodajské agentury Associated Press (AP) a United Press (UP) tento příběh roznesly světem - a v řádu hodin ho střídal jeho protipól z Fort Worth: identifikace trosek jako balonu s radarovým odražečem. Jak ukazuje analýza dobových telegrafních toků, několik klíčových hodin koexistovaly dvě verze: senzační "disk" a následné "balonové" dementi. Tento mediální chaos, kdy se zprávy přebíjely v reálném čase, vytvořil ideální prostředí pro zrod konspiračních teorií. Pro mnohé nebyl rychlý obrat důkazem omylu, ale potvrzením, že armáda cosi skrývá.